Dva týpci, co si neporozumí. Škoda Kodiaq a Omoda 9 ukazují rozdílnost čínského myšlení – Aktuálně.cz

Výrok komunistického ideologa Vasila Biľaka, že „zatímco se v Americe ještě proháněli bizoni, my už měli Karlovu univerzitu“, má svůj nezpochybnitelný přesah až do současnosti. Protože je prostě fakt, že zatímco většina Číňanů se ještě proháněla na bicyklech, my Češi už jsme vyráběli první generaci novodobé Octavie.

Jenže v zemi, kde jsou komunisté stále u moci, si zjevně vzali k srdci ono sovětské „dohnat a předehnat“. Auta se Číňané naučili stavět tak rychle, že ještě nedávno sebevědomá automobilová velmoc Evropa teď musí usilovně přemýšlet, jak si od nich nenechat zdecimovat vlastní průmysl.

Omoda 9 je ostatně dobrým příkladem, jak si umí auto z Číny získat pozornost evropského zákazníka — prakticky veškerou výbavu začlení už do základní ceny. Testované auto ve verzi Premium za 1 199 000 korun má ve skutečnosti jen dvě příplatkové položky: matný šedý lak za 30 tisíc korun a černý interiér za dalších 30 tisíc. Protože bez příplatku je Omoda nalakována klasickou šedou metalízou a standardní barvou interiéru je červená. Ano, nepřehlédli jste se.

Oproti Omodě 9, která je v nabídce v jediné výbavě, si u Škody můžete vybírat hned ze čtyř výbavových úrovní. Základní Selection stojí 1 175 000 korun a látkový černý interiér je tu standardem. Barvou karoserie za „nula korun“ je modrá, za testovanou zlatou Bronx se připlácí 19 tisíc korun, koňakový interiér vyjde na 15 tisíc. Na rozdíl od Omody se dá u Škody připlácet za spoustu věcí — i za ty, které čínské auto vůbec nenabízí, jako jsou třeba maticové světlomety.

Celkově tak má zájemce o Kodiaq mnohem více možností, jak si své auto individuálně dovybavit. Musí ale počítat s tím, že finální účet bude zcela určitě vyšší, než by platil u Omody.

Omoda chce ohromit, ne vždy se to daří

Nižší cena ovšem není jedinou výhodou čínského vozu. Zatímco Kodiaq na českých silnicích zdomácněl do té míry, že se pro okolí stal takřka neviditelným, Omoda 9 zažívá hvězdné časy neokoukané novinky, která přitahuje pozornost všude, kde se objeví. Ve skutečnosti jsou obě karoserie svými rozměry velmi podobné.

Související

43 fotografiíProhlédnout si 43 fotografií

Škodovka však má stylem blíže ke klasickému SUV, zatímco Omoda sází na sportovnější siluetu. Výsledkem je už na první pohled podstatně objemnější zavazadlový prostor Kodiaqu, který je navíc i o poznání praktičtější. Například výklopné háčky na zavěšení tašek jsou tu mnohem šikovněji tvarované a navíc v pohodlném dosahu, zatímco u omody jsou umístěny hluboko v kufru a mají mnohem omezenější praktické využití.

Tento drobný příklad ostatně dobře symbolizuje odlišnosti v celkovém pojetí obou vozů. Omoda se snaží ohromit výbavou: má výsuvné kliky nebo elektromechanické otevírání dveří, což působí efektně a moderně. Když ale dojde na praktický přínos, má navrch Škodovka a její promyšlené detaily.

Je sice milé, že si cestující na zadních sedadlech mohou v Omodě seřizovat úhel opěradla elektricky, což jde v Kodiaqu jen ručně. Ale škodovka k tomu přidává ještě možnost posunout celé sedadlo dopředu, zatímco u čínské konkurence je sedák přidělán k podlaze napevno.

Ceny vybraných náhradních dílů (s DPH)

Patrně největší slabinu Omody však najdeme zde: Místa řidiče a spolujezdce jsou od sebe oddělena nápadně mohutným tunelem, i v relativně hodně širokém autě je tak v příčném směru najednou docela těsno.

Hodně kritiky si zaslouží sedadlo řidiče bez jakékoliv boční opory v zatáčkách, které je navíc umístěno až nepochopitelně vysoko, bez možnosti jej spustit níž k podlaze. Průměrně vzrostlý Evropan tak jezdí s hlavou jen pár centimetrů od stropu, navíc mu při tom volant zakrývá část displeje.

Tohle má Kodiaq vyřešeno naprosto bezchybně — v širokém rozsahu polohovatelné sedadlo tělo řidiče v zatáčkách podrží, k tomu ještě umožňuje nastavení délky sedáku.

Také vypnutí otravných asistentů je v Omodě o něco komplikovanější než v Kodiaqu a stejně tak i menu infotainmentu je tu o poznání méně přehledné, na druhou stranu ani škodovka není bez chyb. Během jízdy v Kodiaqu displej často zobrazoval upozornění, aby se řidič věnoval jízdě. Ten ve skutečnosti dělal, co mohl, ale výstraha nabíhala zas a znovu, klidně i několikrát za minutu. V redakci jsme si navíc slíbili, že až škodovky nasadí do svých aut kamery a displeje s vysokým rozlišením, bouchneme šampaňské.

V Omodě byl obrázek z externích kamer ostřejší, navíc couvací asistent znázorňoval kromě obvyklých barevně odstupňovaných pruhů i vzdálenost od překážky v centimetrech. Lépe už to snad ani nejde.

Více koní, lepší auto?

Při pohledu do technických tabulek by se dal vítěz určit snadno: 395 kW výkonu Omody přece nemůže stačit na 150 kW Škody Kodiaq. A to ani v případě, že si zájemce zvolí některou z vrcholných výbavových verzí, kde Škoda u plug-inu alternativně nabízí systémový výkon 200 kW. Omoda má navíc trojici elektromotorů, z nichž ten nejsilnější je nad zadní nápravou, kterou v rámci pohonného ústrojí auto při jízdě preferuje.

Kodiaq má naopak poháněná pouze přední kola a vystačit si musí s jedním elektromotorem. Kromě toho má čínské auto zhruba o třetinu kapacitnější trakční baterii, takže čistě na elektřinu dojede dál. Jenže i tady se nabízí otázka, jak číňan svůj náskok před Škodou využije v praxi.

Jsou situace, kdy brutální síla čtyř motorů dokáže Omodu rozhýbat impozantním způsobem, typicky při předjíždění na rovince. Jakmile ale dojde na techničtější profil tratě, veškerý přebytek výkonu je najednou k ničemu. Mohutnému a docela těžkému autu se do zatáček moc nechce, karoserie se hodně naklání a systém ESP je zejména na mokru docela benevolentní, takže záď auta má tendenci k přetáčení.

A dojezd? Čistě na elektřinu jsme naměřili 120 kilometrů, ale určit přesnou spotřebu obou médií je v Omodě dost obtížné — záleží na tom, jak často řidič auto dobíjí ze zásuvky i jaký jízdní režim má právě nastavený. Pokud na doplňování elektřiny zcela rezignuje, pak si Omoda řekne přibližně o 7 litrů benzinu na 100 kilometrů. Vzhledem k tomu, že má auto velkou 70litrovou nádrž, v kombinovaném dojezdu na jeden zátah urazí 1100 kilometrů.

Škoda Kodiaq PHEV a Omoda 9 SHS-P

Plug-in hybridní Kodiaq si musí vystačit s mnohem menším výkonem, na silnici jej ale dokáže lépe využít. Jízdně je škodovka čitelnější, řidič má větší jistotu, jak se auto v konkrétní situaci zachová.

Adaptivní podvozek DCC+ navíc krotí náklony karoserie v zatáčkách a současně i lépe filtruje drobné nerovnosti silnice, takže ve výsledku je jízda ve škodovce komfortnější. Čistě elektrický dojezd jsme naměřili 102 kilometrů, s prázdnou trakční baterií se spotřeba benzinu pohybuje kolem 6,8 litru/100 kilometrů. Vzhledem k tomu, že Kodiaq má pouze 45litrovou nádrž, urazí bez tankování mnohem kratší vzdálenost než Omoda.

A výsledek? Pokud hledáte neokoukané a výkonné auto za dobrou cenu, pak vám Omoda patrně udělá radost. Na papíře je v mnohém lepší než Kodiaq, praxe však často ukáže něco jiného. Největší slabinou auta je ergonomie sedadla řidiče a nevyladěný podvozek, což jsou ale zrovna dva dost důležité parametry.

Naproti tomu Škoda Kodiaq papírově nijak neohromí, působí ale mnohem propracovaněji. Má větší kufr, jistější podvozek a mnohem lepší sedadla. Při dovybavení vozu ale vychází dráž a má i kratší standardní záruku. Nenadchne ani otravný asistent hlídající pozornost řidiče.