Zchátralá kaple z poloviny 19. století potřebovala opravit a najít nové využití. Když ji Laura Rowtonová v roce 2024 koupila, rozhodla se s manželem Erikem pro neobvyklou cestu. V britském Carmarthenu otevřeli muzeum zaměřené na duchy a paranormální jevy. Návštěvníci sem nepřicházejí jen obdivovat staré exponáty. Do kaple přijíždějí na spiritistické seance a doufají, že se jim podaří navázat kontakt s mrtvými. Někteří si odtud odnášejí zážitky, na které by nejraději zapomněli.

Rowtons’ Museum of the Paranormal and Spirituality nabízí sbírku podivných předmětů, spiritistické pomůcky i večerní výpravy za paranormálními jevy. Pohybové senzory pátrají po stopách neviditelných obyvatel kaple. Podle Laury jich v budově přebývá hned několik. Jeden z nich si ale získal zvláštní pověst.

Pozor, kouše!

Jmenuje se Victor a podle majitelky rozhodně nepatří k těm nejpřívětivějším duchům. Jednou Laura vyvedla skupinu mužů do horního patra a nechala je tam samotné. Když se po několika hodinách vrátila, jeden z návštěvníků jí ukázal ruku. Na kůži měl ošklivou popáleninu obklopenou drobnými otisky zubů.

„V místnosti pro seance na něj něco zaútočilo,“ popsala Laura. Co přesně se v místnosti odehrálo, muž nedokázal vysvětlit. Z návštěvy si každopádně odnesl mnohem osobnější suvenýr, než jaký si lidé obvykle kupují v muzejním obchodě.

Victor ovšem není jediným podezřelým obyvatelem kaple. Pozornost na sebe strhává také stará vycházková hůl, která pochází z vybavení obávané a historkami opředené psychiatrické nemocnice Broadmoor. Hůl si zřejmě pár peprných příběhů pamatuje a dává to najevo i ve svém novém domově.

Během halloweenského lovu duchů na ni začaly samovolně reagovat pohybové senzory. Jiný návštěvník tvrdil, že ho hůl zasáhla elektrickým proudem. Pracovnice probační služby zase podle Laury při průchodu kolem exponátu opakovaně cítila úder do hlavy.

Setkání s mrtvým dědečkem

Ne každé setkání s neviditelnými obyvateli kaple ale končí škrábanci nebo popáleninami. Při jedné seanci se na spiritistické tabulce objevilo jméno Louis. Jeden z přítomných v něm poznal jméno svého zesnulého dědečka. Ještě podivnější mu připadala podoba písma, která podle něj odpovídala dědečkovu rukopisu.

Laura s manželem Erikem muzeum nevnímají jen jako atrakci pro milovníky hororů. Chtějí nabídnout také prostor lidem, kteří doufají v kontakt s blízkými zesnulými. Paranormální svět podle Laury nemá jen děsivou tvář.

„Bez tmy přece nemůžete mít světlo,“ říká. Návštěvníci si mohou v programu muzea vybrat, zda si přijdou popovídat s mrtvými, nebo si chtějí užít pořádnou dávku strachu. Jen by možná neměli zůstávat v horním patře příliš dlouho. Může si tam na ně brousit zuby Victor.

Zdroj: autorský článek

Share.