Album Revolver se po vydání 5. srpna 1966 zařadilo mezi nejlepší desky rockové historie. The Beatles z této nahrávky pro složitost aranží nehráli na koncertech žádnou píseň, navíc nedlouho poté skončili s koncertováním úplně.
Revolver je sedmým albem v oficiální diskografii „Brouků“. Obsahuje skladby jako Eleanor Rigby, For No One, Love You To, Tomorrow Never Knows, She Said She Said nebo – jeden z největších hitů Beatles vůbec – Yellow Submarine.
Čtveřice Brouků se na něm přiklonila ke složitějším kompozicím i textům. Podle hudebního novináře Petra Dorůžky šlo o obecnější trend. „Mládež se chtěla do hudby více ponořit, sdělovala navíc generační postoj. Byl velký rozdíl v prioritách poválečné generace a té dřívější. Estetika byla úplně jinačí,“ upřesnil.
V Británii se Revolver držel sedm týdnů na první hitparádové pozici, v USA pak týdnů šest. V žebříčku amerického časopisu Rolling Stone Revolveru připadlo třetí místo v anketě pěti set nejlepších desek všech dob. „Těch vrcholných alb byla kolem poloviny šedesátých let celá řada – od The Beatles i jiných velkých umělců jako Bob Dylan či Beach Boys,“ připomíná Dorůžka.
Hudebníci v tomto „manickém období“ nacházeli pro písničky nový formát. „Model předtím byl najít v melodii chytlavý, snadno zapamatovatelný háček, kdežto třeba The Beatles se snažili vyhnout standardním harmonickým postupům – čili tam byly zvláštnosti, které se staly tématem muzikologických výzkumů a diplomových prací. Byly to melodie srozumitelné, ale něčím odlišné,“ upřesnil Dorůžka.
Studio místo koncertů
Tento posun se projevil už na předchozí desce Rubber Soul a vyvrcholil v následující Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band. K novému pojetí hudby napomáhalo, že kapely tehdy objevovaly možnosti studiového nahrávání. „Studio se stalo vlastně tvůrčím nástrojem. The Beatles měli geniálního producenta George Martina, někdy označovaného za pátého Beatla, a ten objevoval, že lze třeba pustit sólo pozpátku nebo zdvojit vokály. Muzikanty práce ve studiu tak šíleně bavila, že jim pak už nezbyl moc čas ani motivace na koncertní turné,“ doplnil publicista.
Revolver vyšel ve stejném měsíci, kdy Brouci přestali nadobro koncertovat. Byl ale ještě další důvod, proč publikum neslyšelo písničky z tohoto alba naživo. „The Beatles nedokázali reprodukovat magické zvuky z nahrávky živě na pódiu. Museli to nějak ošidit, a to nebyla cesta,“ vysvětlil Dorůžka. „Měli za sebou ve své kariéře úžasné vyprodané koncerty, kdy nebylo rozumět slovu, protože obecenstvo tak křičelo. Řekl bych, že je možná docela těšilo, že můžou svoji tvorbu posílat v jiné rovině než na živých koncertech,“ míní.
Naposledy spolu The Beatles oficiálně zahráli 29. srpna 1966 v San Francisku. Ve studiu ale natáčeli dál, následovalo ještě pět alb, než to – v souladu s názvem poslední desky Let It Be – nechali být a rozpadli se. Dorůžka souhlasí, že hudba těchto hudebních legend je nadčasová, zároveň ale považuje za důležitý i náhled v kontextu doby vzniku. „Tím se nám odemkne klíč k tomu, abychom pochopili, že byla jiná éra a že hudba tehdy hrála daleko silnější roli, než hraje teď. A že to je ten důvod, proč hudba, která v té době vznikla, dokáže přežít několik generací,“ uzavřel.
