Indické starověké město Mohendžodaro darovalo lidstvu nejen chov slepic, ale podle nové studie také rovnost. Archeologové popsali, že se už před tisícovkami let vyvíjelo směrem k větší sociální spravedlnosti a nevznikaly v něm žádné skupinky samozvaných elit, které by přebíraly moc.
Mezi chudými lidmi je obecně větší rovnost. Ale když společnost bohatne, tak v ní vždy nerovnost stoupá. Zní to logicky, je to potvrzené lidskou zkušeností a také historici a archeologové to považovali za jednu ze zákonitostí lidských dějin. Po celá desetiletí se tak experti shodovali na tom, že rozvoj malých vesnic, které se postupně proměňovaly v města, byl vykoupen rostoucí nerovností. Malá skupina vůdců, králů a kněží si nevyhnutelně přivlastňovala kontrolu nad bohatstvím. Nemusí to tak ale být vždy.
Archeologové teď našli přesvědčivé důkazy o tom, že přinejmenším jedno město v lidských dějinách se vydalo jinou cestou. Jmenovalo se Mohendžodaro neboli Pahorek mrtvých a lidé v něm žili už v době před asi pěti tisíci lety. Byla to největší metropole v údolí řeky Indus, žilo tam v době největšího rozkvětu asi třicet tisíc až sto tisíc obyvatel. Část jeho odkazu žije dodnes – právě zde se lidem zřejmě poprvé podařilo domestikovat slepice, ostatně jeden z možných výkladů jména města může znamenat i Město kohouta.
Pro archeology bylo vždy nesmírně zajímavé hlavně tím, co v něm chybělo: nestály tam majestátní královské paláce, nenašly se tam hrobky plné zlata ani impozantní sochy vládců.
Do minulosti největšího města starověké indické civilizace se podívala nová studie vědců z Univerzity v Yorku. Když archeologové porovnali velikost domů v Mohendžodaru, zjistili, že bylo nejen více rovnostářské než jeho sousedé v Mezopotámii a Řecku, ale dokonce se v průběhu času stalo ještě rovnostářštějším.
Hlavní autor studie, Adam Green z katedry archeologie a katedry životního prostředí a geografie Univerzity v Yorku, výsledky okomentoval: „Dřívější data z tohoto starověkého města ukazují, že s tím, jak město dozrávalo, se propast mezi největšími a nejmenšími domy zmenšovala. Ve skutečnosti se v pozdějších letech propast v bohatství v tomto obrovském městském centru snížila na úroveň typickou pro první zemědělské vesnice.“
Kde se pokrok vydal jinou cestou
Zatímco staří Egypťané stavěli pyramidy pro božské krále a Řekové budovali obrovské paláce v Knóssu, lid, který žil v údolí řeky Indu, investoval do něčeho úplně jiného.
„Místo hrobek plných zlata a obrovských chrámů se Mohendžodaro soustředilo na sofistikované, cihlami vyložené kanalizace a promyšlenou síť ulic. Místo toho, aby se výhody společnosti hromadily v rukou úzké elity, byla městská infrastruktura široce rozdělena mezi běžné domácnosti,“ doplňuje Green.
Z výzkumu jasně vyplývá, že místo toho, aby jeden vládce hromadil všechny zdroje u sebe, obyvatelé města spolupracovali, aby zajistili spravedlivý přístup k dobré životní úrovni pro většinu obyvatel. Investice do velmi praktických věcí, jako byly kanalizace nebo údržba ulic, byly také známkou společné práce pro veřejné blaho. Používání standardizovaného systému vah a měr v celém regionu zase zajišťovalo, že výměna zdrojů byla výhodná a spravedlivá pro všechny občany celé oblasti.
Nerovnost není podmínkou růstu
Archeologové popsali tyto výsledky v odborném časopisu Antiquity. Zpochybňují podle nich obecné předpoklady, že rostoucí nerovnost je nevyhnutelným vedlejším účinkem ekonomického růstu. Indické město je podle nich důkazem, že je možné sladit vysokou technologickou a společenskou úroveň s produktivitou a sociální spravedlností – tedy stavem, kdy z bohatství města stejně těží všichni obyvatelé, ne jen úzká elita.
Výsledky této analýzy podle Greena zpochybňují představu, že prosperita vyžaduje, aby se veškerá moc soustředila do rukou hrstky lidí. „Je to pro moderní společnosti velmi zajímavé ponaučení, protože civilizace v údolí Indu jasně dokazuje, že městská společnost může být vysoce produktivní a vynalézavá ve velkém měřítku a zároveň může zajistit spravedlivé rozdělení zdrojů a moci. Ve skutečnosti to mohlo být dokonce nezbytné pro udržení prosperity po staletí,“ dodává archeolog.











