Rozvědky různých zemí nás varují, že Rusko může během několika měsíců něco udělat. Co si myslíte, že by mohli Rusové udělat, a jak velká ta hrozba aktuálně je?
Je to stejné jako před rokem. Posledních pět let žijeme pod tlakem ruské agrese proti Ukrajině, a to je hlavní téma všude.
Pokud jde o tajné služby – pokud oficiálně oznámí, že se něco stalo nebo stane, většinou se to nestane. Tajné služby pracují v tajnosti. Když něco zveřejní, nevěřím tomu.
Také říkaly, že Rusko zaútočí na Ukrajinu, a to se stalo…
V době, kdy Rusko zaútočilo na Ukrajinu, jsem byl divizním velitelem a odpovídal jsem za východní hranici Polska. Byl jsem na letišti v Rzeszówě a čekal jsem na to.
Mnoho představitelů nevěřilo, že Putin zaútočí. Samozřejmě někteří ano, ale hlavní proud tomu nevěřil. Bylo překvapením, že to udělali, protože si všichni mysleli, že jde o bluf.
Teď má Rusko s Ukrajinou problém. Z třídenní operace je pětiletá válka. Od ní se Rusko snaží odvrátit naši pozornost jiným směrem. A já nerozumím tomu, proč by Rusko v této situaci chtělo útočit na NATO.
Rusko je velká země a má silnou armádu, ale 140 milionů lidí v Rusku má stále problém porazit 35 milionů na Ukrajině. Je to v naší historii něco nového – že větší strana má problém porazit menší.
A tak se teď snaží najít jiné řešení, protože Rusko je opravdu dobré v hybridní válce. Já ten pojem nemám rád, „hybridní válka“ neexistuje. Z mého pohledu je to veškerá aktivita pod hranicí otevřené války.
Existuje červená linie, jejímž překročením začíná válka. Rusko chápe, jak tato linie funguje u nás v demokratických zemích. Vědí, že demokracie není dokonalý systém. Proč? Protože je možné tento systém ovlivňovat – prostřednictvím lidí.
Rusko proto využívá sociální sítě, Russia Today, Sputnik a jiné mediální zdroje, aby ovlivňovalo veřejnost. Provádějí dezinformační kampaně a propagandu, vedou informační válku, aby působili na lidi.
Jejich úkolem je rozbít důvěru mezi společností a vládou. Lidé se naštvou, hlasují proti vládě a zvolí jinou. Na to se teď Rusko zaměřuje. A pokud jde o naši část Evropy, čím víc je vláda zaměřená proti Rusku, tím víc sabotáží a dezinformací v dané zemi probíhá.
Jarosław Gromadziński
-
Polský generál ve výslužbě, který má za sebou 35 let vojenské služby.
-
Od června 2023 do března 2024 velel Eurokorpusu, mezinárodnímu sboru, který slouží potřebám EU i NATO.
-
V letech 2018–2022 velel 18. mechanizované divizi, známé jako Żelazna Dywizja, působil také v mezinárodním týmu pro koordinaci vojenské pomoci Ukrajině (SAG-U).
-
Aktuálně působí jako předseda správní rady polského Defence Institute.
Jenže Slovensko je teď hodně přátelské vůči Rusku, ale diverze se mu nevyhýbá…
Máte dvě věci: vládu a společnost. Společnost není plně proruská. A souhlasím s vámi, protože před měsícem jsme tu měli synchronizovanou sérii v Evropě s cílem ukázat, co je možné zničit. A vyděsit lidi.
Když mají strach, změní názor a hlasují jinak. Normální lidé chtějí žít v bezpečí, jsou proti válce. Když se válčí někde jinde, je to v pořádku, ale jak se to dotkne jich, změní názor. A to je cíl Rusů.
Takže si nemyslíte, že nás chtějí napadnout?
Ne, ale chtějí se zaměřit na naši společnost. Rusko má dvě síly: konvenční vojenskou a dezinformace. V tuto chvíli je používají odděleně.
Válka nastává ve chvíli, kdy tyto dvě věci spojí. Na Ukrajině začali hybridní válkou, vytvořili chaos a připravili si půdu pro vojenskou operaci, pak to spojili dohromady. To je nebezpečné.
V tuto chvíli pozoruji to, že Rusko vůči západním zemím využívá hybridní akce. Nevidíte žádné vojenské jednotky přesouvající se k hranicím. Mají problém doplňovat ztráty na Ukrajině.
I tak se Západ obává, že Putin chce nějakým způsobem otestovat NATO…
Ale jak chcete otestovat NATO? Musíte překročit červenou linii. A kdo vám dá záruku, že se NATO nebude aktivně bránit? Nevěřím tomu, že jsou Rusko a Putin tak hloupí.
Když začala válka s Ukrajinou, Ukrajinci neměli dostatečné kapacity pro údery do hloubky území. Rusko útočilo a Ukrajinci odpovídali jen kolem hranic. Jakmile ale Ukrajinci začali útočit hluboko v Rusku, zasáhli i Moskvu.
Bylo to jako symbol – ukázali Putinovi, že si ho najdou. Zničili například největší sklad ruského Amazonu. Dotklo se to běžných lidí. Teď už vědí, že válka je reálná věc. Rusko si také spočítá, že pokud překročí linii, Západ musí reagovat.
Vždy doporučuji knihu 2017: Válka s Ruskem, kterou napsal generál Richard Shirreff, který byl zástupcem velitele sil NATO v Evropě. Vytvořili scénář, kdy Rusko zaútočí na pobaltské státy, ale nezaútočí na Polsko, protože Polsko je moc silné. Překročili linii a došlo k omezenému použití atomové bomby. Západ pak musel reagovat a potřeboval krev, tak na Rusko zaútočil.
Ale to byl rok 2017. Evropa v roce 2026 je po pěti letech války úplně jiná. Naši politici jsou také úplně jiní. Chápou, že pokud chcete vyhrát válku, musíte zničit kapacity nepřítele – tedy továrny, rafinerie, komunikační sítě, signály, všechno. Nejen tanky.
Údery hluboko v Rusku
Má Evropa dostatek kapacit pro údery do hloubky území? V minulosti jste jejich nedostatek kritizoval.
Polsko tento problém vyřešilo. Koupili jsme téměř 300 systémů HIMARS a K239 Chunmoo. To je korejská verze HIMARS, jen o 30 procent levnější. Koupili jsme 300 kusů těchto systémů s dostřelem 300 kilometrů.
Korea k nim ale teď vyrábí rakety, které mají dostřel 500 kilometrů. Polské ozbrojené síly mají také střely s plochou dráhou letu (JASSM-ER) s dostřelem 900 kilometrů. A teď dokončujeme výrobu vlastních dronů s doletem 900 kilometrů. Takže v Polsku na hloubkových úderech pracujeme.
Není to do Moskvy i tak daleko?
To ano, ale máme blízko Kaliningrad, který by byl v případě konfliktu eliminován během několika hodin. Byl by zničen jako první.
Rusko se může k Polsku dostat jedině přes Bělorusko. I to by se mělo bát, protože to by byl směr, kam bychom museli udeřit k zasažení jejich kapacit.
Dnešní válka není boj tanků v první linii, ale boj proti kapacitám v zázemí. Hloubkový úder je to nejdůležitější. Francie a Velká Británie teď poslaly Ukrajině střely Storm Shadow, ty jsou opravdu hodně efektivní.
Pokud by se tedy něco stalo a Polsko nebo pobaltské státy by byly napadeny, je nejlevnější reagovat takto. Neznamená to, že musíte vždy posílat vojáky do první linie.
Síla NATO spočívá v tom, že každá země přispívá tím nejlepším – protivzdušnou obranou, průzkumem, hloubkovými údery… To jsou věci, které jsou opravdu drahé a během války klíčové. Rusko má s jejich výrobou problém.
Mluvíte o raketometech HIMARS – Estonsko a další pobaltské státy je teď dostávají.
Budou mít osm kusů pro každou zemi. To stačí na to, aby dostřelily do Petrohradu. Způsobí to zmatek. Možná z vojenského hlediska nezničí až tak moc, ale z politického hlediska a z pohledu společnosti je to zásadní.
Pokud mluvíte s Ruskem, to respektuje pouze sílu. A odstrašení musí fungovat před válkou, ne až během ní jako teď.
Pokud tedy teď Rusku řekneme: „Jestli se něco stane, použijeme všechny naše hloubkové údery k zničení vašich kapacit – vašich továren, rafinerií, nádraží, zničíme všechno,“ dvakrát si to rozmyslí. To je nejdůležitější strategické dilema.
Související
Polsko, Litva, Estonsko, Lotyšsko a Finsko utrácejí za obranu kolem pěti procent svého HDP. Myslíte si, že je to v tuto chvíli dost?
Nikdy to nebude dost. Víte proč? Protože startujeme z jiné pozice než Západ. Problém je v tom, že po mnoho let od vstupu do NATO jsme používali sovětské vybavení a naši politici říkali, že je to v pořádku.
Teprve od ruské invaze na Ukrajinu změnili myšlení, ale zapomněli, že jsme ztratili spoustu let. Měli jsme do armády investovat průběžně a teď si stěžují, že musíme utrácet obrovské peníze.
To je ten problém. Musíme ty peníze utratit, ale rozhodně potřebujeme čas.
Kolik je tedy dostatečně?
Nic se nezmění tím, že dáme deset procent. Myslím si, že tři až pět procent HDP na armádu stačí, pokud správně postavíte plán rozvoje ozbrojených sil – určíte si, které kapacity jsou pro vás prioritou, a pomalu je budujete.
Ale ve chvíli, kdy utratíte tolik za obranu, musíte seškrtat jiné části rozpočtu…
Vysvětlím vám to velmi jednoduše. Když si v Polsku koupíte auto, máte dvě různé pojistky, povinné ručení a havarijní.
Když si koupíte drahé Porsche, musíte zaplatit povinné ručení. Lidé, kteří si koupí drahé auto, platí i tu dobrovolnou pojistku. S vaší zemí je to úplně stejné.
Ale jak to vysvětlit části společnosti, která tvrdí, že nechce válku, ale mír? V Německu se nedávno protestovalo proti povinné vojenské službě.
Politici by to měli říkat přesně tímto způsobem. Pokud jde o Polsko: v naší ústavě máme článek 85, kde je napsáno, že každý polský občan má povinnost bránit svou vlast. O tom se nediskutuje: musíte jít bojovat. Pokud nejdete, jdete do vězení. Není o čem diskutovat.
Pokud jste se v té zemi narodil, žijete v ní, pracujete v ní a získáváte výhody z toho, že tu žijete, máte vůči ní vždy i povinnosti. Říkat „ne, ne, ne“ je to přesně to, co Putin očekává, a tyto myšlenky šíří jeho trollové, protože je to pro něj to výhodné.
Když si lidé řeknou „nepotřebujeme armádu, raději šiřme lásku a mír“, fungovat to nebude a je to hloupé.
Jak se poučit od Napoleona
V minulosti jste mluvil o slabých místech a zmínil jste, že polská armáda nemá dostatek lidí. Jak by to měla vláda podle vás vyřešit?
Vždycky říkám, že válka není pro vojáky a není ani pro politiky. Ti jsou tu od počítání peněz. Napoleon řekl, že k válce potřebujete tři věci: peníze, peníze a peníze.
Z mého pohledu potřebujeme kompromis, Polsko musí najít kompromis mezi profesionální armádou a zálohami. Moje očekávání spočívá ve změně způsobu uvažování. Nemůžete začínat tím, kolik lidí máte teď v míru. Musíte si říct: „Pro válku potřebuji jeden milion lidí. To je můj cíl.“ A pro tento cíl budujete systém.
Abyste našel kompromis, potřebujete profesionální vojáky v takovém počtu, který vám umožní správně vybudovat kapacity – tedy kolik vojáků potřebuji pro dobrý systém protivzdušné obrany, pro námořnictvo, pro pozemní síly. V Polsku jsem spočítal, že stačí 250 tisíc profesionálů a 50 tisíc členů aktivních záloh.
Nejdůležitější ale je, jak na tomto základě vybudovat záložní armádu, která bude mít stálou strukturu. Sloužil jsem v NATO v centru podpory Ukrajiny a budoval jsem systém výcviku ukrajinských sil v Evropě. Na základě této zkušenosti říkám, že v době míru potřebujeme velitelství záložní armády, které bude odpovídat za její strukturu.
Příklad: dostanete povolávací rozkaz do zálohy, jdete na tři měsíce na výcvik. Každý další rok jdete na dva týdny na udržovací výcvik.
Dám vám příklad – Finsko. Finsko má 5,5 milionu obyvatel. V době míru mají pouze 30 tisíc profesionálních vojáků. Pokud se něco stane, do tří měsíců mají 180 tisíc vojáků a do devíti měsíců až 900 tisíc vojáků.
Síla země spočívá v schopnosti postavit armádu během války, ne v době míru. To je zásadní rozdíl. Jsem rozhodně proti tomu, co dříve fungovalo a co teď prosazují pobaltské státy – tedy brát mladé lidi na jeden rok do armády.
Myslím si, že jsou to vyhozené peníze a čas. Nepotřebujeme to, protože po roce odejdou domů. Efektivita není tak vysoká a stojí to moc. Preferuji tři až čtyři měsíce intenzivního výcviku a pak jít domů, ale zůstat trvale propojen s jednotkou na dané pozici.