Jenže nabídku nakonec podala jediná firma, a to subdodavatel původního vítěze. Podaří se pokus rozebrat korupční systém, který přežil své politické tvůrce?
Právě veřejné zakázky k maďarskému státnímu svátku ukazují, proč nestačí jen vyměnit vládu a spustit protikorupční projekty jako například proklamovanou akci Očistec. Moderní korupce totiž není soubor izolovaných obchodů. Je to prostředí, v němž jsou celé trhy, úřady i kontrolní mechanismy přizpůsobeny omezenému okruhu aktérů.
Odborníci varují, že instituce nemusejí být otevřeně zničeny, aby přestaly plnit svůj účel. Někdy stačí ponechat názvy, budovy i formuláře a potichu zbavit instituce jejich skutečné nezávislosti.
V Maďarsku došlo k otevřenému stranickému ovládnutí veřejné správy. Vládnoucí elita napadala nezávislost justice, měnila ústavu a kolonizovala státní struktury tak, aby hranice mezi stranou a státem prakticky zmizela.
Plán obnovy
Vláda Pétera Magyara zahájila revize velkých státních kontraktů. Maďarsko vstoupilo do procesu připojení k Úřadu evropského veřejného žalobce a parlament vytvořil Národní úřad pro navracení a ochranu veřejného majetku. Evropská unie současně schválila nový maďarský plán obnovy, který otevřel cestu k čerpání přibližně deseti miliard eur.
To jsou podstatné změny, nikoliv však důkaz, že byl systém napraven. Vyhlídky totiž nejsou zatím extra příznivé. Protikorupční výhled OECD pro rok 2026 ukazuje, že rozdíl mezi formálně nastavenými pravidly a jejich skutečným uplatňováním je propastný.
Maďarsko splňuje 78 procent kritérií týkajících se střetu zájmů, v praxi však funguje pouze 33 procent. Podobná propast se objevuje u integrity justice: zatímco legislativní rámec dosahuje 88 procent, jeho praktické naplňování pouze 32 procent. U státního zastupitelství činí tento poměr 62 ku 32 procentům.
Nejvýraznější selhání vykazuje oblast lobbingu. Maďarská regulace splňuje jen 20 procent sledovaných kritérií oproti průměru (43 procent) OECD. V praktickém uplatňování pak Maďarsko dosahuje nuly, zatímco průměr členských zemí činí 38 procent.
Největší riziko je u stavebních zakázek a IT
Podobně to vidí i maďarský Úřad pro integritu. Jeho výroční analýza z roku 2025 upozorňuje na velmi vysoká korupční rizika u stavebních zakázek přesahujících deset miliard forintů a koncentraci centralizovaných nákupů informačních technologií. Zvláštní riziko úřad spatřuje také v komunikaci a pořádání státních akcí, kde se největší zakázky dlouhodobě soustředily kolem jediného okruhu firem.
V Česku je situace subtilnější, a proto možná někdy nebezpečnější. Namísto ideologické revoluce sledujeme funkční ovládnutí, kdy systém navenek působí naprosto standardně. Máme funkční registry, nezávislé soudy i propracovaná pravidla transparentnosti.
Profesor politologie z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Michal Plaček však varuje: Český systém veřejné správy je často jako „vypité vejce“. Skořápka institucí drží pohromadě, ale jejich vnitřní obsah byl vyprázdněn. Zatímco v Maďarsku je „vajíčko“ rozbité a nahrazené úplně novým ale často stejně zkaženým jedincem.
V obou případech ale platí, že pokud se podaří ovládnout klíčové regulátory veřejných zakázek, není již třeba riskovat přímé úplatky. Stačí využít moc k záměrnému zdržování tendrů nebo podávání odvolání, která konkurenci uštvou. Takový zásah do „pravidel hry“ je navenek téměř neviditelný a vypadá jako standardní právní proces, ačkoliv jeho skutečným cílem je zajistit, aby pro různé byznysové entity pravidla neplatila stejně.
Jak Česko, tak Maďarsko ale čelí podle odborníků fenoménu tzv. „protikorupčních revolucí“, které se v zemích pravidelně opakují s příslibem radikálního řezu. Tyto sliby často fungují jen jako rétorická zbraň, která ve výsledku vede k výměně jedné vlivové skupiny za druhou, přičemž nová struktura bývá ještě efektivnější a pevněji centralizovaná.
Výsledkem je hluboká frustrace a apatie občanů, protože ani po desetiletích reforem korupce nezmizela, pouze se profesionalizovala a přesunula do míst, kam veřejnost běžně nevidí.