Je podzim 1932 a v Segedínu, jednom z maďarských center pěstování papriky, se podává večeře. Profesor Albert Imre Szent-Györgyi se dívá na čerstvou červenou papriku na talíři.
„Jednoho večera mi moje žena Nelli dala k večeři papriky. Protože jsem je neměl chuť jíst, ale neodvážil jsem se jí to říct, jen jsem se na papriky podíval a pak jsem si vzpomněl, že jsem tuto rostlinu nikdy předtím nezkoumal. Řekl jsem ženě, že je musím vzít do laboratoře,“ vzpomínal později.
Související
Věda z opačného konce
Narodil se v roce 1893 v Budapešti a zázračné dítě to rozhodně nebylo. Ke zkouškám často potřeboval doučování. K vědě se dostal v laboratoři svého strýce, uznávaného anatoma Mihálye Lenhosséka.
Ten mu práci dovolil pod jednou podmínkou: první výzkum bude o anatomii konečníku.
Strýc totiž trpěl hemoroidy. „Kvůli strýci jsem začal s vědou z opačného konce,“ vtipkoval později Szent-Györgyi.
V první světové válce bojoval na ruské frontě. Po dvou letech měl války dost a střelil se do paže, aby ho poslali domů. „Věřil jsem, že své zemi posloužím lépe, když zůstanu naživu,“ vysvětloval.
V Nizozemsku ho pak zaujala věc, kterou zná z kuchyně každý: rozkrojené jablko, banán nebo brambora po chvíli na vzduchu zhnědnou.
Szent-Györgyi si to spojil s Addisonovou chorobou, při které selhávají nadledviny a pacientům tmavne kůže. Tuhle teorii pozdější výzkum vyvrátil, jeho samotného ale přivedla ke zkoumání oxidace a spalování živin.
Zlom přišel v Cambridgi. Szent-Györgyi tam zjistil, že některé druhy ovoce a zeleniny, třeba citrusy nebo zelí, na vzduchu nehnědnou, protože obsahují látku, která oxidaci brzdí. Stejnou látku našel i v nadledvinách, a to skvěle zapadalo do jeho teorie, že právě nadledviny řídí oxidaci v těle.
Věděl, že jde o kyselinu příbuznou cukrům, k čemu ale tělu slouží, netušil, a tak jí dal jméno „ignose“, tedy spojení slova „nevím“ s koncovkou, kterou chemici dávají cukrům. Česky by to byla zhruba „nevímóza“.
Když návrh neprošel, zkusil „godnose“, tedy „bůhvíóza“, a nakonec vzal zavděk střízlivým názvem kyselina hexuronová. Měla ovšem jednu vadu: nadledviny jí obsahují jen nepatrné množství.
Profesor na motorce
V roce 1931 nastoupil Szent-Györgyi jako profesor na Univerzitu Ference Józsefa v Segedíně, kde zůstal třináct let.
Ve městě se z něj rychle stala celebrita: jezdil na motorce a v americkém buicku, studenty zval domů i do kina a po čtyřicítce se naučil létat na kluzáku. „Hlava je na přemýšlení, knihy na osvěžení paměti,“ říkával studentům.
Tady ale nepředbíhejme dobu a vraťme se k záhadné kyselině hexuronové neboli kyselině askorbové. V roce 1932 se Szent-Györgyimu a jeho americkému kolegovi Josephovi Sviberlymu podařilo prokázat, že vitamin C a kyselina askorbová jsou totéž, pořád jí ale měli žalostně málo.
Věděli sice, že jí je poměrně dost v citrusech, z nich se jim ji ale kvůli velkému množství cukru nedařilo izolovat.
Následovala ovšem také nepříjemná záležitost: Svirbely výsledky v dopise popsal svému bývalému šéfovi Charlesi Glenu Kingovi, který je do týdne otiskl v časopise Science. Spor o prvenství naštěstí nakonec vyhrál maďarský vědec.
Vše vyřešila ona osudná večeře, po níž rozbor ukázal, že paprika je mimořádně bohatým zdrojem vitaminu C a že z ní jde velmi snadno izolovat. Do týdne měl tým přes kilo a půl čisté látky.
V roce 1937 získal Albert Szent-Györgyi Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Medaili mu ve Stockholmu předal švédský král Gustav V. a po slavnostní večeři laureát tančil s dcerou Nelli (ta už se tak přímo jmenovala).
Pan Swenson utíká Hitlerovi
Pak se Szent-Györgyi pustil do výzkumu svalů. Jeho tým ukázal, že vlákna z bílkovin aktinu a myosinu se po přidání ATP, tedy buněčného „paliva“, smrští na třetinu délky.
V roce 1943 odjel do Istanbulu na tajná jednání se Spojenci. Hitler pak žádal jeho vydání a vědec skončil v domácím vězení, nakonec ale utekl a do konce války se skrýval, mimo jiné jako „pan Swenson“ se švédským občanstvím.
Když komunisté v roce 1947 zatkli a mučili jeho přítele a mecenáše Istvána Rátha, rozhodl se odejít do USA. Ve Woods Hole ve státě Massachusetts pak vedl ústav pro výzkum svalů.
V roce 1954 získal americké občanství a ve stejném roce mu za výzkum svalů připadla Laskerova cena, známá také jako „americká nobelovka“. Zemřel v roce 1986 ve věku 93 let.
Video: V citronce žádný vitamin C není. Malí chemici testují ovocné šťávy
Zdroj: nlm.nih.gov, edu.ek.szte.hu, mediateka.bibl.u-szeged.hu