Čeština umí potrápit i ty, kdo ji mluví odmalička. Nebo „jí“ mluví odmalička? Na potenciální chyby zkrátka člověk naráží snad v každém slově a někdy jich tam jde nasekat i několik najednou.
Stačí zaváhat mezi „i“ a „y“, udělat jednu čárku navíc nebo napsat tvar, který v řeči zní přirozeně, ale na papíře už ne – a jistota je pryč.
Než se pustíte do kvízu, pojďme si připomenout pár pravidel: vyjmenovaná slova jsou jasná, ale občas se ypsilon píše i jinde. Pro správné napsání minulého času nejlépe funguje mnemotechnická pomůcka s ukazovacím zájmenem (TY ženy běhalY, TI muži letělI), stejně je to u psaní zájmen a pátrání, kdy to má být dlouze a kdy krátce (kdo jÍ mluví odmalička – kdo TOU mluví od malička, viděl jI – viděl TU).
Předložka s vyjadřuje směr shora dolů nebo to, že je něco s někým (s kopce, s kamarádem). Předložka z naopak vyjadřuje směr zevnitř ven (z domu, z krabice).
Čárka odděluje vedlejší větu od hlavní a někdy i před „a“, žádné univerzální pravidlo zkrátka nefunguje.
Některé otázky zvládnete levou zadní, jiné zaskočí i zkušené češtináře, tak jsme zvědaví jak to všechno dopadne. S chutí do toho a taháky nechte v kapse, známky se dneska rozdávat nebudou.
Zdroj: autorský článek