Przybylaková hned v úvodu poukázala na rozdíl: zatímco Synčák jezdí do napadené země jako novinář, ona tam působí jako dobrovolnice. Její poslední cesta byla výjimečná tím, že ji doprovázel filmový štáb Robina Kvapila, který o české pomoci natáčí dokument.
Pomoc, kterou Češi poskytují, je různorodá – od humanitární podpory neziskových organizací až po přímé dodávky vojákům, na kterých se podílí i Laura. „Ty možnosti, jak se zapojit, jsou velké a každý, kdo chce, může pomoct,“ uvedla ve Spotlightu.
Sexuální násilí jako systematická válečná taktika
Przybylaková se Ukrajině věnuje dlouhodobě. Ve své diplomové práci srovnávala konflikty v Rwandě, Jugoslávii či Etiopii s aktuálním děním na Ukrajině, kde ruská armáda využívá sexuální násilí jako válečnou zbraň.
Podle jejích slov nejde o náhodné excesy vojáků pro jejich potěšení, ale o promyšlenou taktiku s cílem ponížit a psychicky zlomit civilní obyvatelstvo. Šokujícím zjištěním je podle ní například fakt, že oběťmi jsou často ženy v pokročilém věku – Laura mluvila s ženami, jejichž věkový průměr byl 60 let.
Zmínila i drastický případ mladé dívky z Buči, kterou ruští okupanti po opakovaném znásilnění záměrně zmrzačili montážní pěnou, aby již nemohla mít děti.
Jako reakci na toto trauma Przybylaková plánuje vývoj AI aplikace, která by přeživším poskytovala prvotní krizovou intervenci a pomáhala překonávat stigmatizaci.
Život v „síťovaných“ městech a úniky před drony
Cesta české výpravy vedla přes Kyjev a Charkov až do Izjumu a k frontovým liniím na Donbasu. Logistika v těchto oblastech je extrémně náročná; ruské síly se systematicky zaměřují na benzinky, aby odřízly zásobování.
„Musíš počítat s tím, že na trase 140 kilometrů už nenatankuješ, protože jsou benzinky rozbombardované,“ popsala Laura realitu cestování.
Východní města jako Izjum nebo Kramatorsk mají dnes specifickou podobu – jsou doslova „zasíťovaná“. Nad silnicemi jsou nataženy sítě, které mají chránit auta před útoky FPV dronů. Nebezpečí je zde tak bezprostřední, že lidé často ani nestíhají reagovat na sirény. „V Kramatorsku nejdřív slyšíš dva dopady klouzavých bomb a až potom začne výstraha,“ vysvětlila.
Przybylaková popsala i osobní zkušenost s únikem před ruským dronem. Díky zkušenému řidiči, bývalému vojákovi Macovi, se jim podařilo v rychlosti přes 200 km/h dronu ujet. Proti nejmodernějším dronům na optických vláknech, které nelze vyrušit běžnými rušičkami, je podle ní jedinou účinnou obranou brokovnice.
Paradox normality uprostřed trosek
Synčák pak ve Spotlightu poznamenal, že ho při jeho návštěvách Oděsy nebo Lvova překvapilo, jak si lidé na válku zvykli a snaží se udržet zdání normálního života. Laura tento postřeh potvrdila, ale dodala, že ve východních částech země je tato „normalita“ vykoupena obrovským rizikem.
Zatímco v Charkově se děti učí v metru nebo v podzemních školách – vybudovaných i například s pomocí Člověka v tísni –, v centru města lidé stále sedí na zahrádkách kaváren a pijí espreso tonic.
Laura také vzpomněla na mladého baristu ve Slovjansku, kterého zabila klouzavá bomba jen týden před jejím příjezdem. Cynicky řečeno tak z lidí, které člověk jednou potká, může zůstat už jen krvavá skvrna na silnici.
Artefakty války a boj o identitu
Ve studiu Przybylaková ukázala několik předmětů, které ilustrují brutalitu i odhodlání Ukrajinců: například kusy klouzavých bomb (KAB), rakety S-300, vojenskou Bibli od kněze z Krivého Rihu či šátek z kostela ve Slavjansku, kde se lidé i přes každodenní ostřelování stále scházejí.
Kromě fyzického boje probíhá na Ukrajině i souboj o identitu a jazyk. Przybylaková i Synčák se shodli, že v dříve ruskojazyčných oblastech, jako je Oděsa, dochází k masivnímu přechodu k ukrajinštině.
„To, že jsou ruskojazyční, neznamená, že jsou Rusové, a už vůbec ne, že by tam chtěli Putina,“ popsal Synčák své hovory s místními.
Przybylaková doplnila, že pro lidi bojující za svobodu je důležitá i terminologie – striktně vyžadují používání spojení „v Ukrajině“, nikoliv „na Ukrajině“, aby zdůraznili suverenitu své země.
Co je to busifikace a jak to hrozí mladým lidem? Jak se může mladý Ukrajinec vyhnout smrti na frontové linii? Kde si můžete dát „krev Moskvana“ a jak na válku po čtyřech a půl letech reagují běžní lidé?
Na tyto otázky v celém díle pořadu Spotlight odpovídají reportér Aktuálně.cz Jaroslav Synčák, který byl nedávno v Oděse, a brand manažerka a dobrovolnice Laura Przybylaková.
Celou epizodu si můžete pustit ve videu v článku nebo v oblíbených podcastových aplikacích. Jaká jsou její hlavní témata?
začátek–00:01:57 Proč Laura cestuje na Ukrajinu a jaká je její role tam? Jaká byla její prvotní motivace a jak se to propojuje s jejím akademickým výzkumem?
00:01:57–00:03:39 Co ji nejvíce šokovalo v souvislosti se svědectvími z Ukrajiny? Jakým způsobem je sexuální násilí využíváno jako válečná zbraň proti civilnímu obyvatelstvu?
00:03:39–00:06:23 Jak se vyrovnává s traumatizujícími příběhy, které slyší? Jaké formy pomoci – od vojenské podpory po psychologickou intervenci – se snaží poskytovat?
00:06:32–00:25:13 Jaké jsou konkrétní nebezpečí a výzvy při cestování a životě blízko fronty na východní Ukrajině? Jak se obyvatelé vyrovnávají s neustálými hrozbami, jako jsou drony a klouzavé bomby, a jaké praktické vybavení je k přežití nezbytné?
00:25:19–konec Jak probíhá souboj o identitu a jazyk mezi obyvateli a vojáky na Ukrajině? Jaké jsou sociální dopady a realita mobilizačních snah v zemi?