Jen v rozmezí několika hodin potvrdili historici umění nezávisle na sobě pravost dvou obrazů Michelangela da Merisi, známějšího pod jménem Caravaggio. Italský raně barokní malíř po sobě nezanechal mnoho děl, proto objevení jakékoliv jeho další malby je ve výtvarném světě událostí. Každé takové oznámení ale provází i obezřetnost, s jednoznačnou pravostí tohoto starého mistra je to totiž ošemetné.
Italský historik umění Gianni Papi 7. listopadu spojil svůj příspěvek na konferenci v Montepulcianu s oznámením, že Caravaggio je autorem portrétu mladíka, který se před několika lety objevil na aukci jako dílo toskánské školy šestnáctého století. Podrobnosti mají být oznámeny až s vydáním sborníku z konference.
O den později kunsthistorička z univerzity v Římě Maria Cristina Terzaghiová napsala v deníku La Repubblica, že v soukromé sbírce ve Francii je uložen Caravaggiův obraz Chlapec s vázou a růžemi. Ten byl dosud znám jen z kopií. Odbornice na dílo narazila „jednoho šedivého zimního dne v zadní místnosti jedné pařížské galerie“ a okamžitě prý poznala originál. „Když jsem ho viděla, tak jsem neměla nejmenší pochyby (o pravosti),“ řekla listu El País.
Malba podle Terzaghiové pochází z konce šestnáctého století, kdy mladý Merisi pracoval v Římě. Chlapce s vázou a růžemi namaloval pro svého mecenáše, kardinála Del Monteho. Má se za to, že výjev by mohl být součástí alegorické série věnované pěti smyslům, do níž zřejmě patří i obraz Chlapec kousnutý ještěrkou. Zmíněné oleje zastupují čich a hmat, uvádí deník Finestre sull’Arte.
Z římských sbírek se obraz do Francie dostal nejpozději počátkem dvacátého století, kdy ho vlastnil pařížský knihkupec. Po smrti obchodníka vdova plátno nabídla k prodeji, zájem projevili předkové současných majitelů. Donedávna prý vůbec neměli tušení, že by mohli mít doma pravého Caravaggia. Kunsthistorička tuto možnost naznačila poprvé loni v katalogu k římské výstavě barokního mistra.
Nicméně španělský Ars Magazine už dříve informoval o „významné rodině z Francie“, která předloni zjišťovala, jestli nevlastní Caravaggiova Chlapce s vázou a růžemi, kvůli čemuž se trhem s uměním šíří rozruch. Ve stručné historii obrazu článek zmiňuje, že mohl patřit do sbírek Napoleona Bonaparte.
Ecce Caravaggio
Terzaghiová patří k předním znalkyním Caravaggia a podílela se na potvrzení autenticity jednoho z posledních objevených obrazů tohoto umělce, plátna Ecce Homo (Hle, člověk), které je nyní vystavené v Madridu. Zobrazuje scénu z Nového zákona, v níž Pilát Pontský ukazuje zbičovaného a trny korunovaného Krista davům. Předpokládá se, že kdysi patřil do soukromé sbírky španělského krále Filipa IV.
Španělské úřady zastavily v dubnu 2021 dražbu tohoto obrazu po upozornění muzea Prado, že půjde o hodnotnější kousek než malbu od neznámého žáka španělského malíře Josého de Ribery, Caravaggiova současníka. Odborné prozkoumání domněnku potvrdilo, čímž se hodnota Ecce Homo zvedla na nejméně desítky miliony eur. Vyvolávací cena na nedokončené aukci přitom byla jen patnáct set eur (přes 37 tisíc korun podle tehdejšího přepočtu).
Rovněž Papi má s určováním Caravaggia jisté zkušenosti. Loni přišel s tvrzením, že rozpoznal nejstarší známý obraz tohoto malíře. Scénu s chlapcem loupajícím ovoce měl italský umělec zvěčnit zhruba ve dvaceti letech. Rentgenová analýza odhalila, že přemaloval plátno, na němž už předtím zachytil malého psa a také krajinu. Nález tak dokládá nepříliš zdokumentované období, kdy umělecký génius teprve přišel z rodného Milána do Říma a jako chudý malíř se snažil nějak uživit. A šetřit, proto experimentoval s různými nápady a kompozicemi na stále stejném podkladu, vysvětluje Artnet.
Caravaggio za sebou nechal relativně malý počet děl. Přisuzována je mu stovka obrazů, ještě méně je těch, na jejichž pravosti se experti shodnou téměř bezvýhradně. Merisiho bouřlivý život jim to rozhodně neusnadňuje. Z Říma musel uprchnout poté, co při sporu zavraždil protihráče v jeu de paume, vzdáleném předchůdci tenisu. Zemřel ještě před čtyřicítkou, když se chystal vrátit do Říma kvůli možnosti, že by mu papež Pavel V. mohl prominout udělený trest smrti.
Když se nějaké plátno snaží prosadit jako originál tohoto mistra, je to opravdová mediální podívaná, podotkl s ironií autor článku o Caravaggiovi v Ars magazine. Mezi těmi, kteří přispěchají do debaty, jmenuje zástupce trhu a aukčních síní, diskutéry na internetu i úřady.
Obraz z půdy
Přitáhnutí pozornosti pomůže – což platí ostatně nejen v případě znovuobjevených obrazů – příběh. Třeba když se před deseti lety našla na půdě domu v Toulouse Caravaggiova verze starozákonního námětu, kdy Judita pomocí služky uřezává hlavu asyrskému vojákovi Holofernovi. Olej do té doby nezaujal ani zloděje, protože při vloupání do domu ho nechali bez povšimnutí.
Do pření o pravosti obrazu vstoupila i medicína, konkrétně endokrinologie. Pomohla posoudit, s jakou přesností umělec i na tomto svém případném obraze vyobrazil na služčině krku strumu, tedy zvětšenou štítnou žlázu, kterou způsoboval chronický nedostatek jódu. Těsně před plánovanou veřejnou aukcí, od níž se očekával evropský rekord za umělecké dílo, plátno z půdy koupil soukromě americký miliardář James Tomilson Hill.
Mezery v příběhu nicméně zanechaly pochybnosti, jestli výjev opravdu vzešel z tahů Caravaggiova štětce. Jako váhání v tomto ohledu se vykládalo, že francouzské ministerstvo kultury odmítlo možnost zakoupit obraz pro Louvre poté, co si ho prohlédla řada odborníků. Francouzské úřady přitom udělily obrazu po nálezu status „národního pokladu“. Nesměl proto být po dobu třiceti měsíců vyvezen ze země, aby jej případně mohlo koupit některé z francouzských muzeí.
Znalec starých mistrů a zastánce pravosti obrazu Eric Turquin ale podotkl, že to nemusí znamenat zpochybnění Caravaggiova autorství. Muzeum možná jen uvažovalo prakticky a nechtělo vynaložit částku odpovídající několikaletému rozpočtu na akvizice, když už ve sbírkách jiná díla od Caravaggia má.
Přebývají napodobovatelé, chybí vlastníci
Rozpoznání Caravaggiových originálů je složité kvůli jeho mimořádnému místu v dějinách umění. V sedmnáctém století byl slavný a jeho výrazný styl inspiroval mnoho napodobitelů, kteří působili po celé Evropě, přiblížil potíž s tímto mistrem britský kritik umění Jonathan Jones.
Několik století staré dílo vždy činí věrohodnější, když je známo, čí rukama prošlo. Jenže seznam vlastníků v případě Caravaggiovy tvorby mívá často mezery, protože sběratelé umění se o něj začali vážně zajímat až ve dvacátém století, upozornil Forbes.
Ale stejně jako – zvláště u nejednoznačných děl – zřejmě vždy budou existovat pochybnosti, zda daný obraz skutečně maloval sám Caravaggio, nelze stoprocentně vyloučit, že ne. A pak je možná lepší malbu ve sbírkách spíš mít, než nemít.
Itálie tak například letos na jaře za třicet milionů eur (730 milionů korun) pořídila pro Národní galerii starého umění v Římě podobiznu Maffea Barberiniho. Řada kunsthistoriků se přiklání k tomu, že šlechtice, který se v roce 1623 stal papežem Urbanem VIII., zpodobnil Caravaggio. Portrét byl po léta v soukromém držení a veřejnost si ho mohla poprvé prohlédnout až na přelomu let 2024 a 2025, kdy ministerstvo kultury vyjednávalo s majiteli o koupi.
Nákladnou akvizici zdůvodnil resort vzácností kupovaného plátna. Mezi zhruba šedesáti pěti obrazy, které historici umění přisuzují Caravaggiovi, jsou jen tři portréty. Rovněž díla barokního mistra v soukromých sbírkách by se dala spočítat na prstech jedné ruky.