Z otevřených dveří přízemní garáže je na desítky metrů slyšet jeden z rockových cajdáků, které zapnuté Radio Beat protočí za den několikrát. V chladném a pošmourném ránu k návštěvě nízké stavby zve i silná zářivka, která do deště svítí jako maják.
„Jasně, pojďte se schovat,“ zve novináře do svého příbytku muž, jenž se představuje jako Roman Dvorský. Zatímco do tří nádob pod děravým okapem chytá dešťovou vodu na pomývání nádobí, ukazuje vybavení garáže. V zimě si topí malými kamny, v létě zase horko rozhání ventilátorem. „I když jak letos byly ty vedra, tak to bylo k nevydržení,“ říká.
Bývalý havíř, který kdysi dorazil na Ostravsko z rodného Slovenska, už takhle na okraji Jílové ulice v ostravském Přívozu žije téměř tři roky. Pomáhají mu prý kamarádi, jeden z nich mu každé tři dny přiváží barel s pitnou vodou. „S rodinou v kontaktu už vůbec nejsem,“ vzpomíná na dobu, kdy zabalil věci do několika tašek, vyšel z bytu a nadobro opustil manželku se třemi syny.
Jedním z nich je Radek Filipi, kterého si letos v březnu za svého třetího manžela vzala zpěvačka Lucie Bílá. I když prý Filipi ví, kde jeho otec žije, do garáže za ním nikdy nepřišel. „S místními vycházím dobře, kluci tu kdysi házeli kameny na vrata, ale to už nedělají,“ popisuje Roman Dvorský svůj život na Jílové.
Většinu obyvatel tu tvoří Romové. Část žije v soukromých bytech, některé domy patří městské části. „Za třípokoják tu platím 24 tisíc a k tomu ještě elektřinu,“ popisuje mladší žena, která se svou kamarádkou čeká na auto do města. „To je jak v Praze, ne?“ dodává s hořkým úsměvem.
Z jednoho ze značně oprýskaných domů, v jehož oknech se mísí hluk hudby a manželské hádky, v tu chvíli vychází dvojice mužů. Romštinou od žen zjišťují, jestli je novinář neobtěžuje. Velmi rychle se pak do hovoru zapojují také.
„Ten barák je prolezlý štěnicemi i šváby. To nevyřešíte tím, že postříkáte jeden byt, to se musí udělat pořádně v celém baráku,“ zlobí se mladý Rom na to, že i když on si prý dezinsekci za tři tisíce už několikrát zaplatil, brouky nevyhubil.
„Večer koupíte chleba a ráno už se nedá jíst,“ přibližuje, jak švábi potmě požírají pečivo. A spánku se prý bojí i jeho několik dětí. „V noci svítíme, aby po děckách švábi neběhali,“ vysvětluje obyvatel Jílové, čím odstrašuje velké brouky.
Ostny na dveřích
O několik desítek metrů blíž ke křižovatce s hlavní Cihelní ulicí „zdobí“ vchod do jednoho z domů cedulka „Nesedat! Nebezpečí úrazu“. Až při bližším pohledu je zřejmé, že k mřížím dveří je přimontováno několik ostrých bodců, které se sedícím zapíchnou do zad.
„Vždyť to je hrozné!“ říká zhruba padesátiletý muž reportérovi, který si nebezpečný vchod fotí. I on souhlasí, že žít na Jílové je těžké. Tvrdí, že do práce nemůže, protože je po mozkové mrtvici. Jejich jediným příjmem je tak superdávka.
„Když všechno zaplatím, zbydou mi na měsíc čtyři tisíce korun,“ počítá jeho mladší žena, která právě přichází. Za tuto sumu prý musí uživit nejen je dva, ale i jejich děti. „Tak třeba sladkosti už vůbec nekupujeme,“ vysvětluje, jak šetří. „Komu ty peníze nevychází, ten si musí půjčit od rodičů nebo jinde,“ vysvětluje, jakým způsobem se tu daří lichvě.
Ona sama pochází z ulice Palackého v přívozském Přednádraží, kde jako malá v roce 1997 zažila katastrofální povodně. To je mimochodem další problematická lokalita v centrální části Ostravy.
„Stranická značka není důležitá“
Zatímco novinář na ulici mluví s manžely, z oken vykukují další lidi. Jeden tvrdí, že tady šváby nemají, protože jsou čistotní. Další žena, která má tři děti, zase z patra volá, že její ratolesti se na ulici nebojí, ale že by se ráda přestěhovala. V Ostravě prý ale nemá kam.
A když padne dotaz na volby, rozprostře se mlčení. Ty tady vůbec nikoho nezajímají. Ostatně v téhle části Ostravy při procházce nenarazíte na jediný předvolební plakát.
Obhájit pozici starosty tady, v obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, by chtěl Petr Veselka. Hnutí ANO jej před několika týdny po dvanácti letech spolupráce odstrčilo, nové místo našel na kandidátce Motoristů. „V komunální politice je pro mě vždy důležitější konkrétní práce a její výsledky než stranická značka,“ proč jejich nabídku přijal.
„Je to dlouhodobě komplikované území a zkušenost ukazuje, že žádné jedno jednoduché řešení neexistuje,“ mluví Veselka, jenž je už od roku 2014 zastupitelem, k lokalitě Jílové ulice. Říká, že tamější bezpečnost řeší s policií, technické služby zase pravidelně oblast uklízejí.
Podle jeho slov nyní město společně s Ostravskou univerzitou připravuje studii regenerace problematické lokality. „Nesouhlasím s tvrzením, že většina obyvatel této oblasti je nezaměstnaná a závislá na sociálních dávkách,“ hlásí Veselka.
„Je nepochybné, že jde o lokalitu s kumulací sociálních problémů a že část zdejších obyvatel se nachází ve velmi složité životní situaci. Cesta ven podle mě není v jednom opatření. Musíme současně řešit zaměstnanost, vzdělávání a práci s dětmi, zadlužení, dostupné a stabilní bydlení, bezpečnost a veřejný pořádek,“ tvrdí starosta.
Superdávka se snižuje
Jednou z organizací, která přímo v Jílové pomáhá, je obecně prospěšná společnost Vzájemné soužití. Podle zástupkyně jejího ředitele Lucie Mastné je „potřebných“ v této části Ostravy velké množství. Tomu, komu chybí peníze, může vypomoct tamější potravinová banka.
„Nepracující lidé jsou na tom hůř, ta superdávka se jim snižuje,“ ví Mastná o rostoucím problému s nedostatkem financí v rodinách. „Teďka je jim vyplácena na základě informací z podzimu loňského podzimu, kdy si podávali žádost. V říjnu budou podávat za letošní červenec až září. Jenže kdo neměl dost peněz a nebyl je schopný zaplatit, nebude je moct vykázat,“ obává se Mastná dalšího poklesu výplat.
I proto se prý Vzájemné soužití kromě práce s dětmi snaží dospělým pomáhat s hledáním práce. „Říkáme jim, že exekuce nemusí být konec světa, že exekutor jim nevezme všechno, co si vydělají,“ naráží Mastná na další součást každodenní reality v Jílové ulici.
Zatímco déšť nad Jílovou zesiluje, lidé rychle mizí z ulice. Jen Roman Dvorský a jeho pes spokojeně vykukují z pootevřené garáže, jak se pomalu plní nádoby dešťovkou a bude čím umýt nádobí.