Nezvykle bouřlivý Pacifik a mimořádně klidný Atlantik. Tak by se dal charakterizovat dosavadní průběh takzvané hurikánové sezony po obou stranách Ameriky. Zatímco v Atlantiku nevznikl ještě ani jeden hurikán, přičemž jsme už více než dva týdny za obvyklým sezonním vrcholem, v Pacifiku v posledních týdnech vzniká hurikánů řada – a to i velmi silných.
Za tak velkými rozdíly můžeme hledat především jev El Niño. To v posledních dnech už překonalo svou intenzitou – stanovenou na základě teploty povrchové vody centrálního tropického Pacifiku – dosud nejsilnější El Niño z roku 2015. Zejména při silných epizodách tohoto jevu panují nad Atlantikem nepříznivé podmínky pro vznik hurikánů, což je spojeno hlavně se silným střihem větru, který neumožňuje teplu uvolněnému při kondenzaci vodní páry, aby se koncentrovala v omezené oblasti a vedla tak ke vzniku otáčivého pohybu hurikánu.
Jde o první rok od začátku pozorování meteorologickými družicemi (tedy od roku 1966), kdy se do konce září nevyskytl v dané sezoně ani jediný hurikán. V roce 1905 sice vznikl první hurikán až 8. října, nicméně tehdy ještě nebyly k dispozici meteorologické družice, a tak není jisté, zda nad oceány dříve nevznikl hurikán, který zkrátka unikl pozornosti. S nulovým počtem hurikánů do konce září mimochodem nepočítala žádná předpověď letošní hurikánové sezony – i ta nejméně optimistická prognóza z Coloradské státní univerzity očekávala čtyři hurikány během letošního léta a podzimu.
Atlantická hurikánová sezona samozřejmě ještě neskončila – a je tedy možné, že během října nějaký hurikán vznikne. V současnosti se ale nad Atlantikem zformovala jen jedna tropická bouře (Hanna), která do hurikánu nezesílí a spíše se v příštích dnech rozpadne, respektive jako tropická deprese zasáhne Azorské ostrovy. V příštím týdnu by se sice mohla vytvořit tropická bouře nad Mexickým zálivem, to je ale zatím ještě poměrně daleko.
Neklidný Pacifik
Podstatně odlišná situace je nad Tichým oceánem. Jeho vody jsou nadprůměrně teplé prakticky v celé východní polovině tropické oblasti, což znamená nadměrnou zásobu „paliva“ pro tamní hurikány. A navíc je zde v atmosféře střih větru podprůměrný, což je ideální kombinace pro vývoj tropických cyklón. První tropické bouře vznikly už začátkem června, nicméně ten pravý „drive“ získala pacifická sezona ve druhé polovině července. Od té doby vzniklo nad centrálním a východním Pacifikem už 20 tropických bouří, ze kterých devět dosáhlo stadia hurikánů a sedm potom stadia silného hurikánu (s rychlostmi nejsilnějších větrů přes 180 kilometrů v hodině).
A tři hurikány dosáhly dokonce nejsilnějšího, tedy pátého stupně Saffirovy-Simpsonovy stupnice, což znamená rychlosti větru přes 250 km/h. Za zmínku stojí i fakt, že Havajské ostrovy byly letos zasaženy hned dvěma hurikány – Lala na Big Island přinesla přes tisíc milimetrů srážek, což vedlo ke katastrofálním povodním. A o tři týdny později naopak západní ostrovy (Kauaʻi a Ni’ihau) pocítily blízkost hurikánu Lowell, který přinesl hlavně ničivý vítr.
Odlišnost hurikánových sezon po obou stranách Ameriky dobře dokumentuje i parametr označovaný jako kumulovaná energie cyklón (ACE) – ta pro severovýchodní Tichomoří v letošním roce dosáhla (pro konec září) nejvyšší hodnoty od začátku pozorování (tedy od roku 1991) a přesáhla 150 procent dosavadního průměru, zatímco v Atlantiku je naopak tato hodnota nejnižší (zde jsou data k dispozici od již zmíněného roku 1966) a činí méně než 15 procent dosavadního průměru.
Podivný Polo
Zatím asi nejvýjimečnějším hurikánem letošního roku se stal ten nazvaný Polo, který v noci na úterý zasáhl Kalifornský poloostrov. Během svého „života“ třikrát zesílil na hurikán páté kategorie. A v tomto nejsilnějším stupni existoval dokonce 60 hodin v kuse, což je pro východní Pacifik rekord (dosud to bylo 42 hodin). Polo si připsal i další rekord – během pouhých 42 hodin z tropické deprese (s rychlostmi větru pod 60 km/h) dosáhl právě pátého stupně – tak rychle se dosud na západní polokouli žádný systém neprohloubil, respektive nezesílil.
Na základě měření od hurricane hunters (letadla prolétajícího okem Pola) byl stanoven nejnižší tlak v tomto hurikánu 892 hektopascalů (hPa), což činí druhý nejnižší tlak ve východním Pacifiku v historii (po hurikánu Patricia, u kterého tlak v říjnu 2015 dosáhl 872 hPa).
V maximální fázi vývoje Pola vítr foukal až 290kilometrovou rychlostí, což z něj činí třetí nejsilnější hurikán v této části Pacifiku. Lovci hurikánů, kteří prolétli okem Pola ve výšce přibližně 2400 metrů nad rozbouřeným Pacifikem, zaznamenali v jeho oku v letové hladině nezvykle vysokou teplotu 31,3 stupně – to svědčí o velmi teplém jádru. Na základě údajů z tisícovky letů lovců hurikánů uskutečňovaných po téměř 40 let v atlantické i tichomořské oblasti lze říci, že tato teplota byla opravdu mimořádná a vyrovnala se pouze teplotě ve velmi silném hurikánu Rita z roku 2005, který byl dosud nejvyšší v historii těchto měření. Je zajímavé si představit, že by člověk ve výšce necelých dvou a půl kilometru vystrčil ruku z letadla a pocítil teplotu dosahující tropických 31 stupňů.
Jednoduše řečeno: množství latentního tepla uvolňovaného v jádru bouře Polo – konkrétně v onom mohutném prstenci bouřkových oblaků obklopujícím oko bouře, známém jako stěna oka – bylo mimořádné. Šlo o vzácnou ukázku síly matky přírody, kdy se všechny podmínky ideálně sejdou a zformují jednu z nejničivějších bouří na Zemi.
Než Polo dorazil na pevninu, zeslábl na hurikán druhého stupně (s rychlostmi větru dosahujícími až 175 km/h). Přesto šlo o čtvrtý nejsilnější hurikán, který Kalifornský poloostrov (Baja California) zasáhl. Po přechodu poloostrova doputoval nad mimořádně teplý Kalifornský záliv, nicméně zde už moc nezvládl „využít“ teplé vody a jako slabý hurikán následně zasáhl severozápad Mexika. Nad ním zeslábl na posttropickou depresi.
Ta postupuje k severovýchodu a tropická vlhkost spolu se zbytkovou vlhkostí z bývalého hurikánu Odalys a sílícím přílivem vlhkého vzduchu z Mexického zálivu v nižších hladinách způsobí po několik dní silné srážky lokálně i s přívalovým deštěm vedoucí k bleskovým povodním.
Ty v USA zasáhnou poměrně široký pás – od Arizony a Nového Mexika přes velkou část Texasu až po Oklahomu. Tyto srážky na jednu stranu pomůžou vylepšit bilanci hydrologického roku (počítá se od 1. října do 30. září), který byl pro některé oblasti výrazně podprůměrný, je ale otázkou, jaké oblasti budou konkrétně zasaženy. Na alespoň části území 33 států by bylo zapotřebí více než 200 milimetrů srážek během jediného měsíce, aby se zmírnilo dlouhodobé sucho, což ale samotné srážky spojené se zbytky Pola nevyřeší.
Po zániku hurikánu Polo se nad východním Pacifikem pohybuje aktuálně tropická bouře Rachel, která by měla v následujících dnech zesílit na silný hurikán. Nicméně modely se nyní shodují v tom, že její dráha se stočí k severozápadu až severu a bude se tak vzdalovat od středoamerické pevniny. Je ale velmi pravděpodobné, že do konce hurikánové sezony nad Pacifikem ještě další tropické bouře, případně i hurikány, vzniknou.