Nástup Habsburků na český trůn před pěti sty lety připomíná Národní galerie Praha výstavou o Anně Jagellonské. Římskou, českou a uherskou královnu období renesance představuje jako ženu, která stála „na prahu nové doby“ a v centru tehdejších změn. K důležité roli, již sehrála při formování habsburské monarchie, přispěly i její mecenášské a sběratelské aktivity.
Jagellonská princezna Anna (1503–1547) svému manželovi Ferdinandu I. a tím i habsburskému rodu otevřela cestu k české a uherské koruně. Dochovaná korespondence odhaluje Annu jako citlivou ženu reagující na události kolem ní, která doprovázela svého manžela při výkonu vlády, včetně náročných cest napříč Evropou, což nebývalo zvykem. A podle svých možností zasahovala do politických a správních záležitostí ovládaných zemí. K důležitosti její roli při formování habsburské monarchie přispěly i její mecenášské a sběratelské aktivity.
„Anna Jagellonská nebyla jen svědkyní velkých historických změn, ale také jejich aktivní účastnicí. Dochované prameny ji představují jako vzdělanou, cílevědomou, ale také sociálně cítící ženu. Veřejnost se tak spolu s Annou může stát svědkem proměny společnosti, politiky i kultury v době, kdy se formovala nová podoba střední Evropy,“ říká kurátorka výstavy Jaroslava Hausenblasová z Ústavu historie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Výstava vedle života královny Anny sleduje rovněž proměnu Evropy v první polovině šestnáctého století. Do něj se promítá rozvoj renesanční kultury, náboženské proměny Evropy nebo osmanská hrozba vrcholící bitvou u Moháče roku 1526, kde zahynul Ludvík Jagellonský, bratr Anny. Zemřel bez právoplatného dědice, Habsburkové tedy mohli uplatňovat nárok na uherský a český trůn.
Dvě stě exponátů
To vše přiblíží na dvě stě exponátů zahrnujících obrazy, sochy, dopisy i dokumenty. K nejvýznamnějším patří portrét mladé Anny Jagellonské od Hanse Malera. „Je to jeden z těch mála portrétů, které Ferdinand mohl vidět. Potkali se až na svatbě, takže se znali jen z takových obrazů,“ podotýká kurátorka Blanka Kubíková.
Donedávna byla považována za ztracenou mramorová busta Markéty Rakouské od nizozemského renesančního sochaře Conrata Meita, kterou si návštěvníci také mohou prohlédnout. Stejně jako osobní zápisník a pečetní prsten Ferdinanda I. nebo podobizny dětí od Jakoba Seiseneggera, potomků měli Anna a Ferdinand celkem patnáct. „Byť se věnovali svým dětem víc, než bylo tehdy obvyklé, byl tu celý aparát, který pečoval o jejich běžný život i výchovu,“ podotkla Kubíková.
K českým reáliím odkazuje rekonstrukce monumentálního Pražského oltáře od Lucase Cranacha staršího, jedno z vrcholných uměleckých děl jagellonské a raně habsburské doby vzniklo původně pro katedrálu svatého Víta.
Přímo pro výstavu byla zhotovena digitální rekonstrukce podoby Pražského hradu z let, kdy jej obývala Anna Jagellonská. Zmenšený model umožní prohlédnout si královský letohrádek. „Je to jedna z nejvýznamnějších renesančních staveb v severní Evropě,“ doplnila Kubíková. Královna se dokončení nedožila.
Videoprojekce pak ukazuje další architektonické stopy z dob Ferdinanda I. Habsburského, jako je samotná zahrada nebo výstavba Prašného mostu. Více nestihl, protože v roce 1541 Prahu postihl ničivý požár, takže pak bylo třeba věci spíše opravovat než stavět nové. Ve Valdštejnské jízdárně, kde se výstava koná, je vůbec poprvé v Česku vystaveno druhé nejstarší známé vyobrazení Prahy zachycující město právě ještě před tímto požárem.
Stolní hodiny z roku 1527 od pražského mistra Jakuba Čecha zase patří k nejstarším dochovaným datovaným a signovaným hodinám svého druhu. Atmosféru doby dokreslují turecká zbroj pro koně, zbraně a grafiky připomínající střety s Osmanskou říší, renesanční hudba, archeologické nálezy z Pražského hradu i předměty přibližující běžný život královny.