Adamsův život se rozpadal. Ovládal ho alkohol, takže manželství se hroutilo a nemohl se ani vídat se svými dětmi.
V pátek 16. srpna 1996 přesně v 17:00 symbolicky řekl: „Dost!“. Hodil do sebe poslední sklenku, čímž nastartoval jeden z nejúžasnějších příběhů moderního anglického fotbalu. Za třiceti lety bez alkoholu se může čerstvý šedesátník ohlédnout s hrdostí.
Vraťme se ale o šest let dříve, než přišla ona symbolická poslední kapka. Adamsovi bylo 23 let a slibně rozjetou kariéru obránce prožíval jako bohém.
Bez výčitek usedl opilý za volant a v rychlosti téměř 140 km/h trefil nejprve sloup veřejného osvětlení a pak i vedle stojící dům. Protože Adamsovi v krvi naměřili čtyřnásobek povoleného limitu, poslal ho soudce na čtyři měsíce do vězení. Za mřížemi v Chelmsfordu nakonec strávil jen dva měsíce.
Pokud si myslíte, že vězení bylo pomyslným budíčkem, jste úplně vedle. Pil dál, a přesto s Arsenalem v roce 1991 získal mistrovský titul.
V té době to byl muž dvou tváří. Zatímco na trávníku představoval ztělesnění disciplíny, odvahy a vůdcovství, mimo stadion se stále častěji opíjel do němoty.
Tehdy bylo nadměrné holdování alkoholu mezi anglickými fotbalisty naprosto běžné. Ale že by byl on sám závislý, to si rodák z předměstí Londýna dlouho nechtěl připustit.
Dodnes angličtí fanoušci pláčou, když si vzpomenou na zahozený pokus Garetha Southgatea, po němž Andreas Möller definitivně pohřbil anglický sen o titulu. Tři lvi postoupili až do semifinále, v němž proti Německu rozhodovaly penalty.
Dodnes angličtí fanoušci pláčou, když si vzpomenou na zahozený pokus Garetha Southgatea, který ukončil anglický sen o titulu. Mizerně kopnutá přízemní střela byla také ranou do Adamsova osudu. Přišel o poslední zábranu, která ho držela nad vodou.
Dokud hrál na turnaji, držel se. Teď už mohl zase začít pít. Vyrazil na tah, který trval neuvěřitelných 44 dní. Výsledkem byl psychický rozvrat, paranoidní představy a absolutní beznaděj. Později přiznal, že dokonce uvažoval o sebevraždě.
Pomocná ruka přišla z nečekané strany. Bývalá tchýně dala Adamsovi kontakt na muže jménem James, který dokázal svoji závislost porazit. Fotbalista díky němu zamířil mezi Anonymní alkoholiky a začal procházet jejich osvědčeným dvanáctikrokovým programem.
V té době do Arsenalu přišel trenér Arsène Wenger. Francouz totálně „překopal“ stravování, regeneraci i tréninkové návyky hráčů. To byly ideální podmínky pro restart Adamsovy kariéry.
Netrvalo dlouho a ze ztroskotance se stal znovu uznávaný kapitán. V roce 1998 dovedl Arsenal k mistrovskému titulu i vítězství v Anglickém poháru. Stejný double zopakoval s Gunners o čtyři roky později.
S hráčskou kariérou se „Pan Arsenal“ rozloučil v srpnu 2002 jako čtyřnásobný anglický mistr a klubová ikona. Jeho výjimečný status slavný tým potvrdil o devět let později, když před Emirates Stadium umístil obráncovu sochu.
Pomoc při návratu z alkoholického rauše Adams společnosti splatil založením organizace Sporting Chance. Ta pomáhá sportovcům bojovat se závislostmi a psychickými problémy.
Když potřebujete pomoc, nebojte se o ni říct. Takový je Adamsův vzkaz vykoupený tvrdou životní lekcí.