Potkat kominíky ve slavnostních uniformách se opravdu nepoštěstí každý den. Vždyť po ulici běžně chodí logicky v pracovním úboru. Když ale reprezentovali Společenstvo kominíků ČR na akci na zahradě Úřadu vlády v Praze, pořádně se na to vyfikli. A ti, kteří měli na levém rameni zavěšenou „lopatku“, tak ji měli nablýskanou do takové dokonalosti, že se v ní odrážela historická budova Strakovy akademie, kde sídlí vláda.
„To je šorna, která sloužila v minulosti k čištění komínů. Teď tvoří historickou část uniformy,“ vysvětloval jeden z členů Společenstva Miroslav Drobník, kterého doprovázelo hned několik dalších kominíků. Mezi nimi byl například i pražský cechmistr Josef Bělina, který měl na uniformě i několik stužek za zásluhy, kupříkladu za vzdělávání.
Žiju se zákazníky od křtin po svatby
Aktuálně.cz oslovilo i jedinou kominici mezi samými muži, Ivetu Jelínkovou, která se už už snažila při povídání chlapů-kominíků odejít. Následně se ale rozpovídala a bylo zřejmé, že má svou práci opravdu moc ráda.
„Zdědila jsem tuto profesi po tatínkovi, který byl také kominík. Teď už je to aktivní kominík v důchodu, takže se víc věnuje svému volnému času a já dál pokračuji v řemesle. Tuto práci jsem si zamilovala a chci ji dělat, dokud mi to síly dovolí,“ povídala s tím, že nejraději ze všeho má kontakt s lidmi. „Člověk se stále vrací k těm samým zákazníkům, jsou to štamgasti, žiju s nimi jejich životy od narození jejich dětí po křtiny , svatby, maturity. Je to super práci s lidmi a moc mě baví,“ uvedla žena, která pracuje na Kladensku.
Související
V Praze saze hubím
Stejně jako její kolegové upozornila, že kominické řemeslo je dnes perspektivní živnost, ve které není nouze o práci a zakázky. „Když člověk dělá toto řemeslo dobře, tak má o práci vystaráno vlastně do konce života,“ řekl cechmistr Bělina, který ale zároveň zdůraznil, že je třeba tuto práci dělat opravdu poctivě. On ji zdědil podobně jako paní Iveta po svém otci, což je v této profesi dost obvyklé.
I další kominík Jan Hartman vyšel z rodinné kominické tradice. A dokonce projevil i talent na slovo, když popisoval svou práci. „Jsem pražský kominík a tuze se tím chlubím, že právě v Praze saze hubím,“ prohlásil s úsměvem. Když člověk dělá to, co ho baví, tak je to předpoklad, že to bude dělat dobře,“ svěřil se a pozval další zájemce do kominického cechu s následujícím argumentem: „Děláme krásné řemeslo, a ty výhledy, které máme, to je za odměnu.“
Zdroj: autorský text