V posledních týdnech se do světových médií dostávají zprávy, které ukazují, co se aktuálně děje v Rusku. V armádě, ekonomice i to, jaká je nálada mezi běžnými Rusy.
Na jednom videu veterán Alexander Lunin hrozí prezidentovi Vladimiru Putinovi vzpourou armády, pokud si s ním v živém vysílání nepromluví o „kárných praktikách“ uvnitř jednotek.
Další svědectví mluví o kritickém nedostatku pohonných hmot téměř v celém Rusku. Na vině jsou především ukrajinské útoky na rafinerie a další důležitou infrastrukturu.
Je zřejmé, že napětí ve společnosti sílí a problémy se už nedají jednoduše skrýt za propagandu. Na poplach totiž opatrně bijí i špičky ruských institucí, například šéfka centrální banky Elvíra Nabiullinová, která varuje před přehřátím ekonomiky.
Vláda však dál drží otěže pevně v rukách a odpor tvrdě potlačuje.
Tvrdý režim, rozdělená opozice
„Každý den dostáváme nespočet zpráv o zadržovaných, uvězněných a týraných občanech jen proto, že se odvážili říct pravdu o Putinově válce,“ řekla na červencové debatě o ruské demokracii italská europoslankyně Alessandra Morettiová ze sociálnědemokratické frakce S&D.
„Propaganda režimu brání demokratickým silám se vyjadřovat, a když se někomu podaří proklouznout hustou sítí, nastupuje soudní systém, který šije rozsudky na míru. Trestá aktivisty, novináře a kohokoli, kdo má odvahu zvednout hlas,“ uvedla Morettiová.
Také její lotyšská kolegyně z frakce lidovců (EPP) Sandra Kalnieteová připomněla, že režim se krutě obrací proti každému, kdo nepodporuje agresi na Ukrajině. Zmínila 5000 trestních řízení s těmito „provinilci“. V ruských věznicích podle ní v tuto chvíli trpí více než 4000 politických vězňů.
Rozdělení zastánci demokracie
„Ruská demokratická síla je však rozdělená. Dějiny znovu a znovu dokázaly, že diktatury porážejí ti, kteří kvůli vítězství odkládají nesouhlas v názorech a osobních záležitostech a soustředí se na strategický cíl – vytvoření demokratického a právního státu a společnosti. Bez jednoty bude vliv ruských demokratických sil na politický proces v Rusku zanedbatelný,“ varovala na plénu Evropského parlamentu Kalnieteová.
Polský europoslanec z konzervativní frakce ECR Mariusz Kamiński ve svém příspěvku polemizoval, jestli se z Ruské federace vůbec může stát demokracie.
„Když se podíváme na historii této země, je těžké najít důvod k optimismu. Jak carské Rusko, tak rudé Rusko byly agresivními imperialistickými státy. Putin čerpá z obou těchto tradic. Hodnoty jako demokracie, lidská práva a občanská práva se v Rusku nikdy nezakotvily,“ uvedl polský politik.
„Ti, kteří sní o tom, aby se z Ruska stala civilizovaná země, jsou jednoduše vražděni. Stalo se to Anně Politkovské, Borisovi Němcovovi, Alexeji Navalnému,“ připomněl.
Jak může pomoct Evropa?
Co tedy mohou evropské země a Evropská unie dělat? Jak popsala Sandra Kalnieteová, všechny nástroje ruského státu – vláda, ekonomika, finanční sektor, propaganda, pravoslavná církev – slouží válce a militarizaci společnosti.
„Proto jedinou cestou k obrození Ruska a uzdravení společnosti je vítězství Ukrajiny ve válce. Ruský neoimperialismus musí být zastaven. Pouze prostřednictvím porážky se Rusko může stát zemí, v níž se bude rozvíjet demokracie, vláda práva, budou zajištěna lidská práva a základní svobody. Naším úkolem je proto podporovat sebeobranu Ukrajiny,“ je přesvědčená europoslankyně.
Podobně na plénu mluvila také Finka Li Anderssonová z frakce Levice. Podporovat ruské demokratické opoziční síly, stejně jako bránící se Ukrajince, je podle ní v evropském zájmu.
„To znamená vést dialog, ale také uznávat rozmanitost aktérů v ruské občanské společnosti, včetně těch, kteří zastupují jazykové a etnické menšiny. To znamená podporovat nezávislé mediální projekty a také poskytovat v Evropě útočiště těm, kteří ho skutečně potřebují,“ apelovala.
Příliš reaktivní přístup
Podle německého europoslance Sergeje Lagodinskije z frakce Zelených byla politika EU vůči Rusku příliš dlouho pouze reaktivní.
„Sankce až po agresi, prohlášení po represích, podpora až po zatčeních. To nestačí, není to strategické. Potřebujeme skutečnou strategii EU vůči Rusku se dvěma pilíři: odstrašení současného režimu a ‚deputinizaci‘ budoucího Ruska,“ prohlásil Lagodinskij.
Rusko, které zůstane imperialistické, podle něj bude nadále hrozbou pro Ukrajinu i pro zbytek kontinentu. Evropa nemůže Rusku demokracii vnucovat, ale může podporovat ty Rusy, kteří za ni bojují a umírají, dodal. V příštím víceletém rozpočtu unie by proto rád viděl samostatnou rozpočtovou kapitolu pro ruskou občanskou společnost.
Mírnější rétoriku zvolil Francouz Bernard Guetta z liberální skupiny Renew. Evropané podle něj musí najít cesty a prostředky, jak s Ruskem „koexistovat v pevném a trvalém míru“ na jednom kontinentu.
Zásadní je podle něj vítězství Ukrajiny v takovém rozsahu, aby v Rusku už nikdo nevěřil tomu, že hrubá síla může zvítězit nad právem.
Ještě předtím je ale prý potřeba dát najevo běžným Rusům, že „nechceme nic jiného než žít vedle nich v bezpečí a spolupráci a že jim v pravý čas podáme ruku, aby si svobodně mohli vybrat Evropu a demokracii“.
Krajní pravice to vidí jinak
Z pravicovější části Evropského parlamentu zaznívaly jiné názory. Například od portugalského europoslance Antónia Tângera Corrêy z frakce Patrioti pro Evropu.
„Ani v nejmenším neakceptuji tento režim v Rusku, naopak ho velmi kritizuji. Nyní se však nemáme vměšovat do vnitřních záležitostí jiných zemí, prioritou musí být řešení problémů Evropy,“ věří europoslanec.
Úplně jinak pak situaci hodnotí krajně pravicová frakce Evropa suverénních národů, konkrétně Petar Volgin z Bulharska.
„Snem kolektivního Západu vždy bylo vidět Majdan v Moskvě. Po desetiletí Západ školil a financoval mnoho lidí a organizací v Rusku v naději, že se stanou jeho pátou kolonou a sami svou zemi zničí,“ řekl na plénu Volgin.
„Normální ruští občané velmi dobře chápou, že tito lidé přes všechna svá vznešená slova nedbají o demokracii, svobodu ani prosperitu Ruska. Jediné, co chtějí, je totální kontrola nad Ruskou federací a beztrestné drancování,“ doplnil.
