Víte, co v souvislosti s vámi spojuje Vladimíra Špidlu a Petra Macinku?
Netuším.
Tak já vám to připomenu. Vladimír Špidla byl hostem prvních Otázek. Bylo to 4. ledna 2004. A Petr Macinka byl prvním hostem vašeho nového projektu po odchodu z ČT…
Máte pravdu. První hosté dvou prvních nedělních diskuzí, které jsem moderoval.
V lednu 2004 vám nebylo ještě třicet. Vzpomínáte si na to?
Vzpomínám. A dlouho jsem nabídce ČT od Michala Petrova, Jirky Janečka a Zdeňka Šámala odolával. Říkal jsem si, že jsem ještě příliš mladý na to, abych dělal hlavní televizní diskuzní pořad.
Vždy jsem v sobě měl konzervatismus amerických a britských televizí. Říkal jsem si, že by člověk měl něco takového začít dělat v šedesáti – po patnácti letech ve službě – by měl se slávou odejít do penze.
Ale byla to už asi třetí nabídka ze strany ČT, kterou jsem dostal, a ty předchozí dvě jsem odmítl. Tudíž jsem si také říkal, že kdybych odmítl i potřetí, čtvrtá by už nemusela přijít. To byla podstata mého tehdejšího rozhodování.
Bylo to dilema, zda člověk není na takovou pozici ještě mladý a troufalý, navíc je v tom riziko, že si zkrátí profesní dráhu. A na druhé straně byl pragmatismus a úvaha, že jsem si chtěl televizi jako médium po rádiu prostě vyzkoušet.
Tehdy ještě neexistoval zpravodajský kanál ČT24. Diskuse se vysílala večer ve 21:35 a její úvodní slogan zněl „poslední slovo za právě končícím týdnem“.
Protože to byla poslední diskuse týdne. Tehdejší vedení ČT, ať už Michal Petrov, Zdeněk Šámal nebo Jirka Janeček chtěli, aby navazovala v časovém slotu na pořad Naostro. Česká televize se navíc bála jít do přímého střetu s Novou, která vysílala v neděli v poledne Sedmičku. Její postavení bylo neotřesitelné.
Nakonec jsme se ale po půl nebo tři čtvrtě roce domluvili, že do toho přímého střetu s Novou půjdeme. A ten souboj jsme – pokud jde o citovanost i sledovanost – vyhráli.
Google uvádí, že diskuse byla od začátku koncipována jako vysoce konfrontační…
Nevím, zda se Google nemýlí. Hodně jsme sázeli na variabilitu formátu. A věděli jsme, že chceme mít dvě části. Což jsme dodrželi hned v první diskusi, kde byl zmiňovaný Vladimír Špidla. Nejdříve tvrdě vedený rozhovor jeden na jednoho, pak diskuze dvou nebo tří hostů. Ostatně k tomu se nyní vracíme v našem novém projektu, kde nepodléháme účelovému dozoru Rady ČT a jí povolnému generálnímu řediteli.
Podle čeho budete na moravec.cz vybírat hosty?
Preferujeme variabilitu formátu a zajímavost hostů, proto jsme začali rozhovorem jeden na jednoho. Tam si jako moderátor mohu více dovolit oponovat a téma je kompaktnější. A chceme zvát vždy někoho, kdo má silnou vazbu na téma, kterým v uplynulých dvou týdnech žila česká společnost. Začali jsme vicepremiéry Petrem Macinkou, Karlem Havlíčkem a Alenou Schillerovou, když se mi premiér Andrej Babiš už několik let vyhýbá.
Naše dramaturgie je svobodná, nemusíme mechanicky čárkovat a pseudovyvažovat jako v ČT, kolik lidí tam bylo z opozice, kolik z SPD, Motoristů a ANO, kolik tam bylo předsedů, místopředsedů, antivaxerů, žen či mužů. Konečně nepodléháme šikaně radních ČT napojených na politické strany a lobbisty.
Tudíž se nám nestane, že bychom pozvali někoho, kdo nemá vztah k probíraným tématům. Typicky jako SPD posílá poslance Ševčíka, který si z ČT udělal samoobsluhu.
Kdy pozvete předsedu Poslanecké sněmovny?
Až budeme chtít. Už nám to nikdo nemůže nařídit. V našem úzkém týmu jsme asi tak vteřinu cynicky říkali, že by to byl dobrý fór začít Tomiem Okamurou, Miroslavou Němcovou a Markétou Pekarovou – a pokračovat v diskuzi z 8. března na ČT. Mě by zajímalo, jak by na to zareagoval Tomio Okamura.
OVM jste dělal přes dvacet let. Kdy myslíte, že byl pořad na vrcholu, kdy vás to nejvíc bavilo?
Bavilo mě to celých více než 21 let a nepochybně to bavilo i diváky, když jsme dvě dekády zůstávali nejcitovanějším a nesledovanějším diskusním pořadem v zemi.
Zásadní změna přišla až v roce 2020. Do té doby jsme mohli relativně svobodně zvát hosty, nečárkovalo se tolik, jako po nástupu radních v čase první vlády Andreje Babiše.
Otázky byly dlouhé roky také provázány s volebním vysíláním a vzájemně jsme se doplňovali s redakcí zpravodajství. Byla tam kolegialita, a především publicistika a zpravodajství byly z hlediska šéfredaktorů a pořadů oddělené, což je elementární pravidlo seriózní a důvěryhodné žurnalistiky.
Jejich sloučením a postupnou centralizací pod vedením Petra Mrzeny a Michala Kubala se tyto hranice smazaly, což dává smysl kvůli rozředění požadovanému většinou Rady ČT po roce 2023 a nezvolení Petra Dvořáka generálním ředitelem.
Takže zlom nastal v roce 2020?
Je to tak. Začalo to kádrováním obsahu vybraných pořadů a snahou o cenzuru, případně tlakem na autocenzuru. A pak čárkováním hostů.
Pavel Matocha, když byl předsedou Rady ČT, prohlásil, že bude kádrovat pořady podle selektivního výběru dopisů od diváků. V tom byl geniální – jde o klasickou bolševickou metodu. Nejdřív tím začal trápit generálního ředitele, což jsme my nějakou dobu skoro nevnímali. Petr Dvořák se snažil Matochovy útoky odrážet.
Zlom nastal po nástupu nového generálního ředitele v roce 2023. Pak jsme čím dál víc času trávili zdůvodňováním seznamu našich hostů, dělením na předsedy, místopředsedy a tak dále. Jejich cílem bylo nás umořit. Ta eroze se týkala ale také poměrů v redakci zpravodajství.
Na druhou stranu: politické prostředí se začalo proměňovat už v roce 2010 – nástupem nových a často populistických stran. A třeba hnutí ANO poprvé uspělo ve volbách v roce 2013.
Ale až volbou radních v roce 2020 nastal zlom. Bylo to za první vlády Andreje Babiše. A cílem tehdy zvolených radních bylo vyčistit management a zbavit se Petra Dvořáka a dalších lidí. A vrcholilo to v loňském roce zvolením nejslabšího generálního ředitele ČT za uplynulé čtvrtstoletí. Nicméně Andrej Babiš pouze oprášil, co tady bylo přítomno už před ním.
Vzpomínám si, že pokud v průběhu těch let někdo kritizoval OVM, pak kvůli tomu, že do nich politici chodili komentovat politiku. Často o tom psal před lety třeba Vladimír Just v Literárních novinách…
Rozuměl jsem tomu, kam Vladimír Just mířil. Přesto si doposud myslím, že to vůči hlavnímu diskusnímu pořadu ČT nebylo zcela fér. Podívejte se na hlavní diskusní pořad BBC, kam chodí rovněž politici na rozhovory. Odnášel jsem to za přepolitizovanost diskusních pořadů a ČT24.
Vždyť na programu ČT24 je několik formátů, jako třeba Události komentáře nebo Interview ČT24, kde je výrazná koncentrace politiků komentujících politiku. Navíc v posledních měsících existence OVM jsme kupříkladu na přání šéfredaktora museli vyřadit Mojmíra Hampla z politické diskuse k rozpočtu a dát tam místo něj politika.
Ano, ČT24 vysílá všechny politické tiskovky, interpelace, vysílá vybraná jednání sněmovny. ČT je přepolitizovaná, v tom má Vladimír Just pravdu. OVM se tomu snažily bránit.
Mnohokrát jsem nad kritikou Vladimíra Justa přemýšlel. Podle mě ale nebral v potaz podobu OVM ve srovnání s jinými diskuzními pořady ČT24. Protože pokud její vysílání mnohdy působí tak, že agendu nastavují politici, v OVM tomu tak nebylo.
Jiná kritika zaznívala z levicového prostředí. Zněla nějak takto: OVM se málo věnují sociálním tématům, což ve finále nahrává pravici.
To si nemyslím. Doložit to lze například opakovaným pozváním sociologa Daniela Prokopa, který se sociálním otázkám věnuje. Chodil k nám šéf odborů Josef Středula, levicoví intelektuálové typu Václava Bělohradského, Jacquese Rupnika či Štěpána Jurajdy.
S Hanou Andělovou jako vedoucí dramaturgyní OVM jsme se snažili politickou diskusi v ČR kultivovat – k politikům jsme vždycky chtěli pozvat nějakého experta, který by byl schopen v marasmu výše zmíněného čárkování a politické samoobsluhy, kterou se ČT24 v posledních letech začala stávat, rozličná témata uchopit odborně, věcně a racionálně. A ještě něco: ze zákulisí vím, že pro radního Matochu a jeho spojence jsme byli já, Nora Fridrichová a další symbolem levičáckého liberalismu, který bylo podle nich nutné v ČT zlikvidovat.
(PRVNÍ DÍL ROZHOVORU NAJDETE TADY.)
