Už před osmi lety se tahle dvojice pokoušela o prvovýstup novou cestou v Rupálské stěně, která je s převýšením 4600 metrů nejvyšší stěnou světa.
Tehdy je zradilo počasí a museli se ještě pod hranicí osmi kilometrů otočit a sestoupit zpátky.
Teď jsou opět v Pákistánu a chtějí misi dotáhnout do konce. „Víme, že nás čeká extrémní úkol. Cítíme napětí, respekt a obrovská očekávání, ale zároveň se nemůžeme dočkat, až zažijeme syrovou krásu a jedinečnost hor,“ napsal Petreček na svém webu a sociálních sítích.
Že to nebude legrace, se přesvědčili už v předchozích dnech, kdy pořádají ze základního tábora aklimatizační výstupy tak, aby si postupně zvykli na vysokou nadmořskou výšku a řidší vzduch.
Jenže už při tom se přesvědčili o nevyzpytatelnosti místního podnebí, překvapila je totiž lavina.
„Řítí se z pravé části mezi Rupálem a Rakiot peakem od horní hrany. Nabírá několikakilometrovým pádem na své mohutnosti. Úžasná podívaná na narůstající bílá oblaka řítící se obrovskou rychlostí na dno ledovce, kde s ohlušujícím rachotem dopadá. Tím šou nekončí. Jako divoká vlna z protržené hráze klouže po ledovci, než narazí na druhou stranu údolí, kde bílý závěs překoná čtyřtisícové vrcholky,“ vylíčil Holeček na své facebookové stránce.
Česká dvojice pozorovala přírodní scenérii ze dvou kilometrů, přesto pocítila sílu bílé masy na vlastní kůži.
„Jelikož údolí vytváří přírodní trychtýř, který se v jednom místě zúží, než se pak opět roztáhne čelo ledovce. Efekt pístu byl dokonalý. Tlakový ráz, který následoval, mě naprosto překvapil. Síla byla taková, že bourala stany, vzduchem přiletěla sněhová drť i s úlomky ledu. Jeden kousek si našel kebuli pastevce skotu, který ji měl naštěstí tvrdou jak jeho svěřenci. Čili jen pár kapek krve padlo na oltář,“ popsal jednapadesátiletý český horolezec.
Jinak ale Holeček s Petrečkem přečkali lavinu bez úhony a nyní se snaží připravit v co nejvyšších patrech pákistánských vrcholků na plánovanou cestu k vrcholu, který měří 8126 metrů.
„Musíme co nejjednodušší cestou vylézt ideálně do 7 tisíc metrů a zpět, aby aklimatizace se mohla uzavřít jako úspěšná,“ vysvětlil Holeček.
Zároveň si pochvaluje, že česká výprava je tou jedinou, která se v tomto období pod Nanga Parbat pohybuje, takže si dvojice může užít i klid v horách.
„Tedy kromě bučení, mečení, bečení, íání oslů a sem tam nějaká ta šlupa padajícího nebe,“ dodal Holeček.
