Psychologové stále více řeší, jak se projevuje pořád intenzivnější využívání umělých inteligencí (AI) na lidských dovednostech, schopnostech a znalostech. Nový výzkum varuje před poškozením dovedností, pokud se chatboty používají nevhodně.
Člověk si od nepaměti nachází pomůcky, jak si ulehčit myšlení. Už antický filosof Sokrates se nahlas obával, že písmo způsobí zhloupnutí člověka, protože mu poškodí paměť a oslabí tak mysl. A to nemohl tušit, co přijde potom: kalkulačky, které lidem sebraly nutnost počítat, GPS navigace, jež uzmuly potřebu orientovat se ve svém okolí. A nakonec umělé inteligence schopné dělat většinu intelektuální práce. A právě obav, jestli AI nepřipraví lidi o schopnost myslet, v poslední době rychle přibývá.
V posledních několika letech mám nepříjemný pocit, že mi někdo – nebo něco – zasahuje do mozku, přetváří neurální obvody a přeprogramovává paměť. Moje mysl se – pokud mohu posoudit – neztrácí, ale mění se. Nemyslím už tak, jak jsem dřív myslel. Nejvýrazněji to pociťuji při čtení. Dříve pro mě bylo snadné ponořit se do knihy nebo dlouhého článku. Moje mysl se nechala unést příběhem nebo spletitými argumenty a já trávil hodiny procházením dlouhých úseků prózy. To už se stává jen zřídka. Nyní mi soustředění často začne upadat už po dvou nebo třech stránkách. Začnu být neklidný, ztratím nit a hledám něco jiného na práci. Mám pocit, jako bych neustále musel svůj neposlušný mozek táhnout zpátky k textu. Hluboké čtení, které mi dříve přicházelo přirozeně, se stalo bojem.
Na toto téma se v poslední době objevila spousta výzkumů, které se v zásadě ptají: „Dělá nás umělá inteligence hloupějšími?“ V případě nového výzkumu se pokusili vědci shrnout současné poznání, takže zhodnotili stávající vědecké důkazy o tom, jak používání AI k provádění mentálních úkolů ovlivňuje náš mozek a hlavně naše duševní schopnosti. Odpověď, kterou výsledná práce přináší, neuspokojí každého – protože není vůbec jednoznačná.
Zní totiž „ano i ne“. Autoři výzkumu zjistili, že dopad umělé inteligence do značné míry závisí na tom, jak ji lidé konkrétně využívají. Dvě protilehlé polohy jsou „náhrada za myšlení“ a „partner při plnění úkolů.“ Jako příklad náhrady za myšlení uvádějí vědci situaci, kdy někdo požádá umělou inteligenci, aby vyřešila matematický příklad namísto toho, aby si ho dotyčný vypočítal sám. Uživatel tak přichází o zkušenosti potřebné k dalšímu rozvoji této dovednosti.
A podobné je to s oblíbeným využitím AI pro shrnutí informací – to zase často vede k tomu, že uživatelé vynakládají méně úsilí na učení. Důsledkem je, že si pak obvykle zapamatují méně z toho, co se naučili, protože těžkou práci s vyhledáváním, organizováním a vyhodnocováním informací nechávají na umělé inteligenci.
Opakem je využití AI jako diskuzního partnera nebo lektora, například pro vyplnění mezer ve znalostech. U studentů středoškolské matematiky se zjistilo, že když se neptali AI přímo na odpověď, jejich dovednosti se rozvíjely stejně dobře jako u jejich vrstevníků, kteří k umělé inteligenci neměli vůbec přístup.
Schopnosti a dovednosti
Autoři studie řeší zásadní rozdíl mezi dovednostmi a základními schopnostmi. Právě v rozdílu mezi nimi spočívá jádro problému s dopadem AI na lidské mozky. Dovednosti jsou věci, které se člověk naučí dělat: spojují relevantní znalosti s praxí a umožňují lidem efektivně plnit úkoly. Základní kognitivní schopnosti jsou naopak bazální a univerzální funkce mozku, jako je pracovní paměť a pozornost, které tvoří základ pro učení, rozvoj a využívání všech našich specifických dovedností.
Pokud jde o dovednosti, tak jejich základem je praxe. „Když tedy tuto praxi přenecháme umělé inteligenci, možná si danou dovednost vůbec nikdy nevybudujeme. I dovednosti, které jsme již zvládli, začnou bez pravidelného používání upadat. Praxe je jednou z našich nejsilnějších obran proti zapomínání,“ uvádějí autoři výzkumu.
Dlouhodobé účinky zůstávají nejasné
Existují také obavy ohledně toho, jak by dlouhodobé přenechávání úkolů AI mohlo v průběhu desetiletí ovlivnit základní mozkové funkce, stejně jako ohledně dopadů na děti v kritických fázích vývoje.
Vědci zjistili, že tyto negativní účinky jsou možné, ale nejsou rozhodně nevyhnutelné. Upozorňují, že je ještě příliš brzy na to jasně říct, jaké dlouhodobé dopady spoléhání se na AI budou. „Současné důkazy naznačují, že všechno závisí na tom, jak umělou inteligenci používáme. Při správném použití může AI učení podpořit. A to nikoli tím, že bude myslet za nás, ale tím, že bude s námi spolupracovat a poskytovat nám zpětnou vazbu,“ shrnují vědci.
Skutečný dopad umělé inteligence na dovednosti a kognitivní schopnosti uživatelů bude jasný až poté, co dlouhodobé studie zmapují, jak ji lidé využívají v různých úkolech a profesích, dodávají autoři práce. A vyzývají k dalším výzkumům, které by nejen pomáhaly analyzovat dlouhodobější dopady, ale také by byly co nejaktuálnější – vývoj AI je totiž natolik rychlý, že se jejich využívání mění nejen kvantitativně, ale také kvalitativně.
