Zajateckým táborem Stalag 326 VI K v Senne nedaleko Bielefeldu prošel podle německých médií každý třetí sovětský zajatec, který byl za druhé světové války zavlečen do Německa. Vězni byli nuceni pracovat v okolních továrnách či v dolech. Kromě občanů Sovětského svazu byli v určitých částech tábora vězněni také Francouzi, Poláci, Srbové, Italové a Belgičané.
Při osvobození americkou armádou 2. dubna 1945 bylo v táboře mezi 180 tisíci a 200 tisíci zajatci. Kvůli hladu, nemocem, špatnému zacházení či špatným hygienickým podmínkám tam podle odhadů zahynulo 15 tisíc až 65 tisíc lidí.
Na 105letého bývalého dozorce z tábora upozornila úřady Centrála pro vyšetřování nacistických zločinů. Původně upozornila na dva muže, jeden z nich ale mezitím zemřel. Většinu dozorců v zajateckém táboře tvořili podle německých médií vojáci Wehrmachtu. Podle listu Bild by mohl být 105letý muž nejstarším obviněným v dějinách německé justice.
Německá justice stíhání zločinů z období druhé světové války bez ohledu na vysoký věk podezřelých hájí hledáním spravedlnosti pro oběti nacistických zvěrstev. Jako klíčové tak není vnímáno to, zda odsouzený do vězení skutečně nastoupí, ale samotné vynesení verdiktu.
Za zlom je považovaný proces s někdejším dozorcem z vyhlazovacího tábora Sobibór Johnem Demjanjukem, kterého se po dlouhých peripetiích podařilo postavit před soud v roce 2011. Tehdy mu bylo 91 let. Za napomáhání k vraždám více než 28 tisíc Židů byl nakonec Demjanjuk odsouzen k pěti letům vězení; k výkonu trestu ale nenastoupil a v roce 2012 zemřel ještě před koncem odvolacího řízení.