Mladá dívka, jejíž hrob ze sedmnáctého století ve vesnici Pień v Polsku popsali archeologové, pocházela z dobrého rodu, měla bohatou pohřební výbavu a byla do země uložena na protestantském hřbitově. Pak ale hrob někdo otevřel a s ostatky zacházel, jako by v zemi spočívala upírka.
Do hrobu číslo 75 v polské vesnici Pień byla asi před čtyřmi sty lety pohřbena ještě mladá, ale už dospělá žena. Když archeologové hrob odkryli, zjistili, že je uložená značně neobvyklým způsobem. Ke krku měla pevně přimáčknutý železný srp, ostřím namířený přímo ke krkavici. A na palci levé nohy měla připevněný železný visací zámek.
Podle polských archeologů, kteří teď objev z roku 2022 popsali, se dá smysl takového pohřebního rituálu snadno vysvětlit. Žena, které říkají Zosia, musela být za života považována za upírku. A železné artefakty měly za cíl zabránit jejímu návratu do neživota.
Legendy a realita
Legendy a vyprávění o upírech tyto nemrtvé bytosti spojují často se šlechtici – ať už to byl rumunský hrabě Drákula, nebo vévodkyně Carmilla von Karnstein. Šlechtičnou nebo podobně vlivnou osobou byla i Zosia, alespoň to naznačují předměty, které se u ní našly.
Při bližším zkoumání jejích ostatků se totiž poblíž její lebky podařilo objevit drobné kovové nitky z čistého stříbra a pozlaceného drátu pocházející z luxusní hedvábné čepice. Tyto materiály byly v sedmnáctém století neuvěřitelně drahé, což naznačuje, že patřila k zámožné rodině. To ale nezabránilo tomu, aby se lidé k jejím ostatkům nechovali způsobem, který by byl považovaný za nezákonný snad ve všech dobách.
Archeologové si všimli, že půda v hrobě byla silně rozhrabaná, jako by ho někdo už jednou předtím vykopal. A někdo při tom zřejmě manipuloval i s jejím tělem. Podle vědců to naznačuje, že šlechtična byla pohřbená zcela normálně, pak ale někdo její hrob znovu otevřel a vložil dovnitř relikvie, které podle dotyčného měly zabránit jejímu oživení.
Žena, které se báli
Visací zámek i srp nalezené v hrobě odpovídaly rituálům, které měly chránit živé před mrtvými. Analýza odhalila, že v době smrti bylo Zosii pouhých sedmnáct až devatenáct let. Pravděpodobně žila někdy kolem roku 1670 a nebyla původem z Polska. Analýza DNA totiž ukázala, že patřila k vzácné mateřské genetické linii (konkrétně haploskupina J1c2c1), která má původ ve Skandinávii. V moderních slovanských populacích se ale prakticky nevyskytuje. Izotopová analýza jejích dětských zubů ale doplnila, že vyrůstala přímo v Pieńi.
Mohlo jít tedy o nějakou souvislost s některou ze švédských invazí do Polska, pravděpodobně o takzvanou druhou severskou válku, při níž v letech 1655 až 1660 Švédové vyrabovali Polsko i Litvu. Důkazy ale vědci zatím nemají.
Válku, kterou Poláci dodnes díky románu Henryka Sienkiewicze označují jako Potopa, doprovázely i další hrůzy. Přišly po ní nemoci i hladomory a zoufalí lidé hledali viníky. Bohatá cizinka, která se lišila od ostatních, se mohla stát obětním beránkem, na kterého pověrčiví lidé upřeli svou pozornost.
Příběhy o upírech
Obavy z návratu nemrtvých znají archeologové velmi dobře z mnoha dob i míst včetně Česka (není náhodou, že slavný román Drákula zmiňuje právě Čechy a Moravu za typická místa spojená s vampýry).
Hroby uspořádané tak, aby se už mrtvola nemohla zvednout, nebo s těly, jimž byla rovnou sťata hlava či probodnut hrudník, pocházejí z celé střední a jihovýchodní Evropy. Nejčastěji jsou spojené se starověkem nebo středověkem. Důkazů až ze sedmnáctého století je mnohem méně.
V českých zemích patří mezi neslavnější nálezy ty z Velké Moravy. Známý je například hrob ženy, která byla svázána do kozelce tak, aby i při rozpadu tkání zůstala spoutaná. Navíc jí uťali levou dlaň. Pozoruhodný je také nedávný nález teprve osmileté dívky z naleziště Modrá. Ta byla natlačena do úzké škvíry a její hlava byla rozbita velkým kamenem tak, aby jím tělo zůstalo zatížené.
Modernější a ještě větší je pak nález čtrnácti „upírů“ z Čelákovic, jejichž těla se našla roku 1966. Archeologové zjistili, že celá tato skupina žijící ve třináctém nebo čtrnáctém století měla svázané ruce, odťaté hlavy nebo probodnutá těla.