Většina vystavených snímků pochází z významných černobílých autorových cyklů z let 1986 až 2024. Výstava představí také dva nové, dosud nevystavené triptychy zachycující dvě mladé ženy.
Zážitek návštěvníků podtrhují velké formáty vystavených snímků i jejich promyšlená instalace. Tu vytvořili Pavel Mára spolu s kurátorkou výstavy Radanou Ulverovou přímo pro mimořádný prostor galerie nacházející se v objektu bývalého jezuitského kostela.
V průběhu výstavy Pavel Mára zároveň oslaví své 75. narozeniny. Jak připomíná kurátorka výstavy: „Pavel Mára má za sebou už více než padesát samostatných výstav doma i v zahraničí, zúčastnil se mnoha kolektivních prezentací. Na české fotografické scéně je nepřehlédnutelným solitérem.“
Současná výstava podle ní vznikla jako dialog mezi velkoformátovými černobílými fotografiemi a raně barokní architekturou galerijního prostoru. „Nejedná se o klasickou retrospektivu, přestože čas zde hraje důležitou roli,“ dodává kurátorka.
Intimita v proměnách perspektivy
Své dílo Pavel Mára rozvíjí především ve fotografických cyklech. Prostřednictvím portrétů a aktů zkoumá lidskou intimitu, kterou zachycuje ve fascinujících proměnách světla a perspektivy. Už třicet let působí také jako pedagog Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Přednáší zde fotografování architektury, aktu a barevnou výtvarnou fotografii.
„Výstava propojuje jedny z mých nejstarších cyklů s několika novými, jde o období přesně čtyřiceti let – 1986 až 2026,“ říká Pavel Mára. „Hodně nás s kurátorkou překvapilo, jak i ty nejstarší fotografie v daném prostoru dobře fungují s těmi nejnovějšími,“ uvádí fotograf.
Portréty známých i neznámých tváří
Návštěvníci chebské galerie uvidí snímky z Márova cyklu Figury ´86 (1986), Portréty (1988-89), Reversible (2009-2021), Negativní hlavy ’10 (2010), Mechanické portréty (seriální fotografie Hlava G, 2022 a seriální fotografie The Body in Motion, 2024). Těla, tváře či lidé jsou na nich často anonymní, v případě cyklu Portréty z konce 80. let jde však o známé umělecké osobnosti. Před Márovou kamerou, silným zdrojem světla a zároveň v pohybu se tak ocitli například výtvarníci Michael Rittstein, Viktor Pivovarov, Ivan Bukovský nebo teoretička fotografie Anna Fárová.
Podoby ženského těla
Pozornost vzbuzují i oba poprvé vystavené realistické triptychy. Prvním je Portrét E.Š: velkoformátová fotografie hlavy mladé ženy s jizvou, která se stala i titulním snímkem výstavy. Triptychem Marie Magdaleny pojatým v životní velikosti Mára navazuje na jednu ze svých nejslavnějších, mnohokrát vystavovaných a publikovaných fotografií Triptych Evy I (1990). V případě obou „biblických figur“ – Evy i Marie Magdaleny – jde o realisticky pojaté záběry nahého ženského těla nasnímané velkoformátovou kamerou s perspektivním vyrovnáním.
Autor tady pracoval technikou, která se běžně využívá při fotografování architektury. Zajímavým způsobem vznikla i seriální, z 21 dílů složená fotografie ležícího ženského aktu The Body in Motion. Vertikální posuny fotoaparátu u pozorovatele vyvolávají pocit, že se světlo na jednotlivých snímcích mění a celé tělo otáčí.
Když fotografovat, tak podle sebe
Metody své práce, vznik jednotlivých děl i svůj vztah k fotografii přiblíží Pavel Mára návštěvníkům během komentované prohlídky. Její termín upřesní galerie v průběhu září. K výstavě zároveň vznikne katalog s textem historika fotografie Pavla Scheuflera.
„Podle mého názoru je dnes fotografie možná technicky jednodušší, dosažitelnější, i když primárně jde stále jen o vyjádření uměleckého záměru, a to je i v době používání umělé inteligence stejně těžké jako dříve,“ říká Pavel Mára.
Související
Stejný přístup se snaží předávat i svým studentům z Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Slezské univerzity v Opavě. Podporuje je v tom, aby nepodléhali aktuálním trendům a fotografovali především podle sebe. Se všemi riziky, která taková cesta přináší.
Se studenty z ITF nyní připravuje ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze výstavu v Domě U Černé Matky Boží. Prostřednictvím fotografie na ní představí na jaře příštího roku různé interpretace kubistické vily architekta Josefa Gočára v Libodřicích.
A proč má podle něj smysl chodit v dnešní době na výstavy fotografií? „Umění obecně, a tedy i fotografie, je podstatnou součástí naší existence, něčím, co nám pomáhá žít,“ uzavírá Pavel Mára.
Pavel Mára (narozen 1951 v Praze)
Uznávaný evropský fotograf se věnuje především portrétu a aktu. Ve svých dílech vytváří vlastní estetický svět. V něm už od počátků své tvorby neúnavně experimentuje se světlem, barvou, materiály i formáty. Jeho dílo zahrnuje více než 30 černobílých i barevných sérií. Svůj první (abstraktní) cyklus fotografií s názvem Těla vytvořil v roce 1969. Od té doby připravil více než padesát samostatných výstav a zúčastnil se mnoha prestižních souborných přehlídek české fotografie doma i v zahraničí.
Určitým protipólem jeho abstraktně koncipovaných cyklů (Mechanická zátiší, 1976-84) jsou realistické, často až „deskriptivní“ záznamy lidských figur a tváří (Triptychy, 1990-93, Mater, 2016 aj.). Od roku 1996 pedagogicky působí na Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Slezské univerzity v Opavě. Asociace profesionálních fotografů mu v roce 2015 udělila ocenění Osobnost české fotografie.
V roce 2026 dokončil svůj zatím poslední několikaletý cyklus seriálních fotografií Mechanické portréty. Chystá také návrat ke klasické velkoformátové fotografii a chce pokračovat v časosběrném cyklu Triptychy: Rodina, zahájeném v roce 1991. V novém cyklu, který nyní připravuje, by chtěl prostřednictvím detailů lidského těla vystihnout jeho zranitelnost.