Výbor pro světové dědictví UNESCO zařadil na seznam ohrožených památek starověký Chersonés na Ruskem okupovaném ukrajinském Krymu. Rusové pozůstatky řeckého města ničí nejen rozsáhlými nelegálními vykopávkami, ale také ilegální výstavbou nového muzejního a chrámového komplexu. Chersonés, spojený s christianizací středověké Kyjevské Rusi, je důležitou součástí imperiální mytologie, kterou Moskva ospravedlňuje své domnělé nároky na nadvládu nad Ukrajinou včetně Krymu.
Výbor pro světové dědictví UNESCO rozhodl o zařazení Chersonésu mezi ohrožené památky na svém červencovém zasedání v jihokorejském Pusanu. Poukázal přitom na pravidelné sledování stavu lokality pomocí satelitních snímků.
„Tato pozorování odhalila výrazné zhoršení autenticity a integrity lokality v důsledku nové výstavby a rozsáhlých archeologických vykopávek,“ uvedl výbor. Kromě toho vyzval „k posílení mezinárodní spolupráce s cílem zabránit nedovolenému obchodování s kulturními artefakty pocházejícími z Autonomní republiky Krym (Ukrajina)“.
Rozhodnutí výboru UNESCO uvítal ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha, který uvedl, že památka „je neustále ohrožována, poškozována a ničena ruskými okupačními úřady“.
Starověké řecké město
Chersonés založili starověcí Řekové v pátém století před naším letopočtem. Krym tehdy nazývali Tauridou, a tak lokalita nese oficiální název Taurický Chersonés. Později bylo město součástí Východořímské (Byzantské) říše, než v důsledku především nájezdů Mongolů a Tatarů zaniklo.
Pozůstatky města se nacházejí na předměstí dnešního Sevastopolu. Jedním z nejvýznamnějších tamních nálezů je mramorová deska s textem přísahy, v níž občané slibují městu věrnost. Podle vědců jde o jedinečné svědectví starověké demokracie a organizace města, připomíná stanice BBC.
Nejlépe zachované a prozkoumané části Chersonésu jsou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO od roku 2013.
Kolem tohoto jádra je ochranná zóna zahrnující bývalé předměstí starověkého města. Tyto oblasti využívala v sovětské a postsovětské době ruská armáda, kvůli jejíž přítomnosti dosud nemohli archeologové tato místa podrobně prozkoumat, a nejsou proto na seznamu UNESCO.
Menší průzkumné expedice však potvrdily, že i bývalé předměstí skrývá ucelený archeologický komplex, a že by tudíž mělo být připojeno k jádru památky a řádně prozkoumáno, což mimo jiné vylučuje případné stavební práce v místě. Navíc, i když tato ochranná zóna není součástí seznamu světového kulturního dědictví, bez souhlasu UNESCO se v ní tak jako tak stavět nesmí.
„Nový Chersonés“ na troskách památky
Právě v této ochranné zóně otevřelo Rusko v roce 2024 muzejní a chrámový komplex „Nový Chersonés“ s desítkami budov v pseudobyzantském stylu. V areálu je několik muzeí, chrám, ubytování pro turisty a poutníky, budova „školy umění“ či amfiteátr. Komplex zdobí květinové záhony a fontány, vznikla v něm dokonce i celá řeka s mostky.
Jak upozorňuje stanice Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL), nachází se tam i pobočka Mezinárodního dětského centra Artěk, organizace pořádající dětské tábory, která je nástrojem ruské propagandy a militarizace dětí, a to i těch unesených z Ukrajiny, které jsou v táborech organizace převychovávány.
„Nový Chersonés“ vznikl na zbytcích starověkého chrámu, předměstských komplexů s keramickými dílnami a hřbitova s unikátními hrobkami a pomníky, dodává BBC.
Už předtím poškodily památku některé restaurátorské práce či další nová výstavba přímo na troskách původního města, upozornila zpráva, kterou pro neziskovou organizaci World Heritage Watch připravila v roce 2024 Evelina Kravčenková z ukrajinské akademie věd.
Podle ní místo hrubě narušily třeba nové vyhlídkové plošiny, které neodpovídají stylu starověkého města, ale také výstavba open-air divadla přímo na pozůstatcích římské citadely. „Je to jediná dochovaná římská citadela v severním Černomoří a na ní postavili pódium s hledištěm o hmotnosti přes šedesát tun,“ uvedla Kravčenková.
Rabování artefaktů
Neznámý kromě toho zůstává osud nálezů z nelegálních vykopávek prováděných na místě po celé období od ruské anexe Krymu v roce 2014, včetně přípravných prací na stavbu „Nového Chersonésu“. Podle vědců by přitom mohlo jít o statisíce cenných artefaktů.
Okupanti systematicky odvážejí ukrajinské památky do Ruska, ať už jde o sbírky z muzeí pod okupací nebo nově objevené artefakty během nelegálních vykopávek po anexi, které dosud nejsou katalogizované, a tudíž nejsou nikde registrované.
Tyto krádeže se týkají i nejcennějších předmětů z muzeí Chersonésu, které se před třemi lety objevily na výstavě v ruském Novgorodu s názvem „Zlato Byzance“ a jejichž další osud je ukrajinským vědcům neznámý.
Putinův projekt
S myšlenkou projektu „Nový Chersonés“ přišel ruský vládce Vladimir Putin už v roce 2015, projekt byl schválen v roce 2017 a v roce 2021 začala výstavba.
Na vznik komplexu dohlížela nadace „Moje historie“ napojená mimo jiné na Ruskou pravoslavnou církev (RPC), pod jejíž správu ruské úřady v roce 2024 převedly všechny muzejní budovy Tauridského Chersonésu. Generálním dodavatelem stavby bylo ruské ministerstvo obrany a mezi sponzory jsou energetická společnost Transněfť či banka Sberbank.
Sám Putin v minulosti opakovaně označil Chersonés za „posvátné“ město pro Rusko a za „jeden z nejdůležitějších zdrojů naší (ruské) spirituality“. Pro Rusy má podle něj stejný význam jako Chrámová hora v Jeruzalémě pro muslimy a židy a souvisí se začátkem „formování jednotného centralizovaného ruského státu“.
Legenda o křtu
Chersonés je totiž důležitou součástí ruské imperiální mytologie, neboť je spojený s christianizací středověké Kyjevské Rusi, za jejíhož dědice se Moskva považuje. Právě v Chersonésu totiž podle legendy přijal v 10. století křest vládce Kyjevské Rusi, kníže Vladimír (Volodymyr/Vladimir), který učinil z křesťanství státní náboženství.
Kyjevská Rus se rozkládala na území dnešní Ukrajiny, Běloruska a západního Ruska a jejím centrem byl Kyjev. Přestože se jednotlivé části tohoto středověkého útvaru po jeho rozpadu vyvíjely výrazně odlišně – a teprve postupně z nich vykrystalizovaly zárodky budoucí Ukrajiny, Běloruska a Ruska – Moskva se považuje za jediného nástupce celé Kyjevské Rusi, a činí si tak nárok i na nadvládu nad Ukrajinou a Běloruskem.
Ukrajinci a Bělorusové nejsou v tomto pojetí svébytné národy, ale tvoří pouhé součásti ruského národa. Rovněž v souvislosti s otevřením „Nového Chersonésu“ to dali najevo ruští představitelé, kteří i tehdy hovořili o potřebě zákonného zakotvení „jednoty“ Rusů, Ukrajinců a Bělorusů a ochrany tohoto „trojjediného národa“.
Mýtus o „vždy ruském“ Krymu
Skrze Chersonés navazuje Rusko i na další imperialistický prvek carské říše, a sice myšlenku o Moskvě jako „třetím Římu“. Podle této teorie je Rusko jediným následníkem Východořímské (Byzantské) říše, a tedy antického Říma, a jejím prostřednictvím si ruská pravoslavná církev činí nárok na vedoucí roli ve světovém křesťanství.
Rusko se proto snaží najít pojítko mezi Moskevským knížectvím (předchůdcem Ruského impéria), Byzantskou říší a údajným křtem v Chersonésu, který má v tomto narativu roli jakési „kolébky ruského pravoslaví“.
V době legendárního Vladimírova křtu ale nebyl Chersonés součástí Kyjevské Rusi, nýbrž Byzantské říše, kam kníže tehdy vedl válečné tažení. Sám Vladimír byl nejspíš ve skutečnosti pokřtěn už předtím a na území dnešního Ruska se křesťanství rozšířilo až později postupně skrz Kyjev.
Mýtus nicméně také pomáhá ospravedlnit ruské nároky na Krym, který byl podle propagandy Kremlu „vždy ruský“. Poloostrov se však pod nadvládu Moskvy dostal až ve druhé polovině 18. století.
