Brit Karl Bushby strávil 28 let pěší cestou domů z Jižní Ameriky

„Můj smysl a důvod k životu brzy skončí,“ řekl. „Bude to těžké… snažit se znovu zapadnout do společnosti, kterou už prostě neznáte,“ zamýšlel se.

Nyní sedmapadesátiletému Bushbymu bylo necelých 30 let, když se 1. listopadu 1998 na jižním cípu Jižní Ameriky vydal do neznáma. Od té doby ušel 50.000 kilometrů na čtyřech kontinentech, putoval po pohyblivém ledu přes Beringův průliv a přeplaval – pokud se tak jeho technika dá velkoryse nazvat – Kaspické moře a kanál La Manche. Ve 30 cizích zemích se potýkal téměř se všemi myslitelnými živly a typy terénu, aby se dostal zpět tam, odkud před polovinou života vyrazil.

Zpomalovala ho bažinatá džungle, rozpálená poušť i zamrzlá tundra. K tomu, že se z cesty plánované původně na 12 let stal epos, který Bushby nazval Expedice Goliáš, ale přispěly také hory byrokracie. Bushbymu trval návrat k matce Angele do Hullu téměř třikrát déle než hrdinovi Odyssey cesta zpět k manželce Penelopě na Ithaku.

„Odysseus byl tak trochu amatér,“ zažertoval Bushby. „Ale víte co, budu k němu shovívavý – já jsem žádného obřího Kyklopa nepotkal“, dodal.

Skutečný svět mu připravil dost vlastních nástrah: stál tváří v tvář lednímu medvědovi, nechal se unášet vodou plnou krokodýlů, aby se vyhnul guerillové válce v Kolumbii, v Peru ho napadl dav a z ledové kry unášené na moře ho musel zachránit vrtulník.

Impulsem k misi bývalého britského výsadkáře bylo přání k narozeninám od otce Keitha v polovině 90. let. Keith, sám armádní veterán, v něm zmínil spor, který kdysi vedli vojáci speciálních jednotek o tom, jestli by bylo možné dojít pěšky z Londýna do New Yorku přes někdejší Beringův pevninský most. Podle některých vědců ho první lidé v době nižší hladiny moří využili k migraci z Asie do Ameriky.

Bushby nakreslil na mapě souvislou čáru přes Evropu a Asii do Severní Ameriky a místo do New Yorku s ní pokračoval přímo dolů až na jižní cíp Chile. „A bylo to,“ řekl muž, který si pro svou cestu stanovil dvě přísná pravidla: k postupu vpřed nesmí použít dopravní prostředky a domů se musí vrátit pěšky.

Vyrazil s 500 dolary a brzy se v patagonské stepi potýkal s větrem o síle orkánu. V roce 2001 se vyhnul válce v nebezpečné oblasti Darién, členitém území bez silnic tvořeném džunglí, deštným pralesem a horami mezi Jižní a Střední Amerikou, a poté strávil 18 dní ve vězení, protože v Panamě překročil zakázané hraniční pásmo.

Během 90kilometrového přechodu Beringova průlivu, který v roce 2006 podnikl s americkým dobrodruhem Dimitrim Kiefferem, musel být letecky dopraven do bezpečí. Později málem zahynul, když spadl do ledové vody, a oba téměř přišli o všechny zásoby. Když se jim nakonec podařilo tento ojedinělý přechod dokončit, skončili ve vězení a hrozila jim deportace za nelegální vstup do Ruska.

Své překážky přinesla také Evropa, kde ho 90denní limity pobytu nutily cestovat po tříměsíčních úsecích. Do cesty mu vstoupila i láska. Sedm let prožíval vztah s Kolumbijkou a tři roky s Japonkou. Oba vztahy skončily zlomeným srdcem, jako by to při tak kočovném způsobu života bylo předurčeno, podotkla AP.

Pro jeho rodinu to bylo těžké. Bushby má syna z manželství se ženou z Belfastu, které uzavřel jako mladý a které skončilo rozvodem. Syn vyrůstal většinou bez něj a nyní je to třicátník. Matku Bushby neviděl deset let, což prý umocňuje jeho obavy z návratu.

Celou cestu ho prý ale kupředu poháněla laskavost nespočtu cizích lidí, zejména těch, kteří mají nejméně co nabídnout. Vítali ho v chatrčích sestavených z autodílů, rodina peruánského lékaře se o něj starala, dokud se nezotavil z vážné střevní infekce, a lidé, kteří za to nic nechtěli, ho nesčetněkrát nasytili, byť třeba jen rýží a vodou.

„Přijímali mě ti nejchudší z nejchudších,“ řekl. „Z 99,9999 procenta jsem potkával to nejlepší z lidstva. V každé kultuře, v každé zemi byla reakce stejná,“ poznamenal.

Za sebou má nekonečné úseky osamění, takže závěrečná etapa jeho cesty teď působí téměř neskutečně, jak se zpráva o jeho průchodu zvlněnou zelenou krajinou směrem k rodnému Yorkshiru šíří dál. Ve středu poblíž města Market Rasen na něj troubily kamiony, řidiči mu mávali a skupina motorkářů zastavila, aby si s ním udělala selfie.

S každým kilometrem je konec blíž. Když Bushby vyrážel, vypadal jako Kurt Cobain, a dokonce inspiroval žertovnou internetovou konspirační teorii, že zesnulý frontman skupiny Nirvana je stále naživu a pod pseudonymem obchází pěšky svět. Dnes je ošlehanější, trochu se mu zakulatil pas a vousy mu prošedivěly. Jeho jasně modré oči, blond vlasy a opálená tvář ale skutečný věk neprozrazují.

Možná neví, co ho čeká, jedno je ale jisté: tisíce kroků, které denně udělá, mu chybět nebudou. „Nedělám to proto, že bych rád chodil. Je to způsob, jak se někam dostat,“ řekl.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}