S bojem proti lesním požárům ve Francii pomáhají hasiči z několika evropských zemí. Přestože používají odlišné vybavení a pracovní postupy a ne vždy se domluví stejným jazykem, díky styčným důstojníkům a společně stanoveným cílům dokážou v terénu zasahovat koordinovaně.
Francie ve čtvrtek 23. července kvůli požárům v departementu Gironde aktivovala mechanismus civilní ochrany Evropské unie. Systém, který funguje od roku 2001, umožnil vyslat do země posilové jednotky z dalších členských států. Jejich spolupráce však vyžaduje překonávání jazykových bariér i rozdílů v používané technice a zásahových postupech.
Koordinace zásahů probíhá podle očekávání v angličtině. Řada z tisíců nasazených hasičů z Francie, Německa, Ukrajiny či Rumunska ji však neovládá dostatečně nebo se v ní domluví jen na základní úrovni. Komunikaci mezi zahraničními jednotkami a hostitelskou zemí proto zajišťují styční důstojníci, při jejichž výběru hraje znalost angličtiny důležitou roli.
„Soustředíme se na cíl“
Každý posilový tým přijíždí ze své země v doprovodu styčného důstojníka, který zajišťuje komunikaci s hostitelskou zemí. „Veškeré pokyny jsou tomuto styčnému důstojníkovi předávány v angličtině a on je následně překládá, aby mohly být provedeny přímo v terénu,“ vysvětlil velitel Arnault Angonin, zástupce Národní federace hasičských sborů. Minulý týden pomáhal v departementu Var na jihovýchodě Francie s přijetím rumunské posilové jednotky.
„Právě taktické manévry, techniky a pracovní postupy se mohou v jednotlivých zemích lišit, ale to není příliš důležité,“ sdělil velitel. „Soustředíme se na cíl, kterého má být dosaženo, bez ohledu na použitou metodu. Technické provedení je specifické pro každou zemi a rozhodnutí je na jejích hasičích,“ upřesnil.
„Stanovíme cíl a styčný důstojník, který své jednotce velí, rozhodne, jaký manévr jeho lidé provedou,“ vysvětlil Angonin.
Hasiči zasahující přímo v terénu naopak se svými kolegy z jiných zemí příliš komunikovat nepotřebují. „Mezi týmy různých národností nemusí v místě zásahu nutně docházet k přímé spolupráci. Když je ale potřeba, dokážeme se dorozumět pomocí základní angličtiny a gest.“
Omezený je také kontakt s místními obyvateli, protože posilové jednotky bývají jen zřídka nasazovány v jejich bezprostřední blízkosti. Jejich hlavním úkolem je „chránit citlivá místa“.
Potřeba adaptérů
Další otázkou je technické vybavení. Každá posilová jednotka přijíždí s vlastními vozidly, nákladními automobily, hadicemi a někdy i leteckou technikou. Hostitelská země proto musí zajistit vše potřebné, aby bylo možné zahraniční vybavení připojit k místnímu systému.
„Hasiči přijíždějí s vlastním vybavením. Po příjezdu na místo dostanou potřebné redukce, které v praxi umožňují například propojit rumunské hadice s francouzskými. Díky tomu mohou zasahovat stejně jako kterákoli francouzská hasičská jednotka,“ vysvělil zástupce federace hasičů.
K dispozici jsou také vysílačky, které týmům umožňují komunikovat během zásahu. I v tomto případě přijíždí každá posilová jednotka s vlastní rádiovou sítí a vlastními přístroji. Styčný důstojník dostane vysílačku napojenou na francouzskou síť a pokyny vydané velitelstvím následně předává prostřednictvím rádiové sítě své jednotky.
Výměna nášivek
Navzdory všem těmto překážkám se mezi hasiči různých národností vytvářejí pevná pouta. Jejich sounáležitost symbolizuje přetrvávající tradice výměny nášivek. „Je to první věc, kterou udělají, když se setkají. Je to první projev kolegiality,“ zdůraznil Angonin.
Konec mise posilových jednotek tradičně připomíná společná fotografie nasazených týmů s vlajkami jejich zemí. „Několik dní, někdy i několik týdnů, žijeme po jejich boku na místech velmi intenzivních zásahů. Pouta mezi lidmi proto nevyhnutelně vznikají. Když pak přijde čas odjezdu… Neřekl bych, že se prolévají slzy, ale silné vztahy mezi námi skutečně zůstávají,“ uzavřel velitel Angonin.
Článek napsala Audrey Abrahamová (franceinfo), poprvé byl publikován 6. srpna 2026 07:19 (SELČ).
Tento článek byl přeložen za pomoci umělé inteligence.
