Americká válka proti Íránu pokračuje již několik měsíců a její důsledky stále výrazněji dopadají na americkou ekonomiku i ozbrojené síly. Kromě lidských ztrát utrpěly americké vojenské základny na Blízkém východě rozsáhlé škody a armáda spotřebovala značné množství přesné munice.
Ceny pohonných hmot ve Spojených státech prudce vzrostly a inflace se dostala na nejvyšší úroveň od roku 2023. Podle průzkumů navíc většina Američanů nepovažuje zahájení války za dostatečně odůvodněné a odpor veřejnosti vůči konfliktu postupně roste.
Tři scénáře
Washington má podle analytiků Raphaela Cohena a Howarda Shatze z amerického think-tanku RAND Corporation nyní tři hlavní možnosti dalšího postupu.
První představuje obnovení rozsáhlé bombardovací kampaně, případně nasazení pozemních jednotek proti strategickým íránským cílům. Americký prezident rovněž nevyloučil útoky na takzvanou Pickaxe Mountain, sídlo íránského jaderného programu.
Druhou možností je jednostranné ukončení amerických vojenských operací a zrušení námořní blokády.
Třetí scénář počítá s pokračováním současné strategie, tedy ekonomickým tlakem, blokádou íránského vývozu a omezenými vojenskými údery v reakci na íránské útoky. Právě poslední varianta podle zmíněné analýzy nabízí největší šanci na dosažení amerických cílů bez další rozsáhlé války.
Íránská ekonomika v hluboké krizi
Pokračující americká blokáda a sankce mají na íránské hospodářství stále závažnější dopady. Tamější měna oslabila až na přibližně 2,5 milionu rijálů za dolar, zatímco v roce 2024 se kurz pohyboval kolem 630 tisíc.
Inflace podle citovaných údajů dosáhla téměř 90 procent a ceny potravin meziročně vzrostly přibližně o 130 procent. Íránu navíc postupně docházejí zásoby ropy uskladněné na tankerech mimo Hormuzský průliv, které dosud pomáhaly zmírňovat důsledky americké blokády.
Zhoršující se ekonomická situace se promítá také do zaměstnanosti a hospodářského výkonu země. Íránský hrubý domácí produkt by se podle citované prognózy mohl letos propadnout o 7,6 procenta. Americká strategie tak podle autorů analýzy začíná přinášet výsledky, přestože zatím nepřiměla Teherán k zásadním ústupkům.
Ekonomický tlak však nemusí automaticky vést ke změně režimu. Zkušenosti například z Kuby nebo Severní Koreje ukazují, že autoritářské vlády dokážou přežít i dlouhodobé hospodářské krize. Realističtějším cílem proto může být donucení Íránu k jednání o jaderném programu a obnovení svobodné plavby Hormuzským průlivem.
Obnovení rozsáhlé války by přineslo další ztráty
Návrat k masivnímu bombardování by podle analýzy pravděpodobně nepřinesl rozhodující výsledek. Přestože americké a izraelské útoky v úvodní fázi konfliktu způsobily Íránu značné škody, země si zachovala schopnost vyrábět rakety a bezpilotní prostředky.
Podle odhadů amerického deníku Wall Street Journal s odkazem na Pentagon má Írán k dispozici zhruba 1500 až 2500 balistických raket. Země navíc zveřejnila záběry z takzvaného raketového města, na nichž je vidět rozsáhlý podzemní komplex s raketami a odpalovacími zařízeními. Jeho polohu však neoznámila.
Další letecká kampaň by navíc prohloubila nedostatek americké munice a zvýšila riziko dalších ztrát. Historické zkušenosti současně ukazují, že samotné letecké údery jen zřídka dokážou svrhnout nepřátelskou vládu.
Na začátku invaze byla sice na spadnutí i pozemní invaze Kurdů, kteří by byli podporováni ze vzduchu izraelským a americkým letectvem, nicméně z této možnosti sešlo po intervenci tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana.
Ještě náročnější by byla rozsáhlá pozemní invaze. Írán má téměř dvojnásobný počet obyvatel a přibližně čtyřnásobnou rozlohu oproti Iráku, kde Spojené státy vedly svou poslední velkou pozemní válku v regionu.
Diskutuje se proto také o omezenější operaci, například obsazení strategického ostrova Charg, přes nějž prochází přibližně 90 procent íránského vývozu ropy. Americká armáda by ostrov pravděpodobně dokázala dobýt, jeho dlouhodobé udržení by však bylo komplikované. Nachází se totiž v dosahu íránských raket a dronů, které by mohly opakovaně útočit na americké jednotky i zásobovací trasy. Ostrov je navíc silně opevněn a bráněn elitními íránskými revolučními gardami.
Další eskalace by zároveň ohrozila světové energetické trhy. Válka již poškodila významnou část infrastruktury na Blízkém východě a podle některých odhadů mohou opravy trvat několik let. Obnovení rozsáhlých bojů by mohlo způsobit další výpadky dodávek ropy, zemního plynu a dalších strategických surovin. Spojené státy by tak riskovaly nejen nové vojenské ztráty, ale také další růst cen pohonných hmot a inflace.
Americký ústup by mohl posílit Írán, Rusko i Čínu
Ani úplné stažení Spojených států z konfliktu však podle analytiků nepředstavuje přijatelné řešení. Írán dosud odmítal návrhy na obnovení volné plavby Hormuzským průlivem výměnou za ukončení americké blokády.
Teherán chce podle dostupných informací zavést poplatky za průjezd ropných tankerů ve výši přibližně jednoho dolaru za barel, což by u velkých plavidel mohlo představovat až dva miliony dolarů za jednu cestu. Tyto příjmy by mohl využívat k financování vlastních ozbrojených sil a spojeneckých organizací v regionu.
Jednostranné americké stažení by podle analýzy mohlo povzbudit také další státy spolupracující s Íránem. Teherán dlouhodobě dodává Rusku vojenské technologie a bezpilotní prostředky využívané při válce proti Ukrajině. Současně udržuje úzké hospodářské a technologické vztahy s Čínou.
Pokud by íránské vedení prezentovalo ukončení americké blokády jako své vítězství, mohlo by to posílit jeho mezinárodní postavení a prohloubit spolupráci s Moskvou a Pekingem. Autoři analýzy proto doporučují zůstat u současného přístupu a pokračovat ve vyvíjení tlaku na Írán.
