Magnetky na lednici, pohlednice, trička s nápisy, mušle nebo nejrůznější figurky. Potřeba přivézt si suvenýr není otázka moderní doby, říká religionista Martin Pehal.
„Lidé vždycky čas od času potřebovali vystoupit z všedního světa do zvláštního. Zahraničí je k tomu ideální. Když cestovat nemohli, to ‚vystupování‘ bylo třeba za prahem kostela nebo v rámci velkého obřadu,“ připomíná Pehal.
Význam suvenýrů prozrazuje už samotné slovo. Odkazuje na francouzský výraz „připomenout si“ i na latinské „přijít na pomoc“. „Suvenýry nám přicházejí na pomoc, když si máme vzpomenout na zkušenosti, které jsme získali. Nevozíme si domů předměty, ale zhmotnělé okamžiky,“ vysvětluje religionista.
Hrst hlíny ze svaté země nebo mušle z poutě do Santiaga de Compostela, kterou si přinesli naši předci, se přitom příliš neliší od dnešní magnetky na ledničku, míní. „V Egyptě některé věci měly zvláštní schopnost. Mohly být oživeny. Byla v nich síla, kterou jste mohli správným zacházením zpřítomnit. V určitém smyslu, velice přeneseně, bychom mohli o magnetkách uvažovat jako o předmětech, které nám pomáhají zprostředkovávat typ zkušenosti a síly, které v magnetkách, které si koupil někdo jiný, nejsou,“ dodává.
Suvenýry vyjadřují i určitý status. Doklad a pochlubení se, kde člověk byl. „Souvisí to i se sbíráním suvenýrů jako druhem rituálu. Jistý francouzský badatel před víc než sto lety popsal iniciační rituál. Opouštíte strukturu, v níž jste, jste v meziprostoru, zvláštním prostoru, a pak se navracíte změněni zpátky,“ vykládá Pehal. Třeba po dospívání či maturitě se člověk „vrací“ jako mladý dospělý anebo třeba válečník podle kontextu doby.
Moderní společnosti se spousty podobných rituálů zbavily, jenže potřeba přechodů nemizí, a proto lidé hledají alternativy. „Cestování, společně s globalizací, je moderní alternativa. Prostor jinakosti jsme vyčlenili z naší vnitřní společnosti a fyzicky jsme ho přenesli za hranice. A suvenýry jsou známka statusu. Byl jsem tam. Byl jsem na pouti a prošel jsem nějakou zkušeností a proměnou,“ upřesnil Pehal.
Esence místa, která může přinést smůlu
Suvenýry často představují danou zemi pomocí jednoduchých symbolů, jako je Eiffelovka či pyramidy. „Masová produkce suvenýrů tu byla vždycky. V Británii se po tisících odlévaly vzpomínkové předměty z cínu. Ještě před komercializací. Ale jde o to najít esenci místa, kde jste. Pyramidy a Eiffelovka jsou nejkřiklavější ukázka,“ uvedl Pehal.
Ne vždy si turisté odnášejí jen povolené vzpomínky. Příkladem jsou snahy návštěvníků Pompejí dovézt si domů kousek z města kdysi pohřbeného sopkou. „Často se stává, že lidé posílají ty věci zpátky s omluvnými dopisy, že jim to přineslo smůlu,“ podotýká religionista. Jen to dokládá zmíněnou domnělou sílu, kterou si lidé se suvenýry spojovali a spojují.
Zájem o ně nezmění pravděpodobně ani další rozvoj digitálních technologií. „Suvenýr má tu výhodu, že má tělo. Je to fyzický předmět. Že je něco přítomné fyzicky, můžete na to sáhnout, má to nějaké rozměry, je naprosto zásadní,“ nepochybuje Pehal. Proto lidé ze stovek fotografií z dovolené několik vyberou, nechají je vyvolat a nalepí do papírového alba, uzavírá.