Horor Pátek třináctého se vrací. Crystal Lake ukazuje, jak se péče mění v posedlost – Aktuálně.cz

Nejslavnější tvář Pátku třináctého bývá schovaná za hokejovou maskou. V původním filmu z roku 1980 se ale vraždilo bez ní. Za smrtí táborových vedoucích stála Pamela Voorheesová, mstící svého utonulého syna. Do děje vstoupila až v závěru a na vysvětlení jejího běsnění stačilo pár minut. Seriál Crystal Lake jí dopřává osm epizod. Je to slibný námět. Zatímco Jason většinou potřeboval jen další oběť, jeho matka je nositelkou příběhu o tom, jak se péče mění v posedlost a ochrana v násilí.

Showrunner Brad Caleb Kane, spojený také se seriálem To: Vítejte v Derry, zasazuje vyprávění do počátku 70. let. Pamela žije v městečku v New Jersey jako samoživitelka a pracuje coby kuchařka. Její syn Jason, kterého hraje Callum Vinson, má zdeformovaný obličej, trpí záchvaty a ostatními dětmi je šikanován. Když na letním táboře zmizí pod hladinou jezera, jeho tělo se nenajde. O devět měsíců později už se okolí připravuje na další sezonu. Pamela stále vyhlíží syna u vody.

Úvodní momenty matky s chlapcem dávají pozdějšímu smutku konkrétní příčinu. Vidíme domácnost, v níž jsou odkázáni jeden na druhého, i Jasonovy obavy z nástupu do tábora. Seriál funguje také pro diváka, který nikdy žádný Pátek třináctého neviděl. Narážka na budoucí mačetu už je oproti tomu poněkud nuceným pomrkáváním na fanoušky. 

Co se stalo s mým synem?

Pamela se nemá čeho zachytit. Chybí tělo, které by synovu smrt potvrdilo, a okolí přijímá tragédii jako dočasný zádrhel, po jehož odstranění musí život pokračovat. Pro ni je tábor místem ztráty, pro provozovatele zdrojem příjmů. Jeho znovuotevření proto Pamela vnímá jako další křivdu. Minulé léto pro ni neskončilo. 

Linda Cardelliniová tento vnitřní zápas ztvárňuje bez potřeby neustále oznamovat, že sledujeme budoucí vražedkyni. Její Pamela dokáže být přívětivá, pozorná i přitažlivá. Teprve postupně vychází najevo, jak málo prostoru nechává potřebám druhých, pokud nezapadají do jejích představ. Starostlivost, podezíravost a prudký vztek u ní vyvstávají ze stejného základu, z potřeby chránit syna a rozhodovat o tom, co je pro něj správné.

Herečka přitom vstupuje do role, kterou v původním filmu proslavila Betsy Palmerová. Tvůrci podle Cardelliniové zvažovali i podobný krátký účes, nakonec však mladší Pamele ponechali čas, aby k ikonické podobě dospěla. K její předchůdkyni odkazují alespoň drobnosti typu stejného svetru. 

Seriál nám sympatizování s Pamelou možná usnadňuje až příliš. Někteří lidé, proti nimž se obrátí, jsou tak groteskně krutí, že jejich násilný konec snadno přijmeme jako zaslouženou odplatu. Ke škodolibosti filmových slasherů to tak nějak patří, zamýšlenou studii rozkladu osobnosti to však oslabuje. Seriál nechává jen malý prostor mezi pochopením Pamelina hněvu a jeho ospravedlňováním. Cardelliniová tuto dvojznačnost zvládá lépe než scénář.

Nejzřetelněji se projevuje ve vztahu s policejním šéfem Levonem Brooksem v podání Williama Catletta. Také on poznal ztrátu blízkého člověka a nabízí Pam důvěrnost, kterou potřebuje. Současně jí ovšem poskytuje přístup k probíhajícímu vyšetřování. Kolik je v její náklonnosti citu a kolik účelového využívání známosti? Seriál zdárně vytěžuje napětí z rozdílu mezi ženou, kterou vidí Levon, a tou, kterou zná publikum.

Podobně nosný je vztah k Jasonově kamarádce Grace, kterou hraje Gwendolyn Sundstromová. Osamělá dívka se zkušeností s domácím násilím potřebuje ochranu, Pamela zase někoho, o koho by mohla pečovat. Ze vzájemné pomoci vyrůstá závislost. Tvůrci si zde všímají, jak se násilí může předávat i prostřednictvím zdánlivě láskyplného vztahu. V poslední třetině však Grace ustupuje jiným zápletkám a slibný motiv zůstává nedotažený.

Rozseknuté hlavy proložené rozhovory

Crystal Lake k vlastní škodě sleduje vedle hlavní postavy celé městečko. K policejnímu vyšetřování přidává novinářské pátrání Levonovy sestry, místní teenagery, známé figury z filmů i skupinu hippies. Některé odbočky přitom jen oddalují další krvavý střet. Prostřední část navíc opakovaně staví Pam před stejný problém. Musí utajit násilí před mužem, který jí důvěřuje a zároveň ji může odhalit. K většímu vývoji jejich vztahu přitom nedochází.

Roztažené vyprávění ubírá sílu také hororovým scénám. Slasher obvykle těží z omezeného prostoru a pocitu, že další útok může přijít každou chvíli. Zde jsou vraždy prokládány množstvím rozhovorů, pátrání a připomínek minulosti. Násilí tak získává funkci atrakce, která znovu probouzí naši ochabující pozornost. Seriál tak dokáže častěji překvapit mírou tělesné destrukce než situacemi, které k ní vedou. 

Samotné krvavé atrakce jsou patřičně nápadité a brutální. Rozseknuté hlavy a roztržená těla navazují na tradici praktických efektů z původních filmů a přehnanost zranění vyvolávají vedle odporu také obranný smích. Povedená je také dobová výprava. Auta, oblečení, interiéry a hudba vytvářejí rozpoznatelnou Ameriku sedmdesátých let. Péče o fanoušky přitom nekončí u rekvizit. Část exteriérů se natáčela v Blairstownu v New Jersey, kde vznikal už první film. 

Méně jistý je seriál tam, kde chce reálie vysvětlovat. Hippies, psychedelika a seminář osobního rozvoje připomínají katalog sedmdesátkového životního stylu. Právě seminář je příznačný. Výzva k osvobození potlačeného já získává u Pamely poněkud zvrácený význam. 

Ještě ambicióznější odbočku přináší předposlední epizoda, která se vrací k Pamelině minulosti. Její osobní příběh propojuje s mocí institucí, zacházením se ženami a úzkostmi studené války. Nabízí tím další zdroje její nedůvěry, jenže tak pozdě, že na ně zbytek série nemůže dostatečně reagovat. 

Potíž není v přetváření filmové mytologie. Pátek třináctého ji sám opakovaně měnil. Volnost seriálu prospívá, dokud slouží k prokreslení Pamely. Jakmile se však promění ve snahu vysvětlit původ celé značky, začíná se vztahové drama ztrácet pod vršením známých motivů a žánrových klišé. 

Do světa Crystal Lake se přesto vyplatí vrátit. Kvůli herečce, která dokáže v jedné postavě vystihnout mateřskou něhu i děsivou potřebu kontroly, a také kvůli krvavým scénám, s nimiž si štáb očividně vyhrál. Výsledkem je lehce nadprůměrný seriál s výborným hereckým středem. Jasonova matka by si jen zasloužila, aby jí okolní svět i scénář daly víc prostoru.