Bez okamžité reformy podle nich hrozí nevratný přesun investic i pracovních míst mimo Evropu. Uvádějí, že architektura systému ETS vznikala v jiné éře, která nepočítala s raketovým růstem cen energií ani s tektonickými posuny v globálním obchodu.
Spojené státy, Čína ani Indie své fabriky podobnými náklady nezatěžují. Evropa tak podle nich zůstala v tomto boji osamocená. Výsledek mocenské hry je jednoznačný. Evropské chemické koncerny už nyní odstavují klíčové provozy, zmrazují investice a přesouvají výrobu na jiné kontinenty.
Tento úprk kapitálu pak podle nich zasahuje celé průmyslové podhoubí. Bez silného domácího chemického průmyslu ztrácí půdu pod nohama farmaceutický průmysl, automotive, stavebnictví i zemědělství.
Protiunijní nálady v průmyslových centrech sílí. Lies a Vassiliadis proto přišli s konkrétními opatřeními.
Povolenky zdarma
Prvním a nejzásadnějším zásahem do unijní mašinerie je zmrazení škrtů u povolenek zdarma. Brusel dosud každý rok snižoval objem bezplatných povolenek, aby firmy donutil k modernizaci.
Německá dvojice požaduje tento mechanismus okamžitě zastavit a nechat objem povolenek zdarma na současné úrovni minimálně do roku 2030. Tím se má uměle vyvolaný nedostatek na trhu stabilizovat a cena povolenky přestane divoce skákat na burze.
Druhým bodem je zbrzdění celkového tempa redukce všech emisních povolenek v oběhu (tzv. Gesamtcap). Pokud Brusel nechá tempo snižování povolenek běžet podle starých plánů, jejich cena vystřelí tak vysoko, že firmy místo investic do čistých technologií raději zavřou krám.
Lies a Vassiliadis chtějí tento proces zpomalit, aby ceny klesly na udržitelnou úroveň a manažeři velkých koncernů získali jasnou investiční perspektivu na pět až deset let dopředu.
Zavedení exportních kompenzací
Třetím pilířem je oprava děravého uhlíkového cla. Zaváděný unijní systém CBAM sice chrání evropský trh před levným a „špinavým“ dovozem z Asie, ale hází přes palubu evropské exportéry. Jakmile ocelárna nebo chemička vyrobí zboží s evropskými ekologickými náklady a chce ho prodat v Americe nebo v Asii, je kvůli vysoké ceně neprodejné.
Německý plán proto požaduje rychlé zavedení exportních kompenzací a realistické přechodné lhůty, které ochrání ty firmy, jež už miliardy do čisté transformace investovaly.
Pokud Evropa neprodlouží přechodná období a neupraví pravidla hry, nedočkáme se podle autorů slibované zelené prosperity, ale plošného úpadku.
