29. srpna 1944 se nad Bílými Karpatami odehrála jedna z největších leteckých bitev nad územím Protektorátu Čechy a Morava. Během jediného dne bylo podle vyprávění publicisty Vlastimila Hely sestřeleno deset amerických bombardérů a zahynulo 41 amerických letců.
Jeden z bombardérů dopadl mezi Přečkovicemi a Rudicemi. Vedle dalších mužů z něj na padáku vyskočil i Joseph Edward Sallings. Lidé z malé vsi Přečkovice mu zachránili život.
Američan na poli
Vlastimil Hela zná příběh Josepha Sallingse od dětství. Vyprávěla mu ho přečkovická babička Marie, rozená Pešátová. Její bratři byli mezi těmi, kdo se do záchrany amerického letce zapojili.
„Když Joe Sallings vyskočil z hořícího letadla, dopadl na pole nedaleko místa, kde pracoval bratr mé babičky Emil Pešát, který ho pomohl ukrýt v lese,“ říká Vlastimil Hela.
Když se jeho prastrýc Emil Pešát vrátil domů, radil se s otcem a bratrem Karlem, co dělat dál. Večer Američana přivedli do domu a ukryli ho. Tím jim začaly starosti.
Dům přes ulici od hospody
Přečkovice nebyly zapadlá samota, kde by se člověk mohl dlouho schovávat bez povšimnutí. „Vesnice je malá, jen pár domků,“ vysvětluje Hela. „Jenže ten náš domek sousedí s hospodou, která je přes cestu. Takže to bylo de facto v centru obce.“
Nepřipadalo v úvahu ukrýt Američana do sklepa a doufat, že ho nikdo nespatří. Sallings potřeboval čas od času vyjít ven a každý jeho pohyb mohl u sousedů vzbudit otázky.
Rodina proto vymyslela krycí historku: Sallings byl podle ní hluchoněmý příbuzný z vybombardovaného města. „Takhle ho ‚přiznali‘. Takže když se pak pohyboval po obci v doprovodu Pešátových, bylo to v podstatě v pořádku,“ popisuje Hela.
Když se blížily německé kontroly, musel Sallings zmizet z domu a schovat se v lese. To se opakovalo několikrát.
Proč nezmizel na Slovensko?
Američtí letci dostali doporučení, aby se v případě sestřelení v blízkosti slovenských hranic pokusili dostat na Slovensko, kde měli větší naději, že najdou relativně bezpečné zázemí.
Jenomže právě 29. srpna 1944 vypuklo Slovenské národní povstání. Situace se dramaticky zhoršila, přechod hranice s protektorátem se zkomplikoval a letci, kteří se pokusili na Slovensko dostat, riskovali zajetí.
„Možnost odchodu padla a Joe zůstal u Pešátových až do konce války,“ říká Vlastimil Hela. Proto se z původně zamýšlených několika dnů ukrývání staly týdny a pak měsíce.
Němci v domě
Další nebezpečí přišlo těsně před koncem války. Jeden z předků Pešátových byl kovář, v domě po něm zůstala nepoužívaná dílna a Němci se rozhodli, že tam umístí svou polní kovárnu.
V domě se najednou objevili němečtí vojáci a mladý Američan Sallings se jim nemohl vyhnout. Podle rodinného vyprávění s nimi (v roli hluchoněmého příbuzného) dokonce hrál karty. „Prohrál. A jak prohrál, tak se neudržel a začal anglicky nadávat,“ říká Vlastimil Hela.
Pešátovi ve strachu čekali, jak Němci zareagují. Hrozilo, že je všechny seberou a předají gestapu. Jenže vojáci už tušili, že se válka chýlí ke konci, a také mezi nimi nejspíš nebyli žádní oddaní nacisté.
Proti rodině nezasáhli. A když odcházeli, dali prý Karlovi Pešátovi cigarety se slovy: „To máš pro toho Američana.“ Ať už je k takovému počínání motivovalo cokoli, Sallings přežil.
Měsíce strachu
Vlastimil Hela říká, že po osvobození cítili Pešátovi úlevu, ale neskončily jim potíže: „Předtím zažili devět měsíců těžkého stresu, a to se promítlo do jejich zdraví.“
Na ukrývání Josepha Sallingse se podle Vlastimila Hely podílela celá rodina: Helovi praprarodiče Jan a Františka Pešátovi, Karel a Božena Pešátovi, Emil Pešát i Helův dědeček Rudolf Hela z Bojkovic. Jan a Františka Pešátovi zemřeli v roce 1951 během jediného měsíce. Babička Marie, která Vlastimilovi rodinný příběh vyprávěla, zemřela v roce 1987. Karel Pešát později prodělal mozkovou příhodu a zůstal ochrnutý na polovinu těla.
Z ukrývaného letce kapitánem partyzánů
Po válce zůstal Joseph Sallings ještě nějakou dobu v Přečkovicích. Podle Vlastimila Hely se mu příliš nechtělo odjíždět. Zhruba po měsíci mu místní doktor Emmer vystavil potvrzení, že byl nemocný, a teprve pak se vydal přes Prahu do Spojených států.
A pak se výklad přečkovické válečné historie poněkud zkomplikoval, protože Joseph Sallings začal svůj válečný příběh vyprávět jinak.
Související
Po návratu do Ameriky poskytl novinářům rozhovor, v němž tvrdil, že se po sestřelení bombardéru dostal k partyzánům a že bojoval v jejich řadách. Němci prý zabili ruského velitele a partyzáni z amerického letce udělali jeho nástupce…
Vlastimil Hela dlouho nechápal, proč Sallings takové věci říkal. Pustil se do pátrání, ale když mohl po pádu komunismu konečně vycestovat za železnou oponu, byl už Sallings dávno mrtvý (zemřel v roce 1972). Hela se přesto v červenci 2008 vydal do USA, kde se setkal s jeho třemi syny a sestrou.
Z jejich vyprávění usoudil, že Joe Sallings svou historii změnil a notně přikrášlil kvůli penězům: „Žili v Tennessee a byli velice chudí. Podle mě potřeboval získat peníze, snažil se svůj příběh co nejlíp prodat.“
Vlastimil Hela je publicista a dlouholetý organizátor připomínek letecké bitvy nad Bílými Karpaty. Předsedá spolku Letecká bitva Bílé Karpaty 1944, z. s. Příběh, který od své rodiny poslouchal celé dětství, ho dovedl k celoživotní zálibě. Koordinuje a moderuje různé pietní akce k letecké bitvě 29. srpna 1944, podílí se na instalaci a odhalování pamětních desek, píše knihy, přednáší a téma popularizuje. O americkém letci, který se schovával v domě Pešátových, napsal knihu Hey Joe! Bitvě nad Bílými Karpaty se věnuje v publikaci Umírali i za naší svobodu, nezapomínáme… Letecká bitva nad Bílými Karpaty z 29. srpna 1944: Fakta, fotografie, příběhy.
Zdroj: Paměť národa