Když se 15. září 1976 otevřely brány 18. Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně, dostali návštěvníci poprvé možnost vidět třetí generaci modelů Škoda s koncepcí „vše vzadu“. Řada 742 se ukázala v plné šíři nabídky, tedy v základní verzi 105 S, lépe vybavené 105 L s větším množstvím chromovaných prvků, silnější 120 L a nakonec i vrcholné 120 LS se čtyřmi kruhovými světlomety vpředu.
Související
Přestože auto vzniklo trochu jako nouzové řešení po neúspěšné spolupráci s NDR, dokázalo návštěvníky okamžitě zaujmout. Málokdo tehdy věděl, že veřejnosti se už nová škodovka, tenkrát v provedení 120 LS, ukázala poprvé už o pár dní dříve v Moskvě v parku Sokolniki.
„Jedná se teprve o předpremiéru našeho nového vozu. My bychom chtěli náš nový vůz oficiálně vystavit a uvést na trh u příležitosti brněnského veletrhu. Vzhledem k tomu, že však taková skvělá příležitost ukázat náš nový osobní automobil moskevským občanům se nenaskýtá každý den, využili jsme společně s Motokovem této příležitosti (…),“ komentoval to v dobové televizní reportáži z ruské metropole obchodní náměstek tehdejšího ředitele AZNP Zdeněk Rubín.
Dokonce ještě o něco dříve viděli novou škodovku účastníci patnáctého sjezdu KSČ v Praze v dubnu 1976. Těm tehdy automobilka ukázala dokonce nejluxusnější verzi 120 GLS, jejíž produkce se rozběhla až v roce 1978.
Pět dnů po premiéře v Brně pak vyrazila 120 L v barvách časopisu Svět motorů na svůj první dlouhodobý test. Populární motoristický magazín slavil v roce 1976 třicet let, a tak se rozhodl za 30 dní ujet s novou škodovkou 30 tisíc kilometrů. I přes technické problémy během cesty se ji nakonec povedlo úspěšně dokončit.
Základem 105 a 120 byla osvědčená koncepce původně z roku 1964 a modelu 1000 MB následně zmodernizovaná do podoby modelu 100 a 110. To znamená motor vzadu a pohon zadních kol. Objevila se ale řada novinek, třeba přesunutí chladiče dopředu a naopak nádrže z bezpečnostních důvodů dozadu. Auto dostalo moderní hranaté tvary a přední kapotu, ukrývající zavazadlový prostor, otevírající se směrem do strany.
Sériová výroba nové Škody odstartovala v listopadu 1976 a zákazníci poměrně brzy rozhodli, že základní 105 S s 33 kW a minimem chromovaných dílů, jednodušším přístrojovým štítem, nestahovacími zadními okny nebo bez pořádných výplní předních dveří bude otloukánkem celé nabídky. Přestože stále 56 tisíc korun. Naopak poměrem výkonu a výbavy se bestsellerem stala 120 L se 37 kW pod kapotou dražší o 2800 korun.
Protože to byla jediná rodinná škodovka na československém trhu, navíc konkurence ve srovnatelné cenové hladině modernější nebyla, její popularita zůstávala po celou dobu výroby vysoká.
V Mladé Boleslavi se snažili hlavní náplň modelového programu průběžně modernizovat a doplňovat nabídku o další verze. Objevila se proto třeba 120 s chudou výbavou, ale silnějším motorem, 105 GL s výbavou luxusního GLS, užitková 105 SP nebo neúspěšná úsporná verze 120 LE. Samostatnou kapitolou je kupé Garde, později Rapid.
Od podzimu 1979 dostaly všechny verze 105 a 120 plastové středy kol místo chromovaných a přibyl i malý plastový spoiler s nasávacími otvory na víku kufru. Později se přidaly plastové kliky dveří a pro vrcholné verze možnost připlatit si za plastové doplňky včetně nárazníků z prepregu. V roce 1981 také modely 105 L a 120 L dostaly obdélníková přední světla místo kulatých.
Rozsáhlá modernizace, které se začalo říkat M, měla premiéru v srpnu 1983. A protože kromě nového designu s jinými světly vpředu i vzadu a různými plastovými dekoračními prvky přinesla i rozšířený rozchod kol, začalo se původní 105 a 120 přezdívat užovka. Škody 120 také dostaly hřebenové řízení z Garde a u všech verzí se změnil tvar příčníku podlahy, který nově umožnil zástavbu pětistupňové převodovky. Do té doby měly všechny verze jen čtyři stupně.
„Emko“ pak do nabídky přineslo další nové verze jako 130 L se 43 kW nebo na sklonku života 135 a 136 L či GL s lehce upraveným motorem z Favoritu. Ty jsou nicméně dnes raritou, protože jich vzniklo jen pár tisícovek. Všech verzí 105 a 120 dohromady se nicméně až do ledna 1990 vyrobilo přes dva miliony kusů.
Jinde taková auta neuvidíte
Asi nebude přehnané tvrdit, že naprostá většina z nich už dnes neexistuje. V rodinách, ať už českých, nebo zahraničních, si 105 a 120 odsloužily svoje a dlouhou dobu platily za běžnou součást vozového parku na tuzemských silnicích. Narazit ještě dnes, padesát let po premiéře, na úplně nové auto je mimo sbírky samotné Škody Auto velmi vzácné.
Ne ovšem nemožné, jak dokazuje největší polské automobilové muzeum Wena ve městě Olawa. To se nachází nedaleko Vratislavi, necelých 300 km autem od Prahy. Právě tam totiž vystavují škodovku z roku 1982 s nájezdem 405 kilometrů. Shodou okolností jde o základní 105 S, která popularitou za dražšími a silnějšími variantami spíše zaostávala.
Související
Auto s béžovým lakem karoserie přitom není jediným zbrusu novým socialistickým autem, které mezi více než čtyřmi stovkami vozidel najdete. Hned několik z nich jsou Maluchy, tedy v Polsku extrémně populární Fiat 126p, jehož výroba skončila až v roce 2000. Spousta z nich má ještě ochranné igelity na sedadlech.
Jeden kus našli v Itálii, jiný si nechal v roce 1980 koupit Polák žijící v USA v domnění, že se brzy vrátí domů. K tomu ale nakonec nedošlo. Další béžový kus dostal mladý pár jako svatební dar, nicméně manželství dvojici dlouho nevydrželo a Maluch zřejmě ani jeden z nich nevyužil.
Nechybí další nejetá polská auta, třeba Syrena 105 Lux z roku 1983 a nájezdem 1543 kilometrů, která byla vyrobená jako třicátý kus před ukončením výroby. Zajímavý je modrý sedan FSO Polonez Atu, který byl v roce 1997 nejlevnějším autem ve Francii a prodával se za zhruba dva průměrné měsíční platy. Prodával je mimo jiné i řetězec supermarketů E.Leclerc, přičemž konkrétní vystavený exemplář měl být dárek k 18. narozeninám. Protože však auto nemělo klimatizaci, obdarovaná žena s ním nikdy nejezdila.
Jiný člověk zase v roce 1983 koupil nový FSO 125p jen proto, aby se dostal k dodatečným poukázkám na palivo pro další auto, kterým jezdil. A oranžový sedan mu zůstal stát v garáži. Tam vydržel 80. let i jiný Polski Fiat 126p, respektive FSO Polonez, který nikdy nebyl umytý a má nulový nájezd a dobovou „patinu“. Ještě zajímavější je Wartburg 1.3 s karoserií kombi, který německý majitel odstavil venku a také s autem nikdy nejezdil a nikdy ho neumyl.
Na úplně nová socialistická auta, která můžete ve zmíněném muzeu v Olawě najít, se podívejte do galerie.