Nejrůznějších krizí – od přírodních katastrof po hrozbu hybridních útoků – v Evropě v posledních měsících výrazně přibývá. Brusel se proto snaží posílit svou schopnost rizika předvídat a rychle a účinně na ně reagovat. V novém rozpočtu na to Evropská komise chce vyčlenit dva biliony eur (přibližně 49 bilionů korun), trojnásobek oproti současnému stavu. V rozhovoru pro Horizont ČT24 to potvrdila evropská komisařka pro řešení krizí Hadja Lahbibová.
Ne náhodou se setkáváme na základně hasičů, vzhledem k tomu, jak nebývale vytížení byli letos v létě. Co nám tedy tyto letošní, v Evropě rekordně horké a suché, měsíce ukázaly?
O pomoc jsme byli požádáni asi desetkrát, a to nejen ze zemí Evropské unie. Všem jsme uměli vyhovět. To ale neznamená, že jsme nebyli pod tlakem. Největší výzvou byla souběžnost žádostí a požárů. Navíc sezona začala mnohem dříve než obvykle.
První zemí, která aktivovala mechanismus solidarity Evropské unie, bylo 30. dubna Nizozemsko, mimochodem následované na začátku května Českem. To ukazuje, že období požárů přichází stále dříve a zasahuje stále severnější části Evropské unie, kde jsme na zásahy nebyli zvyklí.
A také to dokazuje, že je třeba lépe předvídat krize a předem se na ně připravit. Proto jsme vypracovali strategii připravenosti. Během letošního léta jsme prokázali, že funguje. Teď je třeba, aby se tyto zásady promítly do konkrétních opatření ve všech oblastech.
Zmínila jste, že musíme být připraveni, abychom mohli reagovat. Jaká opatření se ve skutečnosti osvědčila a co nám konkrétně chybí?
Například tady jsme v hasičské zbrojnici v České republice. Česko se v posledních deseti letech 45krát zapojilo do mechanismů civilní ochrany a devětkrát z nich čerpalo pomoc. Hasiči, například z Prahy, mají unijní certifikát. To znamená, že se řídí hierarchií a osvědčenými postupy, které umožňují Čechům efektivně spolupracovat s ostatními profesionálními hasičskými sbory v celé Evropské unii i jinde.
Vytvořili jsme společné ústředí, které umožňuje všem našim týmům spolupracovat, i když nemluví stejným jazykem. Nyní jsme požádali o ztrojnásobení rozpočtu, a to jednoduše proto, že v současnosti čelíme znásobení rizik a jejich takzvaným kaskádovým účinkům.
To jsme zažili například během pandemie covidu-19. Nebyla to jen zdravotní krize, ale vedla také ke krizi v dopravě, komunikaci, cestování a repatriaci evropských občanů. Dnes proto máme potřebné prostředky rozmístěné v menším množství ve skladech na tajných strategických místech po celé Evropské unii.
Další nebezpečí, o kterém se stále častěji hovoří v souvislosti s válkou na Ukrajině, jsou dronové i hybridní útoky ze strany Ruska a – jak ukázaly i poslední dny – kybernetické útoky. Jak je na ně Evropa připravena? Na systému stále pracuje, nebo už nějaký funguje?
Tyto útoky tu jsou, na našem kontinentu se vyskytují čím dál častěji. Co s tím děláme? Nejprve jsme zavedli systém koordinace, informování a komunikace, který právě spouštíme mezi našimi bezpečnostními složkami, aby třeba při překročení hranice v rámci Evropské unie mohly mezi sebou dál komunikovat na zabezpečených linkách.
Dále máme systém včasného varování, tedy včasné prevence pro naše občany. A kromě toho rozvíjíme to, čemu v angličtině říkáme „preparedness by design“ (připravenost již od návrhu, pozn. red.). Když přijímáme právní předpisy nebo stavíme budovu, klademe si otázku, jestli vydrží i v případě krizí.
Například jestli má nemocnice dostatečné záložní zdroje energie pro případ rozsáhlého výpadku proudu nebo podzemní prostory, které lze přeměnit z parkoviště na úkryt pro pacienty. Proto jsme také požádali o zřízení velkého koordinačního centra pro mimořádné události. To současné má jen omezenou kapacitu. Dokáže provádět evakuace a koordinovat mimořádné události, ale musíme být schopni řešit i všechny následné dopady.
Vše, o čem mluvíte, se týká evropské úrovně, ale hodně to závisí na přístupu členských států, vlastně každého členského státu. Jaký je tedy současný postoj jednotlivých zemí? Každá totiž vidí nebezpečí v něčem jiném a nemusí mít takovou motivaci zabývat se prevencí kybernetických útoků na rozdíl od přírodních krizí či katastrof.
Máte naprostou pravdu a právě v tom spočívá ta výzva. Vnímání nebezpečí se velmi liší podle toho, zda žijete ve Finsku, nebo ve Španělsku. A to je normální, protože realita této hrozby je velmi odlišná. Každá země také vyvíjí vlastní, odlišná opatření proti těmto hrozbám.
Naší úlohou je vytvořit společný základ. A proto do konce roku zveřejníme mapu rizik, která bude společná pro celou Evropskou unii. Naše přidaná hodnota jako Evropské unie spočívá právě v tom, že upozorňujeme – pro vás představují nebezpečí přírodní katastrofy, ale tam nahoře vpravo jde mnohem více o kybernetické útoky, drony nebo hybridní hrozby.
Mapu budeme sdílet s celou Evropskou unií a vypracujeme doporučení pro všech 27 členských států a jejich občanů. Nebudeme tedy nic vnucovat, jedná se o doporučení, která však mohou být inspirací a vytvořit společný základ, což je velmi důležité.
Jak si na tom stojí Česko? V čem se dobře inspirovalo a co mu naopak ještě chybí?
Neexistuje žádné pořadí typu první, druhý, třetí, ale existují různé oblasti odborných znalostí. Právě proto funguje mechanismus pro výměnu osvědčených postupů.
Také jste zmínila, že připravena musí být nejen státní správa, ale také občané. Za tímto účelem jste dokonce natočila video, které bylo vzhledem k jeho formě poměrně kritizováno. Proč jste si vybrala právě tuto formu? Komu vlastně byla určena?
Byla určena všem evropským občanům. Co se týče formy, je těžké najít takovou, která by vyhovovala všem. Severské a pobaltské státy klip přijaly velmi dobře. U některých zemí na jihu tomu tak nebylo, protože tam video vyvolalo pocit úzkosti, že válka je na dosah. Přitom já jsem vůbec nemluvila o válce, ale spíš o tom, že se musíme připravit na nejrůznější rizika.
Může jít jednoduše o nehodu v chemickém závodě v blízkosti města nebo obce a vy řešíte, jestli máte dost léků a vydržíte 72 hodin. Po rozsáhlém výpadku elektřiny ve Španělsku bylo toto video kritizováno mnohem méně. Naopak se na mě média obrátila s žádostí, abych podrobněji vysvětlila, co by Evropané měli mít doma na dobu tří dnů. Zvolená kampaň rozhodně neměla za cíl vyvolat paniku.
A jak tedy vlády i lidi přesvědčit, aby něco udělali?
Myslím, že s každou další katastrofou, se kterou se potýkáme, a s každým dalším rizikem jsou lidé o potřebě být připraveni stále více přesvědčeni. Podívejte se například na vlny veder. Kdo by předvídal, že mohou být v Evropě tak smrtící? Bohužel ta úmrtí nesouvisela pouze se stárnoucí populací.
Když říkám, že je třeba být připraven na tři dny soběstačnosti, mám na mysli také vodu a útočiště pro lidi trpící v bytech, které nejsou na takové teploty uzpůsobeny.