Praha – Akce Asanace, prostřednictvím které chtěl komunistický režim od přelomu 70. a 80. let donutit odpůrce režimu k vystěhování z Československa, postihla stovky lidí. ČTK to sdělil právník a historik Kamil Nedvědický z Ústavu pro studium totalitních režimů. Státní bezpečnost (StB) k nátlaku využívala psychické i fyzické násilí a výhrůžky, které směřovala i na příbuzné disidentů. V úterý v Plzni pokračuje soud s bývalým důstojníkem StB Václavem Česákem obžalovaným ze zneužití pravomoci úřední osoby za nátlak vyvíjený v 80. letech na signatáře Charty 77.

Akci Asanace vymyslelo tehdejší vedení komunistické strany, žádný zákon ani předpis k ní ale nevznikl. Hlavní odpovědnost za ni podle historika nesl tehdejší ministr vnitra Jaromír Obzina, který k ní vydal rozkaz, spolu s tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Československa Vasilem Biľakem. Mezi známé oběti operace patří například písničkář a signatář Charty 77 Jaroslav Hutka nebo hudebník Milan Hlavsa, jeden ze zakladatelů skupiny The Plastic People of the Universe.

Vedení komunistické strany si od nucených emigrací podle Nedvědického slibovalo to, že přestěhování do cizí země, kde si budou disidenti muset vybudovat od základů nový život, je zaměstná natolik, že své kritiky a akcí proti režimu zanechají.

Akce Asanace byla celorepubliková. „Známější disidenti na tom byli mnohdy lépe než ti bezejmenní v regionech, kteří se často stávali terčem velmi brutálních praktik StB, které snese srovnání s 50. lety,“ podotkl Nedvědický. Nejbrutálnější nátlak na odpůrce režimu StB vyvíjela podle historika na počátku 80. let.

Státní bezpečnost oběti akce Asanace například vyvážela do lesů a přivazovala ke stromům, vyhrožovala jim fyzickou likvidací. „Akce Asanace se přitom rozeběhla v době, kdy už Československo ratifikovalo Závěrečný akt Helsinského procesu, čímž se zavázalo k tomu, že žádný občan nesmí být nucen k vycestování ze své země a že každému musí být umožněno, aby se do ní mohl vrátit,“ upozornil Nedvědický.

Helsinský proces představuje sérii diplomatických jednání a dohod, které v roce 1975 vyvrcholily podpisem závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Jeho cílem bylo snížit napětí mezi Západem a Východem.

Ne u všech disidentů však StB se svým nátlakem k emigraci uspěla. Ty, kteří souhlas s vystěhováním podepsat odmítli, komunistický režim dál pronásledoval. „Obžalovali je například z pobuřování nebo podvracení republiky, vyhazovali je ze zaměstnání, sledovali je a odposlouchávali,“ řekl Nedvědický.

Základní trestní sazba za podvracení republiky v 80. letech činila jeden rok až pět let odnětí svobody. V případě spáchání činu organizovanou skupinou nebo se zvlášť závažnými následky hrozilo disidentovi odnětí svobody na tři až deset let.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}

Share.