Aktual.: 7.11.2026 05:35
Washington – Počet mořských živočichů v hluboké části Mexického zálivu v letech následujících po výbuchu na plošině Deepwater Horizon v roce 2010 klesl přibližně o 60 procent. Napsala o tom s odkazem na novou studii agentura AP.
Ve významné části Mexického zálivu mezi světlou hladinou a nejtemnějšími hlubinami, kde došlo k havárii vrtu provozovaného společností BP a k úniku 134 milionů galonů ropy, klesl počet nalezených ryb od roku po havárii až do roku 2015 o 63,5 procenta. Počet korýšů, včetně krevet a krilu, které jsou klíčovým zdrojem potravy pro velryby, klesl o 62 procent, a počet větších živočichů, jako jsou chobotnice a olihně, se snížil o 59,7 procenta, jak uvádí studie zveřejněná v pondělí v odborném časopise PNAS. Studie dále zjistila, že se tyto populace ani zdaleka nezotavily.
Výzkumníci se zaměřili na „polotemnou zónu“ oceánu, rozsáhlou oblast nad mořským dnem, kde se velká část mořského života, včetně delfínů a velryb, krmí zdejšími živočichy. Přesto o tomto gigantickém ekosystému víme jen málo. Tato oblast Mexického zálivu nebyla před ropnou havárií v roce 2010 vůbec zkoumána, uvedl hlavní autor studie Tracey Sutton, biologický oceánograf z Jihozápadní univerzity Nova (NSU) na Floridě.
Průzkum z roku 2011 provedený po ropné havárii, který je v této studii citován, poskytl vědcům dobrý přehled o tom, kolik mořských živočichů se nacházelo v oblasti mezi hladinou a hloubkou 1500 metrů. O tři a půl roku později se na stejné místo vrátili se stejným vybavením a zjistili, že množství mořského života tvořilo pouze jednu třetinu až čtvrtinu toho, co v roce 2011.
„Zaznamenali jsme tento výrazný pokles,“ řekl Sutton. „Otázkou pak bylo proč? Podívali jsme se na všechny přírodní proměnné, o kterých jsme si mysleli, že by to mohly vysvětlovat, konkrétně na teplotu, množství kyslíku a potravu. Žádná z nich se však zároveň s tímto poklesem nezměnila. Jediná související událost byl ten únik ropy. Domníváme se tedy, že je to nejpravděpodobnější příčina poklesu,“ uvedl.
Vědci pokračovali v odběru vzorků od roku 2015 a nízké stavy přetrvávaly, s mírným nárůstem v letech 2022 a 2023, který se však neukázal jako statisticky významný nebo trvalý, uvedl Sutton.
Jeho tým zdokumentoval pokles populace za pomoci třech druhů důkazů: co ulovili do sítí, co zachytil jejich akustický sonar, a genetickými studiemi, které ukázaly ztrátu genetické rozmanitosti kvůli příbuzenskému křížení.
Mnoho mořských živočichů zahynulo okamžitě po výbuchu, který zabil 11 pracovníků, a v důsledku téměř pětiměsíčního úniku ropy a plynu. Podle Suttona se tyto znečišťující látky usadily ve vajíčkách přeživších jedinců a následující generace byly stále ohroženější a slabší.
Mluvčí společnosti BP Paul Takahashi uvedl, že tato nehoda společnost „navždy změnila“. „Udělali jsme řadu změn s cílem zabránit tomu, aby se něco podobného někdy v budoucnu opakovalo,“ tvrdí.
Ropa i dispergátory, látky použité k likvidaci úniku, škodí rybám, avšak odlišným způsobem, uvedla spoluautorka studie Isabel Romerová, chemická oceánografka z Univerzity Jižní Karolíny. Ropa je toxičtější a představuje celkovou hrozbu, ale dispergátor rozbije ropu na menší kapičky, čímž jí vystavuje živočichy žijící ve větších hloubkách, dodala.
Dispergátory způsobily mnoho problémů a nové studie ukazují, že při budoucích nehodách by bylo lepší se těmto chemikáliím vyhnout a místo toho přidávat látky, které podporují růst mikroorganismů pohlcujících ropu, uvedla bývalá ředitelka Národní vědecké nadace Rita Colwellová, environmentální mikrobioložka z Univerzity v Marylandu, která vedla desetiletý program financovaný společností BP zaměřený na studium dopadů ropných skvrn.
Vědci se o této dosud neprozkoumané oblasti Mexického zálivu dozvěděli mnoho. Hlavně je znepokojovalo, kde přesně ropná skvrna způsobila škody.
„V některých ohledech víme o vesmíru více než o vnitřních částech oceánu. Protože tyto oblasti nevidíme, máme tendenci předpokládat, že je vše v pořádku, ale tady máme jasný výsledek, který ukazuje, že se něco pokazilo,“ uvedla Kaitlin Frasierová, mořská vědkyně z oceánografického institutu Scripps, která se na zmíněné studii nepodílela.
„Je šokující, jak jediná porucha na vrtné plošině může mít tak rozsáhlý a trvalý dopad na tisíce čtverečních kilometrů. Za 13 let od úniku není patrné téměř žádné zotavení,“ uvedl mořský vědec z Dalhousie University Boris Worm, který se na studii nepodílel. „Je důležité, abychom si to uvědomili, protože po dlouhou dobu byly tyto důsledky zcela mimo dohled a mimo pozornost,“ dodal.
Worm a Colwellová uvedli, že na tyto škody je třeba brát ohled, když se ve světě diskutuje o těžbě v hlubokém moři a o zvýšené těžbě ropy v hlubokých vodách.
‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}