Že se Keltové rozšířili po většině Evropy, se ví. Že bojovali proti Římanům a Caesarovi, vědí díky filmům a komiksům i malé děti. Až doposud se ale nevědělo, odkud se vzali. Nová studie jejich pravlast umisťuje na území dnešního Česka.
Keltské jazyky jsou dnes vlastně prakticky mrtvé. Mluví jimi sotva milion lidí – a o kornštině nebo bretonštině většina lidí dokonce ani neslyšela. Jenže asi před třemi tisíci lety zněly keltské jazyky většinou Evropy. Vědci už dlouho řešili, odkud se Keltové začali do zbytku kontinentu šířit. Teď na to vrhl nové světlo rozsáhlý genetický výzkum, který naznačuje, že klíčovou roli hrálo území dnešní České republiky.
Pravěká vlast Keltů ležela v samém srdci Evropy, říkají výsledky 4500 vzorků DNA z pohřebišť po celé Evropě. Podle studie, která vyšla v odborném časopise Nature, se přibližně od roku 1200 před naším letopočtem lidé z oblastí kolem dnešní Prahy začali přesunovat směrem na západ. Tito lidé, kteří hovořili proto-keltsky, migrovali pak po dobu asi dvou století do západní části kontinentu. S sebou si nesli nejen své technologie a jazyk, ale také kulturu.
Díky tomu se jejich geny i jazyk rozšířily až do Irska, Velké Británie, Francie či do severní Itálie. „Starověká DNA do značné míry potvrdila to, o čem jsme na základě čistě lingvistických důkazů diskutovali ohledně prehistorických pohybů obyvatelstva,“ komentoval výsledky pro časopis Science historický lingvista David Stifter z Dublin Institute for Advanced Studies, který se na výzkumu nepodílel.
Vládci Evropy
V době své největší slávy se Keltů okolní národy obávaly, byli totiž skvělými válečníky i zpracovateli kovů. Chyběla jim ale jedna klíčová technologie: nezanechali po sobě písmo, ve kterém by zaznamenali svůj pohled na svět. Historici se tak dnes potýkají s tím, že většinu informací mají jen od sousedů a nepřátel Keltů, hlavně od Římanů.
To bránilo desítky let nejen v lepším popisu jejich civilizace, ale i snahám o rekonstrukci jejich původu a šíření. Jenže před několika lety přišla „revoluce v archeologii“, kdy se vědcům podařilo razantně vylepšit možnosti genetické analýzy stovky a tisíce let starých kostí. Přesně to teď vědci využili.
Dosavadní hypotézy a teorie totiž vycházely hlavně z jazykovědných důkazů, které ale nejsou tak přesné. Doposud se spekulovalo jako o pravlasti Keltů hlavně o atlantském pobřeží Španělska a Francie, ale hovořilo se také o možnosti, že by Keltové byli spíše odněkud z východu – pro nedostatek dalších důkazů ale vědci více toto místo nespecifikovali. Pro úplnost je nutné doplnit i třetí možnost, podle níž vzešly keltské jazyky ze severní Afriky a Blízkého východu.
V novém výzkumu se vědci pokusili propojit data z genetiky i lingvistiky. Našli populaci z doby bronzové, která se před asi 3200 lety začala přesouvat na západ ze střední Evropy a krátce nato zanechala stopy své DNA u jedinců žijících až ve Španělsku, Itálii a Irsku. Časové údaje odpovídají modelu navrhujícímu východní původ keltských jazyků. „Zabývali jsme se obdobím, kdy podle mnoha lingvistů vznikl proto-keltský jazyk – před 3200 lety,“ říká Hugh McColl, populační genetik z Kodaňské univerzity, který se na studii podílel. „A přesně v té době k této migraci došlo.“
Jde zatím jen o hypotézu, k přesnějšímu dokladu by bylo zapotřebí analyzovat kostry přímo z některých keltských pohřebišť, což se vědcům zatím nepodařilo. Podporují ji ale také již delší dobu známé jazykovědné důkazy. Například fakt, že keltským jazykům zpočátku chyběla slova spojená s mořem, například pro mořské živočichy, takže si je musela vypůjčovat z jiných řečí. To naznačuje, že první uživatelé pocházeli odněkud z míst, kde se o moři dá jen snít.
Český pohled
Podle archeologa Jana Turka jsou genetická data u doby pravěké Evropy pro poznání obrovskou novinkou a přinášejí zásadní přelom. „O vztazích střední Evropy mezi západem a třeba Irskem ale víme už delší dobu,“ vysvětluje pro Českou televizi.
„Po roce 600 před Kristem bylo celé toto území postupně sjednoceno takzvanou laténskou kulturou, kterou spojujeme s Kelty. V Irsku byly tedy některé druhy výzdoby nebo šperků podobné jako ve střední Evropě. Na druhou stranu si nepředstavujme, že by se většina populace ze středu Evropy sebrala a odstěhovala se do Irska,“ doplňuje vědec.
Z této studie podle něj vyplývá, že možností původu Keltů je více, ale na základě genetiky se zdá, že právě středoevropská populace z Čech mohla mít něco příbuzného s populací irskou. „Spojnice tam jistě existují, souvisí s pravěkými migracemi, které dnes už máme velmi dobře popsané,“ zakončuje.
Knovízská kultura
Klíčovou roli měla podle této studie takzvaná Knovízská kultura. Ta existovala na území dnešních Čech v pozdní době bronzové. Dostala jméno podle archeologické lokality Knovíz u Slaného. Přibližně spadá do období 1300–950 před naším letopočtem a byla součástí širšího kulturního prostředí, které archeologové označují jako kultury popelnicových polí.
A právě genetická stopa populací spojených s touto kulturou se podle studie rozšířila směrem na západ. Autoři ale zatím nepředkládají přímo důkaz, že migrační vlna vyšla z konkrétního místa v Čechách. Mluví o širší oblasti východní střední Evropy.
„Keltové u nás velmi pravděpodobně žili několik tisíciletí. Byli to potomci prvních zemědělců, kteří k nám přicházeli z Předního východu a migrační vlny ze stepí východní Evropy, která se odehrála asi před pěti tisíci lety,“ uvedl archeolog Turek. „Těm lidem, kteří žili na našem území, se říkalo Bójové, z toho se odvozuje název Boiohaemum, tedy Bohémie,“ doplňuje vědec.
