Téměř tříletý výzkum Akademie věd potvrdil přetrvávající kontaminaci povodí Ohře rtutí. Nejvýraznější znečištění vědci zaznamenali na Chebsku, kde se rtuť hromadí především v dravých rybách. Prakticky ve všech analyzovaných vzorcích ryb a vody navíc objevili takzvané věčné chemikálie. Výsledky výzkumu předají ministerstvu životního prostředí.
Hydrobiologové z Českých Budějovic odebrali v povodí řeky Ohře přes dva a půl tisíce vzorků, některá místa zkoumali i opakovaně. Rtuť objevili také v rybách. „Problém nastává hlavně u velkých dravých ryb, které žijí ve vodním prostředí déle, a tak v sobě nakumulují rtuti hodně,“ vysvětlila hydrobioložka Biologického centra Akademie věd Ivana Vejříková.
„Tady je přirozený výtěr dravé ryby a víc se jí to ukládá v mase. Kapra a lína sem dodáváme z umělých chovů, takže ti to neobsahují prakticky vůbec,“ poznamenal člen rybářské stráže Západočeského územního svazu Marcel Nedorostek.
„Rtuť není ve vodě rozpustná, váže se na jemné části, tedy na sediment,“ vysvětlila mluvčí Povodí Ohře Dana Zikešová. Kontaminaci rtutí vědci sledovali v povodí Ohře až po Litoměřice. Nejvýraznější je na Chebsku. Například ve vzorku sumce z vodní nádrže Skalka naměřili přes dva miligramy rtuti na kilogram. „Přímo u vodního revíru Skalka máme napsáno zákaz konzumace všech druhů ryb,“ upozornil Nedorostek.
Rtuť se může hromadit i v lidském těle. Člověk přitom při konzumaci nepozná, že je ryba kontaminovaná. „Nějaká zdravotní rizika se s tím vážou až ve chvíli, kdybyste to maso jedli pravidelně. To potom může mít vliv například na nervovou soustavu,“ poznamenala Vejříková.
Věčné chemikálie vědci objevili téměř ve všech vzorcích
Zdravotní komplikace ale mohou způsobit látky ze skupiny takzvaných věčných chemikálií. „O té jsme zatím neměli v rámci celého povodí řeky Ohře vůbec přehled,“ řekla Vejříková.
Vědci tyto látky našli prakticky ve všech analyzovaných vzorcích ryb i vody. Výraznější kontaminaci zaznamenali pod průmyslovými areály u Sokolova a Nechranic. „Průběžně každý měsíc provádíme měření, ale měříme také za zvýšených průtoků nad deset kubíků za vteřinu,“ řekla Zikešová.
Do vodních toků se takzvané věčné chemikálie dostávají především z čistíren odpadních vod, průmyslových provozů, skládek nebo hasicích pěn. Používají se například při výrobě nepromokavého outdoorového oblečení, nepřilnavého nádobí nebo papírových obalů na potraviny.
Podle Státního zdravotního ústavu se tyto látky mohou ukládat v lidském těle, oslabovat imunitní systém, narušovat hormonální rovnováhu a zvyšovat riziko poškození jater či vzniku nádorových onemocnění.
Výsledky výzkumu vědci z Biologického centra a Mikrobiologického ústavu Akademie věd předají ministerstvu životního prostředí.