Dvacet let od osudného zranění připomíná dramatický příběh českého brankáře prestižní americký deník The New York Times prostřednictvím svého sportovního webu The Athletic.
Psal se 14. říjen 2006. Chelsea nastoupila k ligovému zápasu na stadionu nováčka z Readingu. Poslední Čechovou vzpomínkou zůstalo losování stran před výkopem. Pak přišlo okno.
Zápas běžel pouhých sedmnáct sekund. Levý záložník domácích Stephen Hunt se rozběhl za dlouhým nákopem. Čech mu instinktivně vyrazil naproti. Následovala srážka, při níž ho soupeř trefil kolenem do levé části hlavy.
Na první pohled to byla sice tvrdá, ale nijak výjimečná rána. Čech po ní neztratil vědomí. Pokoušel se posadit, načež se po čtyřech odplazil ze hřiště, kde padl na zem. Rukou mával před obličejem, jako by naznačoval problémy se zrakem.
Na odnesení ze hřiště na nosítkách si Čech musel počkat skoro pět minut. Nikde žádná sanitka, po záchranářích jako by se slehla zem.
Právě v tom autoři The Athletic vidí jeden z nejděsivějších rozměrů celé události. Nikdo totiž zprvu nechápal, jak vážné zranění český brankář utrpěl. Dokonce se spekulovalo, zda stihne zápas Ligy mistrů proti Barceloně o tři dny později.
Když se gólman Chelsea konečně dostal do nemocnice, musel si vyslechnout děsivou diagnózu: vpáčená zlomenina lebky. Úlomky kostí pronikly hluboko dovnitř a ohrožovaly mozek. Následovala okamžitá operace na klinice v Oxfordu.
„Mohlo se stát cokoliv,“ vzpomínal později Čech.
Zatímco český reprezentant bojoval o život, v Readingu se hrálo dál. Chelsea přišla i o druhého brankáře Carla Cudiciniho. Ital po srážce upadl do bezvědomí a dochytat musel kapitán John Terry.
Kolem Huntova zákroku mezitím propukla bouře. José Mourinho označil jeho počínání za ostudné a naznačoval úmysl. Autoři The Athletic však připomínají i druhou stránku příběhu. „Hunt nechtěl Čecha zranit a sám byl nešťastný z následků. Fotbalista Readingu dokonce čelil výhrůžkám smrtí,“ uvedl Huntův spoluhráč Ibrahima Sonko.
Čech se v nemocnici probudil se dvěma kovovými destičkami v lebce. Paměti se vůbec nechtělo vzpomínat na chvíle hrůzy. „Musel jsem se připravit na konec kariéry,“ přiznal.
Během rehabilitace prožíval chvíle naděje i totální bezmocnosti. Byly dny, kdy mu rámus nebo sebemenší pohyb působily utrpení.
Ani to však českého nezmara nezastavilo na cestě zpět na hřiště. Pouhých 107 dní po operaci si zachytal proti Liverpoolu. Na hlavě měl speciálně upravenou ragbyovou helmu, která se stala jeho poznávacím znamením.
Návrat byl ohromující. Znovu zapisoval čistá konta, získával trofeje a v roce 2012 pomohl Chelsea k triumfu v Lize mistrů.
Jenže skutečný význam Čechova příběhu podle autorů The Athletic přesahuje jeho mimořádnou kariéru. „Odkaz onoho osudného dne na stadionu Madejski však přesáhl rámec jeho vlastní kariéry,“ zdůrazňují.
Čechova anabáze se zapsala i do pravidel Premier League. Výrazně se zpřísnily bezpečnostní předpisy. Kluby musely zajistit lékaře na lavičce, dva záchranáře u hřiště a připravenou sanitku.
„Tyto změny pomohly zachránit život záložníkovi Boltonu Fabricovi Muambovi, kterému v roce 2012 během zápasu selhalo srdce,“ připomínají autoři z The Athletic. Nová opatření podle nich zároveň pomohla zajistit rychlou pomoc i mnoha fanouškům na tribunách.
„Někdy se musí stát něco špatného, aby přišla dobrá změna,“ dodal Čech.