Aktual.: 5.11.2026 23:33
Praha – Brankář Dominik Frodl přišel v pátém startu za národní hokejový tým o svoji neporazitelnost. V úvodním utkání Finských her proti Švédsku byl přes porážku 2:3 po samostatných nájezdech vyhlášen nejlepším hráčem zápasu na české straně. V rozhovoru s novináři ale nijak neskrýval, žepenaltový rozstřel, při němž ho z pěti soupeřů překonali Viktor Lodin a Jack Berglund, ho hodně mrzel.
„Těžký zápas. Nebudu lhát, před utkáním jsem byl trošku nervózní. To jsem sice před každým utkáním, ale teď jsem byl víc. V průběhu zápasu jsem se do toho dostal a zjistil jsem, že ten hokej na mezinárodní úrovni je sice o něco rychlejší než v extralize, ale že zase tak jiný není,“ uvedl Frodl.
Přestože inkasoval už v osmé minutě po pokusu Filipa Roose, na který dobře neviděl, předvedl v dalším průběhu výborný výkon. „Pár zákroky jsem se dostal do hry. Měl jsem na začátku strach, jaký to oproti extralize bude skok, ale principy jsou všude stejné. Jsem rád, že jsem něco chytil,“ pochvaloval si.
„Jen ty rozhodující penalty byly hořké. Na nájezdy si docela věřím, takže mě mrzí, že prohra přišla zrovna v nich,“ štvalo Frodla, jenž si i přesto dojel po utkání pro cenu určenou nejlepšímu hráči. „Hrozně těžko se mi o tom mluví, když zápas není s vítěznou tečkou. Fakt těžko se mi to hodnotí. Ale myslím, že jsem v první zkoušce obstál.“
Hráče mrzela těsná porážka i kvůli tomu, že nedopřáli vítěznou premiéru hlavnímu kouči Zdeňku Motákovi a jeho trenérskému štábu. „Mrzí to ale kvůli všem. Kvůli lidem, kteří přišli. Každý hráč chtěl vyhrát,“ řekl Frodl.
A lidí přišel maximální počet – 16.263 diváků znamenalo pro dnešek vyprodané hlediště. „Člověk to určitě stihne vnímat. Když při zápase fanoušci spustí skandování ‚Češi, Češi‘, tak je to znát. I když člověk do hlediště tolik nekouká, podvědomě atmosféru cítí. Ví, jestli je málo lidí a nefandí, nebo naopak. Kolikrát nevnímám, co se řve, ale v hlavě to je a pomáhá to.“
V úvodních minutách třetí třetiny ztratil hůl a dlouho přemýšlel, zda si pro ni dojet. „Tak stokrát mi v hlavě problesklo: jo, teď, ne, teď ne. A podobně. Puk tam byl dlouho zašlápnutý, pak jsem viděl, že to je na brusli. I jsem na kluky řval, ať to udrží, že jdu pro hokejku. Nevím, jestli mě slyšeli, ale měli jsme to tam případně dobře pokryté, kdyby to někdo vyšťoural. Švédové by nemohli střílet rovnou, takže jsem to risknul,“ popisoval Frodl.
Když si pro hůl vyjel a následně se s ní vrátil do branky, dočkal se aplausu z publika. „Člověk atmosféru samozřejmě vnímá, a když najednou všichni začnou tleskat, neslyšel by to asi jenom hluchý,“ pousmál se Frodl.
‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}