Zaparkujte s Dodge Charger mezi běžnými auty středočeského nákupního centra. Všechno kolem najednou působí nudně. Ta jeho dlouhá kapota, mohutné boky, široká příď s masivní hranatou maskou a úzkým světelným proužkem v ní – duch amerického muscle caru žije a působí proklatě cool.
Je to obrovský kus auta a na evropských silnicích má v současné automobilové konfekci exotickou auru. A fotky mu jí možná i trochu ubírají, naživo funguje ještě lépe.
Nový Charger ale samozřejmě nejvíc vyvolal rozruch tím, že přišel o osmiválec. Hemi V8 byl přitom pro Dodge Charger víc než jen motor – byl součástí jeho identity.
A i když nikdy nebyl jeho jediným motorem, vždyť už klasické Chargery mohly mít šestiválce a u novodobé generace byl šestiválec dokonce běžnou součástí nabídky, skalní fanoušci brečí, že skončila jeho slavná „vrcholná“ éra.
Nová generace ho nahrazuje přeplňovaným řadovým šestiválcem, případně je tu ještě čistě elektrická Daytona.
Pro klasické fanoušky bude Sixpack pravděpodobně mnohem zajímavější – je to totiž zatraceně rychlý a překvapivě charismatický Dodge. Vedle standardní verze je vrcholem spalovací varianty verze Scat Pack s 550 koni.
Pořád víte, odkud přijelo
Proberme nejdřív drobné slabiny. O amerických autech se vždycky říkalo, že nejsou výrobně tak precizní jako evropská. A že se to postupně lepší. Náš testovací Charger potvrzuje obojí.
Celkově je auto udělané lépe než starší americké modely, ale na některých detailech je pořád vidět, že Detroit ještě úplně nedohnal německou preciznost. Spáry karosářských dílů nejsou všude úplně vzorové, hlavně kolem víka kufru testovaného kousku by člověk u auta za více než jeden a půl milionu korun čekal pečlivější práci.
Trochu nás zlobil i panel s dotykovým ovládáním klimatizace pod hlavním displejem. Při změně teploty se občas stalo, že tlačítko nereagovalo a pak se „nevracelo“. Raději bychom na tomto místě viděli obyčejná fyzická tlačítka.
Z evropského pohledu může někoho mrzet u dovezených aut nefunkčnost zabudované navigace a příjmu DAB rádia, nicméně Apple CarPlay fungoval během celého testu bez jediného zaváhání, takže navigaci stejně většina řidičů pravděpodobně vyřeší telefonem a zrcadlením mapy.
Americkou specialitou je i hlasité houknutí při zamknutí. V USA je to naprosto běžná věc, v české ulici ale nechcete v jedenáct večer oznamovat celému okolí, že jste právě přijeli domů. Naštěstí se dá zvuk v menu vypnout.
Jsou to ale všechno spíš drobnosti. Charger má totiž jednu výhodu, kterou mnoho jiných evropských aut ztrácí. Má charakter.
Obrovský, pohodlný a překvapivě praktický
Charger je velké auto. Ve městě jeho ohromná délka (5248 mm) a více než dvoumetrová šířka občas připomenou, že evropská parkovací místa na americké muscle cary zrovna nemyslela. Musíte to brát tak, že velikost je součástí zážitku.
Sedadla jsou měkká a pohodlná, ideální na dlouhé přejezdy. A velkým překvapením je praktičnost. Nový Charger totiž nemá klasický kufr, ale velkou výklopnou zadní stěnu ve stylu liftbacku. Po otevření se ukáže obrovský zavazadlový prostor o objemu 645 litrů, který po sklopení zadních sedadel přesahuje tisíc litrů.
Charger tedy umí být nejen cool, ale i skutečně použitelný. Ve skutečnosti je právě hodnocení prostornosti moment, kdy vám dojde, že Dodge z nového Chargeru chtěl po všech stránkách udělat univerzálnější auto.
Šestiválec místo osmiválce
Kdo má ale tento typ aut rád, nad motorovým prostorem se rozhodne, jestli nový Charger přijme, nebo odmítne.
Je to tak, vrcholný osmiválec Hemi je pryč. Pod kapotou je místo něj přeplňovaný třílitrový řadový šestiválec se dvěma turbodmychadly, osmistupňovým automatem a standardním pohonem všech kol.
Základní verze R/T nabízí 420 koní a točivý moment 634 Nm. Na stovku se dostane za 4,7 sekundy. Kdo chce ještě víc, může sáhnout po verzi Scat Pack se 550 koňmi a 719 Nm, která je při sprintu na stovku dokonce o 0,8 sekundy rychlejší.
Scat Pack navíc dostává sportovnější podvozek, Brembo brzdy, aktivní výfuk a Line Lock, který zablokuje přední brzdy a umožní zadním kolům protáčet se na místě a předvést pořádný burnout.
Jestli chybí charakteristické bublání Hemi? Upřímně – spíš vás vždycky těšil ten pocit, že někde před vámi pracuje velký kus amerického železa. Jenže po několika dnech za volantem začne být mnohem důležitější něco jiného: že šestiválec je opravdu velmi dobrý.
Má slušnou reakci, obrovský tah a výkon, který působí, jako by ho bylo všude víc, než kdy budete na běžné silnici potřebovat. A rozhodně není nudný. Dokonce i ten zvuk je díky aktivním výfukovým klapkám opravdu dobrý, jadrný, kovový, hluboký.
Jestli mu ale něco skutečně prospělo, je to pohon všech kol. Máte pod pravou nohou více 550 koní a najednou zmizel ten trochu nepříjemný pocit, že auto čeká na okamžik, kdy vás pošle do příkopu.
Zvlášť to majitelé ocení na mokré silnici a věříme, že i v zimě na sněhu. Charger se chová předvídatelně, přes hmotnost přes dvě tuny nepůsobí nešikovně a výkon dokáže využít mnohem častěji než klasická zadokolka.
A pokud vám přece jen chybí trochu staré školy, můžete v menu přepnout auto do režimu zadního pohonu. Přední náprava se odpojí a všechna síla jde na zadní kola.
K dispozici jsou navíc režimy pro mokro a sníh i sportovní nastavení podvozku. Výsledkem je muscle car, který můžete bez větších obav používat celý rok.
Americký interiér
Interiér je přesně takový, jaký byste od moderního Dodge čekali. Masivní volič převodovky, velké startovací tlačítko, hodně plastů a design, který se rozhodně nesnaží napodobovat evropskou prémiovou školu.
No dobře, některé materiály nepůsobí úplně prémiově, ale kabina má vlastní styl. Dominují jí dva digitální displeje s dobrou grafikou a přehledným ovládáním. Všechno je velké, výrazné a trochu přehnané, přesně jako celé auto.
Charger se zkrátka nesnaží předstírat, že je BMW nebo Mercedes-Benz. Z jejich pohledu působí trochu méně sofistikovaně, ale to je jeho charakter.
Spotřeba šestiválce
Velkou otázkou samozřejmě byla spotřeba. Při běžné, spíše klidnější jízdě jsme se pohybovali mezi 12 a 14 litry na 100 kilometrů. Při lehce svižnější jízdě to může být 16-20 litrů a možná i víc podle povahy řidiče a stylu jízdy.
Ani u předchozího Chargeru s motorem 5,7 Hemi a pohonem všech kol nebyla běžná spotřeba 14 až 17 litrů na sto kilometrů ničím neobvyklým. Nový šestiválec by tedy v reálném provozu mohl být úspornější, přitom má víc výkonu a lepší dynamiku.
Evropská konkurence
Nakonec ale vždy rozhoduje peněženka. Základní Dodge Charger R/T Sixpack nabízí dovozce Tukar za 1 645 600 korun, Scat Pack je o zhruba 300 tisíc dražší. Hledat konkurenci je poměrně složité. Velké dvoudveřové auto s výkonem přes 500 koní, přeplňovaným šestiválcem, pohonem všech kol, obřím zavazadlovým prostorem a cenou kolem do dvou milionů korun je docela specifické zboží.
Ford Mustang je jeho přirozeným duchovním soupeřem, ale nenabízí pohon všech kol ani takovou praktičnost. BMW má řadové šestiválce a čtyřkolku, ale úplně jiný charakter a také cenovku.
Související
Prodává se také jako čistě elektrická Daytona, zájem o ni je ale podle dovozce v Česku zatím minimální. Spalovací Six Pack má pro evropského zákazníka evidentně mnohem srozumitelnější kouzlo.
A proč vlastně ne sedan?
Možná ještě zajímavější než testované kupé by ale mohla být čtyřdveřová verze Chargeru. Je to pořádný americký muscle car, ale díky prostoru a velké výklopné zádi může bez problémů fungovat jako rodinné auto.
Sedan je totiž docela zajímavá volba. Proč mít doma další všudypřítomné SUV, když můžete vozit děti, kufry i nákupy v autě, které vypadá jako auto z plakátu před americkým motorestem?
Samozřejmě ne každému bude tenhle styl vyhovovat. Připravte se taky na to, že na vás budou pokřikovat děti a provokovat u křižovatek k túrování motoru a tu a tam se na vás budou dívat jako na zastydlého puberťáka.
Je zkrátka velký, trochu přehnaný a místy neotesaný. Kouzlo má však pro někoho, kdo chce velké praktické auto a odmítá se smířit s další anonymní krabicí na kolech.