V Madridu protestovaly tisíce lidí proti vládnímu řešení červencového hromadného příchodu běženců do španělské exklávy Ceuta na severu Afriky. Levicový kabinet také demonstrující obviňovali z toho, že nechrání hranice, a požadovali předčasné parlamentní volby, napsala agentura AFP. Podle zástupce vlády přišlo asi dvacet tisíc osob, organizátoři odhadují účast na 180 tisíc.
Do španělské Ceuty na konci července nelegálně vniklo přes moře a po souši z Maroka sedm až osm desítek tisíc lidí. Většina z nich se dobrovolně vrátila v několika následujících dnech, ale tisíce jich tam zůstaly. Mnozí žijí v nevyhovujících podmínkách ve stanech či provizorních přístřešcích na plážích či v ulicích Ceuty.
Španělská vláda tam poslala více peněz, nasadila stovky policistů a vojáků a rozšířila kapacitu přijímacího střediska pro migranty, dočasné ubytování tak poskytla asi šesti tisícům lidí. Další nejméně čtyři tisíce zůstávají na plážích a v ulicích. Místní skupiny a opoziční strany se však domnívají, že tato opatření zdaleka nestačí k vyřešení krize.
Za protestem stojí pravice
Sobotní demonstraci zorganizovala pravicová občanská platforma Sociedad Civil Espaňola a podpořily ji opoziční pravicová Lidová strana (PP) a krajně pravicová strana Vox. Protestující při pochodování centrem metropole skandovali „Ceuta není na prodej, Ceuta musí být chráněna“ a mnozí z nich mávali španělskými vlajkami.
Manifest zveřejněný platformou požaduje uspořádání předčasných parlamentních voleb do 15. listopadu, navrácení všech migrantů, kteří vstoupili do Ceuty, a postavení premiéra Pedra Sáncheze před soud za zradu. Příští parlamentní volby se přitom mají konat nejpozději v srpnu 2027. „Většina Španělů požaduje volby hned teď,“ řekl novinářům poslanec PP Miguel Tellado.
Vláda plánuje v úterý schválit nařízení, které má urychlit navracení migrantů z Ceuty do Maroka, informoval španělský deník El País. Nový text by podle něj umožnil zkrátit lhůtu pro vyřizování žádostí o azyl a omezil by možnost žadatelů zůstat ve Španělsku během posuzování jejich případu. „Nikdo nemůže této vládě v ničem věřit,“ reagoval na tyto informace předseda strany Vox Santiago Abascal.
Historický územní svár
Ceuta a Melilla spolu s několika ostrůvky u pobřeží Maroka tvoří poslední pozůstatky španělské koloniální říše. Ceuta se nejprve v roce 1415 dostala pod portugalskou vládu, než se stala součástí Španělska v roce 1580, zatímco Melilla byla dobyta už v roce 1497. Ceuta zůstala pod španělskou kontrolou i poté, co Portugalsko po vleklé válce v roce 1640 znovu získalo nezávislost.
Po dekolonizaci Afriky v minulém století zůstala autonomní města jedinými dvěma územími na africké pevnině ovládanými Evropany. Ačkoli se přístavy geograficky nacházejí na jiném kontinentu, jsou považovány za španělské území a tvoří součást vnější hranice EU.
Marocká vláda ale opakovaně zpochybňuje španělskou svrchovanost nad těmito územími, mluví o pozůstatku kolonialismu a okupaci. Od získání nezávislosti v roce 1956 Rabat trvá na tom, že obě enklávy, jež nazývá Sebtah a Melilah, jsou součástí jeho území a požaduje jejich navrácení, což vyvolává diplomatické napětí mezi oběma státy.
Strategická poloha
Historický význam autonomních měst pramení z jejich strategické geografické polohy. Ceuta leží přibližně naproti Gibraltaru, asi čtrnáct kilometrů přes moře od pevniny, Melilla pak čtyři sta kilometrů východněji. Obě města v průběhu let sloužila jako vojenské a obchodní exklávy Španělska, spojující Afriku s Evropou, přičemž hostila početnou vojenskou populaci.
V každém městě nyní žije něco přes osmdesát tisíc lidí a dlouhodobě exklávy ekonomicky příliš nevzkvétají – sužuje je poměrně vysoká nezaměstnanost. Madrid proto v roce 2022 schválil investice ve výši přes 700 milionů eur, které měly do exkláv proudit až do letošního roku.
Ceuta má rozmanitou populaci, která zahrnuje křesťany a muslimy, stejně jako španělské a marocké komunity, které pravidelně překračují hranice za prací a obchodem. V Melille pobývají i židovské či sikhské komunity.
Obě exklávy se v posledních dekádách ocitají pod tlakem zejména ekonomických migrantů, přicházejících často z chudé subsaharské Afriky, kteří se přes ně snaží dostat do Evropy. Ani jedno z měst přitom nespadá do schengenského prostoru volného pohybu osob, vstup do Španělska a dalších míst Evropy se kontroluje v přístavech či na letišti. Na hranicích kromě toho vyrostly vysoké ploty, situace se přesto čas od času vyhrotí.