„Budu prezidentem už jen pár týdnů a poté rezignuji.“ Aleksandar Vučić na konci června veřejně oznámil, že se v horizontu několika týdnů vzdá úřadu srbského prezidenta. Po dvaceti měsících protivládních protestů to může vypadat jako vítězství jeho protivníků. A prohra Ruska, s nímž má srbský prezident v evropském měřítku nadstandardní vztahy.
„Hypotetická ztráta Srbska by byla pro Rusko velkou ranou,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz ruský expert na Balkán a šéfredaktor portálu Balkanist Oleg Bondarenko.
Jak vnímáte nedávné oznámení srbského prezidenta Aleksandara Vučiće, že by mohl za pár týdnů rezignovat? Podlehl tlaku protestů, nebo chce zůstat u moci jako premiér?
Aleksandar Vučić jako politik, který respektuje ústavu, bude muset opustit prezidentský úřad v dubnu 2027, kdy mu skončí druhé funkční období. Vzhledem k jeho věku, ambicím a vnitřnímu rozpoložení je však nepravděpodobné, že by odešel do důchodu.
Vučić samozřejmě cítí, že má sílu a schopnosti zůstat u moci. A ve skutečnosti k tomu má všechny příležitosti.
Podle posledního průzkumu míra podpory vládnoucí Srbské pokrokové strany dosahuje 47 procent. A spolu se svými koaličními partnery, socialisty, má současná vládní koalice podporu 52 procent Srbů. Zda se do podzimu něco změní, to se teprve uvidí. Těchto 52 procent však v současné době zaručuje, že Aleksandar Vučić může i nadále vládnout jako premiér.
Srbsko je podle ústavy parlamentní republikou se silnou rolí prezidenta. Historicky však, od éry Slobodana Miloševiće, v posledních 30 letech nebyla postava premiéra nikdy tak politicky významná, jako by se mohla stát nyní za Aleksandara Vučiće.
Ze všech srbských premiérů lze označit snad jen dva za suverénní, nezávislé politické aktéry: Zorana Đinđiće na samém začátku 21. století a Vojislava Koštunicu. Všichni ostatní premiéři byli převážně technické figury.
Avšak, ať se události budou vyvíjet jakkoliv, nový prezident Srbska bude v každém případě samostatným, vážným, nezávislým politickým aktérem, který bude hrát svou vlastní roli, a tato role je poměrně významná.
Ale ano, Vučić by se však mohl stát premiérem, pokud si jeho koalice udrží v parlamentu většinu.
Jak důležitý je Vučić pro vztahy mezi Srbskem a Ruskem?
Vučić je nepochybně nesmírně důležitý. Domnívám se, že byl nejlepším srbským lídrem v historii vztahů mezi Ruskem a Srbskem. Nikdy předtím v naší staleté historii jsme neměli tak dobré vztahy. Protože to byly dobré časy. Tyto časy poskytovaly určité příležitosti a tyto příležitosti byly z velké části realizovány.
Příležitosti v oblasti spolupráce, a to jak humanitární, tak samozřejmě především ekonomické.
Co máte konkrétně na mysli?
Mezi tyto příležitosti patří dlouhodobá přítomnost Ruska v srbském energetickém sektoru. Mezi příležitosti patří rozsáhlé infrastrukturní projekty Ruské státní železnice v Srbsku, působení ruské pojišťovny SOGAZ a příchod Rosatomu do Srbska.
Snad z velkých infrastrukturních projektů mezi Ruskem a Srbskem, které se dosud neuskutečnily, vyniká jen jeden: výstavba jaderné elektrárny. Rosatom si na to, upřímně řečeno, vzpomněl poměrně pozdě a byl poslední velkou ruskou společností, která přišla do Srbska. Je ale jasné, že současná politická situace nám nedovoluje předpokládat, že by Srbsko souhlasilo se zadáním zakázky na výstavbu jaderné elektrárny Rosatomu. Pochopitelně, zcela jistě z politických důvodů.
Jaký je stav vztahů mezi Srbskem a Ruskem? Bělehrad usiluje o vstup do EU a sotva se dá říct, že by ho znepokojovaly mimořádně napjaté vztahy mezi EU a Moskvou…
Na jedné straně se Srbsko nachází téměř v politickém středu Evropy. A bylo by zvláštní, kdyby se Srbsko snažilo z této Evropy vyjmout. Ne, samozřejmě, Srbsko je obklopeno Evropou, obklopeno NATO. V každém případě si s nimi Srbsko musí budovat vztahy. Navíc se Srbsko nikdy nepovažovalo za zemi oddělenou od Evropy.
Takže směřování Srbska do EU může být deklarací a zdvořilostní gesto, ale Srbsko nikdy nestálo mimo Evropu. I to je třeba pochopit. To neruší vztahy s Ruskem.
Rusko je také Evropa. A na to nesmíme zapomínat. To za prvé. Za druhé, Rusko bylo pro Srbsko vždy velmi důležitým faktorem, a to nejen v zahraniční, ale i v domácí politice. Koneckonců, srbský lid je velmi, velmi rusofilní. Co se týče úrovně srbské rusofilie, tak jen těžko se dá srovnávat s jinými národy.
Další věc je, že bychom si neměli dělat iluze. Vzhledem k rychlému zhoršování a degradaci vztahů Ruska s Evropskou unií nelze očekávat, že dojde k výraznému pozitivnímu rozvoji vztahů Moskvy se Srbskem. Srbsko je koneckonců rukojmím širšího vztahu mezi Ruskem a Evropou. A normální vztahy mezi Srbskem a Moskvou jsou možné pouze tehdy, pokud má Rusko dobré pracovní vztahy s Evropou. Jinak ne. To není fyzicky možné.
Jaké je tajemství vztahů mezi Srbskem a Ruskem? Jsou založeny pouze na společné historii?
Tajemství vztahů Ruska a Srbska spočívá v synchronicitě našich historických narativů. A tato synchronicita, která nás pronásledovala po celé 20. století, obecně dává důvod se domnívat, že Rusko a Srbsko mají skutečně exkluzivní vztah.
A ano, je primárně založen na synchronicitě našich dějin, počínaje první světovou válkou a pokračující až do tragédie 90. let. Na druhou stranu to ale také implikuje určitou odlišnost. Odlišnost z pohledu Evropy. Pro Evropu jsou Rusové a Srbové pankáči Evropy. Národy, které vždy měly své vlastní odlišné názory, které se neshodují s panevropským mainstreamem. A právě v tom spočívá krása a tragédie osudu Ruska a Srbska ve vztazích s Evropou.
Jak vážná by byla pro Rusko ztráta Srbska?
Hypotetická ztráta Srbska by byla pro Rusko velkou ranou. Ale tato rána bude fakticky málo rozpoznatelná. Protože rozdíly mezi našimi zeměmi, národy, kulturami a ekonomikami jsou nepoměrné.
Zároveň ze symbolického hlediska Srbsko pro Rusko znamená mnohem víc než nějaká vzdálená země bez společných hranic, někde uprostřed Evropy, se sedmi miliony pravoslavných křesťanů a obrovským společným historickým dědictvím.
Nyní ale nelze vážně hovořit o tom, že Rusko teď ztratí Srbsko. Ne, to se nestane. Nestane se to, bez ohledu na další osud Vučiće. Protože úroveň rusofilie v Srbsku byla a zůstává mimořádná. Sedmdesát procent populace má k Rusku extrémně pozitivní vztah. Žádná politická síla v Srbsku nemá takovou sympatii. Příznivce Ruska lze nalézt jak mezi opozicí, tak ve vládě, napříč všemi možnými vrstvami, stranami a tak dále.
A právě tento faktor, založený na společné historii, přirozeně naznačuje, že Rusko v dohledné budoucnosti – tedy v příštích 25–30 letech – za žádných okolností Srbsko neztratí.
