Za celým tímto fenoménem nestojí nikdo menší než klávesista Adam Wakeman. Hudebník, který strávil po boku Ozzyho Osbourna a samotných Black Sabbath třináct let (2004–2017), a plným právem si tak vysloužil neformální titul „pátého člena“ této heavymetalové instituce. Znalost původního materiálu má tedy doslova v krvi.
Wakeman ovšem pod uměleckým pseudonymem Milton Keanes přišel s geniální alternativní historií: s kamennou tváří tvrdí, že právě jeho jazzové trio tyto ikonické skladby složilo už v roce 1968. Následovala prý Wakemanova náhlá hospitalizace a krádež materiálu, načež tehdy neznámá kapela z Birminghamu vydala skladby za své a dobyla s nimi svět.
Ať už této brilantní historické „křivdě“ věříte, nebo ne, hudební realita Jazz Sabbath je naprosto fascinující. Skladby jako Iron Man, Paranoid nebo Children of the Grave dostávají v aranžích klasického jazzového tria (klavír, basa, bicí) nečekanou dynamiku. Tam, kde Tony Iommi drtil podladěnou kytaru, nastupují elegantní, ale dravé klavírní exhibice, které s naprostou lehkostí stírají hranice mezi zakouřeným jazzovým klubem a hřmící metalovou arénou. Je to inteligentní dekonstrukce, která i ortodoxním metalistům ukazuje Iommiho smysl pro nadčasovou melodii ve zcela novém světle.
Zářijový koncert v komorním a příjemném prostředí letní scény na Výstavišti nabízí ideální kulisu pro tento crossover zážitek. K dispozici jsou vstupenky ke stání i sezení.