Palestinské teroristické hnutí Hamás zvolilo nového šéfa Chalíla Hajju do čela svého politického úřadu. Hajja nahradí někdejšího vůdce Jahju Sinvára, kterého v říjnu 2024 zabila izraelská armáda. Sám Hajja věří, že „cílem Hamásu není spravovat Gazu a zajistit jí vodu, elektřinu a podobné věci“, nýbrž „převrátit situaci“. Dříve se také vyslovil pro samostatný palestinský stát v hranicích před rokem 1967. Stejný rok zmiňuje také Charta Hamásu z roku 2017, nicméně vyjádření nemusí znamenat, že po dosažení tohoto cíle by teroristé od násilí upustili.
Chalíl Hajja patří mezi hlavní vyjednavače Hamásu a v minulosti přežil několik pokusů o atentát. Při izraelském úderu v katarském Dauhá v roce 2025 zahynul jeden z jeho synů, zatímco Hajja útok přežil. Další dva jeho synové přišli o život při izraelských útocích v Pásmu Gazy v letech 2008 a 2014. Celkem má sedm dětí.
Současné kolektivní vedení Hamásu tvoří pětice představitelů: bývalý vůdce Hamásu Chálid Mišál, nově zvolený lídr Chalíl Hajja, dále předseda politické rady hnutí Muhammad Darvíš, šéf hnutí na Západním břehu Záhir Džabárín a člen politického vedení Hamásu v Pásmu Gazy Nizár Avadalláh.
Kolektivní vedení bylo ustanoveno poté, co izraelská armáda v říjnu 2024 zabila v Rafahu na jihu pásma tehdejšího vůdce hnutí Sinvára, který byl strůjcem útoku Hamásu a jeho spojenců na Izrael 7. října 2023.
Sinvár ve funkci nahradil předchozího vůdce Ismáíla Haníju, kterého izraelská armáda zabila v červenci 2024 při vzdušném útoku v Teheránu, kam přicestoval na inauguraci nového íránského prezidenta Masúda Pezeškjána.
V Gaze zahynuly tisíce lidí a celé rodiny byly vyhlazeny. Izraelské letecké údery proměnily palestinské čtvrti v rozlehlé trosky. V krvavé aritmetice vůdců Hamásu však toto krveprolití není politováníhodným výsledkem velkého omylu. Právě naopak, říkají: Je to nezbytná cena za velký úspěch – rozbití statu quo a otevření nové, ještě bouřlivější kapitoly v jejich boji proti Izraeli, píše deník The New York Times (NYT).
V době, kdy Hajja zastával funkci člena politbyra teroristické skupiny v Kataru, řekl v rozhovoru pro deník NYT v listopadu 2023, že cílem brutálního útoku teroristů na Izrael ze 7. října téhož roku bylo změnit celou rovnováhu a znovu upoutat pozornost na palestinskou věc.
„To, co mohlo změnit rovnováhu, byl velkolepý čin, a bezpochyby bylo jasné, že reakce na tento velkolepý čin bude mohutná,“ říká. „Museli jsme lidem dát najevo, že palestinská věc nezemře,“ dodal.
Hajja a další citovaní členové Hamásu odmítají, že by v Pásmu Gazy chtěli vládnout, naopak doufají ve válku se sousedním státem. „Doufám, že válečný stav s Izraelem se stane trvalým na všech hranicích a že arabský svět se za nás postaví,“ cituje deník mediálního poradce Hamásu Tahera el-Nounoua.
„Cílem Hamásu není spravovat Gazu a zajistit jí vodu, elektřinu a podobné věci,“ řekl Hajja. „Hamás, brigády al-Kásám a odpor probudily svět (útokem ze 7. října – pozn. redakce) z hlubokého spánku a ukázaly, že tato otázka musí zůstat na pořadu dne. Tato bitva nebyla vedena proto, že bychom chtěli palivo nebo pracovní sílu,“ dodal nový šéf Hamásu Hajja s tím, že cílem masakru nebylo zlepšit situaci obyčejných Gazanů, ale situaci zcela převrátit.
Bývalý vůdce Hamásu s civilními obětmi počítal a věřil, že jsou ku prospěchu
Je potřeba zmínit, že jeden z hlavních strůjců masakru ze 7. října Sinvár věřil, že úmrtí palestinských civilistů hrají ve prospěch teroristické organizaci. „Izraelce máme přesně tam, kde je chceme mít,“ uvedl podle serveru The Wall Street Journal (WSJ) Sinvár ve zprávě adresované představitelům Hamásu, kteří se v polovině roku 2024 snažili zprostředkovat dohodu s představiteli Kataru a Egypta.
V desítkách zpráv, které deník WSJ prošel, a které Sinvár zaslal vyjednavačům o příměří i spolupracovníkům z Hamásu mimo Gazu, projevil chladnou lhostejnost k lidskému životu a dal jasně najevo, že podle něj má Izrael z této války více co ztratit než Hamás. Tyto zprávy podle WSJ poskytlo několik osob, které mají na Sinvára rozdílné názory.
„Pro (izraelského premiéra Benjamina) Netanjahua by vítězství bylo ještě horší než porážka,“ řekl Sinvár italskému novináři, který v roce 2018 publikoval článek v izraelském deníku Yedioth Ahronoth.
Sinvár se na Hajju mohl spolehnout, píší média
Sám Sinvár byl v roce 1988 Izraelem zatčen za vraždu dvanácti Palestinců a odsouzen ke čtyřem doživotním trestům. Z informací jasně vyplývá, že Sinvár byl jedincem se sklony k sadismu. „Podle izraelských úředníků se později přiznal k trestu podezřelého informátora tím, že přiměl mužova bratra, aby ho pohřbil zaživa, a práci dokončil lžící místo rýče,“ píše BBC.
V izraelském vězení strávil Sinvár přes dvaadvacet let a jeho pobyt ho zřejmě ještě více zradikalizoval. Izraelská vláda Sinvára během jeho pobytu ve vězení popsala jeho osobnost jako „krutého, autoritativního, vlivného a s neobvyklými schopnostmi vytrvalosti, lstivého a manipulativního, spokojeného s málem“. Člen Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku Ehud Yaari, který se Sinvárem ve vězení mluvil čtyřikrát, ho popsal jako „extrémně lstivého, prohnaného chlapa, který umí zapínat a vypínat určitý druh osobního kouzla“.
Během pobytu ve vězení se Sinvár naučil plynně hebrejsky číst izraelské noviny. Yaari podle BBC řekl, že Sinvár s ním vždy raději mluvil hebrejsky, přestože Yaari plynně ovládal arabštinu. Byl propuštěn v roce 2011 v rámci dohody, v jejímž rámci bylo z vězení propuštěno 1027 palestinských a izraelských arabských vězňů výměnou za jediného izraelského rukojmí – vojáka IDF Gilada Šalita, kterého mimo jiné unesl Sinvárův bratr.
Zdroj z Gazy popsal podle serveru The Times of Israel postavení Hajji v politbyru Hamásu jako významné a dodal, že byl považován za jednoho z mála lidí, na které se Sinvár mohl spolehnout.
Hajja připustil omezené příměří s Izraelem za návrat Palestiny do hranic před rokem 1967
Hajja podle americké stanice PBS v rozhovoru s agenturou AP v polovině roku 2024 sdělil, že teroristická organizace je ochotna souhlasit s pětiletým či delším příměřím s Izraelem a že by složila zbraně a přeměnila se na politickou stranu, pokud by byl založen nezávislý palestinský stát v hranicích z doby před rokem 1967.
V roce 1967 došlo podle BBC k největší změně izraelských hranic, kdy v důsledku konfliktu známého jako Šestidenní válka Izrael obsadil Sinajský poloostrov, Pásmo Gazy, Západní břeh, Východní Jeruzalém a většinu syrských Golanských výšin. Z některých tehdy nabytých území se však v průběhu let Izrael trvale (Sinaj) či dočasně (Pásmo Gazy) stáhl.
O připuštění vzniku palestinského státu Hamásem v hranicích z roku 1967 se píše i v Dokumentu obecných zásad a politik z roku 2017, což je novější ze dvou oficiálních chart teroristické organizace. Zatímco charta z roku 1988 je náboženským manifestem vyzývajícím ke zničení Židů, dokument z roku 2017 se snaží prezentovat Hamás pragmatičtěji jako „palestinské islámské národní osvobozenecké hnutí“.
O návratu do hranic z roku 1967 se v dokumentu píše v bodu dvacet – „Hamás věří, že žádná část palestinské země nesmí být ohrožena ani postoupena, bez ohledu na příčiny, okolnosti či tlaky a bez ohledu na to, jak dlouho okupace potrvá. Hamás odmítá jakoukoli alternativu k úplnému a kompletnímu osvobození Palestiny od řeky k moři (kde se aktuálně Stát Izrael nachází – pozn. redakce). Aniž by se vzdal svého odmítnutí sionistické entity a jakýchkoli palestinských práv, považuje však Hamás za možné zřízení plně suverénního a nezávislého palestinského státu s Jeruzalémem jako hlavním městem, v hranicích ze 4. června 1967, a návrat uprchlíků a vysídlených osob do jejich domovů, ze kterých byli vyhnáni, jako recept na národní konsensus“.
Lze tedy předpokládat, že z pohledu Hamásu by uznání palestinského státu v hranicích ze 4. června 1967 další násilí a džihád nezastavilo. Důvodem jsou podmínky, za jakých by palestinský stát byl uznán. Hamás v bodu dvacet požaduje, aby uznání palestinského státu proběhlo „bez ohrožení svého odmítnutí sionistické entity a bez vzdání se jakýchkoli palestinských práv“.
Z rozboru textu vyplývá, že Hamás uznání palestinského státu nebere jako konec konfliktu (trvalý mír), ale jako první etapu. Jakmile by získal tento stát, odmítá se zaručit, že by nové území nepoužil jako základnu pro pokračování boje za zbytek území („od řeky k moři“). Proto se v textu vyskytuje zmiňovaná věta o nemožnosti ohrožení odmítnutí sionistické entity. Objektivně tím tedy říkají: vezmeme si část historické Palestiny nyní, ale neuznáváme, že ta zbylá část patří Izraeli.
„Sionistická entita“ je podle serveru The Economic Times označení Státu Izrael Íránem a jeho proxy skupinami, mezi které se řadí i Hamás. Íránští vůdci podle serveru využívají termín „sionistický režim“ k upírání politické legitimity Izraele.
Za povšimnutí stojí také fráze na konci: „…považuje za recept na národní konsensus.“ Hamás tedy podle vlastní charty zřejmě považuje samostatný stát především za způsob, jak předejít sporům mezi Palestinci, nikoliv s Izraelci, od kterých hodlá Hamás celou oblast včetně území Izraele „osvobodit“.
Z Hajjových vyjádření tedy nelze předpokládat, že nový vůdce Hamásu by svými kroky ze zaběhnuté strategie teroristické organizace výrazněji vybočoval.
