Moderní věda toho zjistila v posledních letech o pravěkých předcích člověka už tolik, že to bourá konstrukce jejich řazení. Vlivný vědecký časopis navrhuje, že by se měly kategorie přestavět – a mohlo by se to týkat i záhadných obřích gigantopitheků.
Před devadesáti lety objevili paleontologové v Číně pozoruhodné pravěké zuby. Prodávaly se na tržišti jako „dračí“ (pro využití v tradiční čínské medicíně), ale rozhodně patřily nějakému primátovi. Musel to ale být obrovský primát. Další analýzy a později i další nálezy prokázaly, že šlo opravdu o primáta, a to zřejmě o největšího primáta všech dob. Dostal jméno gigantopithecus.
Teď vědci popsali, že by tento stále ještě záhadný tvor mohl být mnohem bližším příbuzným člověka, autoři nové studie dokonce zvažují, zda by měl být gigantopithecus přeřazený do roku Homo, kam patří i moderní člověk.
Opravdový yetti
Když se mluví o obřích primátech chodících po zemi, nejčastěji se asi objeví v mysli čtenáře představa mytického himalájského yettiho. Pro jeho existenci sice důkazy stále neexistují, ale o to více je jich pro existenci gigantopitheků, kteří od hypotetického yettiho nežili zase tak daleko.
S gigantopitheky má věda spoustu problémů. Jejich podoba se totiž odvozuje jen od nálezu zubů a kusů čelisti, což nestačí ani zdaleka pro úplnou rekonstrukci těchto tvorů. Zpočátku vědci předpokládali, že tito obři z území dnešní Číny, Indie, Pákistánu a Vietnamu měřili až 280 centimetrů a vážili přes půl tuny. Čínští vědci dokonce přišli s hypotézou o exemplářích vysokých až 4,7 metru. Později ale tyto odhady, které by znamenaly, že gigantopithecus byl třikrát až pětkrát těžší než samec gorily, experti snížili.
Dnes přepokládají, že šlo o druh s nadměrně vyvinutými zuby, což představy o celkových rozměrech zkresluje. Současné odhady říkají, že měřil asi 230 centimetrů a vážil asi 250 kilogramů. Přes úctyhodné rozměry to nebyl hrůzu nahánějící predátor. Vzhledem zřejmě nejvíc připomínal moderní orangutany, chováním ale spíš pandy. Pojídal asi obrovské množství bambusu a nejspíš byl zcela neškodný.
Poslední zástupci tohoto druhu žili prokazatelně asi před 200 tisíci lety, takže se teoreticky mohli setkat s ranými lidmi – a vzpomínka na ně se mohla uchovat v kolektivní paměti. Záhadologové rádi tvrdí, že se gigantopithekové mohli dožít až do současnosti a „pozorování“ yettiho mohou být vlastně pozorování gigantopitheků, pro něco takového ale zcela chybí byť jen náznak důkazů.
Nový příběh o starém primátovi
Paleontolog Ian Towle z australské Monash University navrhuje rozsáhlejší změny toho, jak by se několik druhů pravěkých tvorů měl řadit do existujícího systému. Základ jeho studie se věnuje návrhu, aby se druhy vyhynulých primátů Australopithecus a Paranthropus zařadily do rodu Homo.
Argumentuje tím, že pro homininy (tedy členy rodu Homo) vlastně neexistuje žádný jednoznačný anatomický znak, který by je bez problémů definoval. Podobné rysy se totiž nezávisle vyvinuly i u jiných, nepříbuzných pravěkých lidoopů.
Gigantopitheca zmiňuje studie jako příklad fosilního lidoopa mimo linii homininů, u kterého se nezávisle vyvinuly zmenšené špičáky a také zmenšený třetí zub dole, takzvaný premolár. Tyto znaky se tradičně považují za typické pro homininy, ale gigantopithekové je mají také, i když se u nich vyvinuly jinak a jindy a nezávisle na zbytku skupiny.
Třetí premolár je zásadní v tom, že ho mají druhy lidoopů, jež se vyznačují ostrými a dlouhými špičáky, které používají hlavně při soubojích samců. Premolár jim slouží k tomu, aby se o něj špičák při kousání brousil, díky němu je vlastně tak ostrý.
Zaniklé špičáky naznačují jinou sociální organizaci, evolučně se proto spojují s evolučními změnami, které nakonec vedly ke vzniku člověka rozumného, Homo sapiens.
Zdroj: Journal of Human Evolution
Podle Towleho je ale tato podobnost natolik významná a velká, že to vyvolává otázky, kam by se gigantopithekové měli řadit. Nevolá (zatím) po jejich přeřazení, ale chtěl by to pro paranthropy a australopitheky. A protože gigantopithekové mají s australopitheky celou řadu podobných znaků, byl by to další logický krok.
Ostatně krátce po svém objevu se gigantopithekové mezi homininy řadili, znamenalo by to tedy jen návrat k původní klasifikaci.
Co dělá člověka člověkem
Towle si všímá toho, že většina starých definic pro rod Homo je už mrtvá. V minulosti byla hlavním kritériem pro zařazení do této „elitní“ skupiny mozkovna, respektive její rozměry. Čím větší mozek, tím větší inteligence. Jenže nové objevy z poslední doby ukazují, že některé druhy lidí jako například Homo naledi nebo floresiensis měli mozkovny velké asi jako australopithekové.
A nedávno padl i další určující znak, a to používání nástrojů. Ukázalo se totiž, že paranthropové nástroje používali už před dvěma miliony lety, což znamená, že by se asi měli mezi homininy zařadit.
Otevírá se tak možnost vytvořit nové řazení, které by vycházelo z modernějších měřítek, například z genetiky a dalších oborů, které v době, kdy vědci začali pravěké příbuzné moderních lidí pojmenovávat, neexistovaly.
