Jana Svobodová pracuje jako veterinární inspektorka, s manželem vychovali dva syny a domácnost s nimi sdílí také pes, tři kočky a několik slepic. Jak sama říká, velká část jejich života se dnes odehrává právě na zahradě.
Související
Boj s omezenými financemi
Začátek přitom nebyl nijak romantický. Pozemek v Moravských Budějovicích byl původně starým sadem a cesta k němu nevycházela z vysněného plánu, ale spíš z praktických možností. V době stavby nebylo v okolí mnoho stavebních pozemků a rodina se musela přizpůsobit tomu, co bylo k dispozici. Od začátku ale věděla, že dům stojící u rušné silnice bude potřeba navrhnout tak, aby se zahrada stala klidným útočištěm.
„Chtěli jsme vytvořit vlastní oázu, kde nebude slyšet provoz z ulice. To byl úplný základ celého návrhu,“ vzpomíná majitelka. Největší výzvou bylo poskládat celý prostor tak, aby navzdory omezením pozemku fungoval jako jeden celek. Jasnou představu o výsledku přitom měla od začátku, jen samotná realizace postupovala postupně podle finančních možností.
Související
Jezírko, na kterém se v zimě bruslí
Od začátku měla jasno i v tom, že součástí zahrady bude voda. Koupací jezírko bylo zakreslené už v projektu domu. Nestavěli ho jako okrasný prvek, ale jako místo, které budou skutečně využívat. V létě slouží ke koupání a díky své velikosti se v něm dá i zaplavat. V zimě, když zamrzne, se mění v přírodní kluziště.
„Jinak bychom si jezírko ani nepořizovali,“ vysvětluje majitelka. Voda je podle ní zároveň tím, co celé zahradě dodává jedinečnou atmosféru. V jezírku žijí ryby, přilétají k němu ptáci a společně s potůčkem, vodopádem i okolními rostlinami vytváří prostředí, které rodině připomíná dovolenou v přírodním resortu. Navíc pomáhá příjemnému mikroklimatu zahrady.
Dnes by to udělali jinak
Samotná realizace přinesla jedno velké překvapení. Ne technické komplikace, ale množství vody potřebné k napuštění. Nakonec ji musela přivézt cisterna. S odstupem let by dnes některé věci udělali jinak. Především by jezírko zvětšili, udělali hlubší a rovnou připravili zázemí pro moderní filtraci.
Když totiž jezírko před patnácti lety vznikalo, podobných realizací bylo výrazně méně a zkušeností s koupacími jezírky také. Dnes navíc dobře vědí, že udržet kvalitní vodu je s měnícím se klimatem stále náročnější. Přesto majitelka říká, že údržba není nijak dramatická. „Nejvíc práce přichází na jaře, kdy je potřeba ostříhat vodní rostliny, aby zbytečně nezatěžovaly vodu. Protože jezírko nemá přítok, je také nutné ho během roku dopouštět,“ popisuje.
Související
Chalupu už nepotřebují
Stejně spontánně vznikla i zahradní kuchyně. Inspirací nebyly fotografie z katalogů, ale vlastní vzpomínky na víkendy strávené na chatě. „Říkala jsem si, proč si tenhle způsob života nepřenést domů. Abychom měli pocit, že jsme na chalupě, i když jsme vlastně na vlastní zahradě. Klidně i se slepicemi,“ směje se.
Od jara do podzimu se venkovní kuchyně stává hlavním obytným prostorem celé rodiny. Je vybavená lednicí, vinotékou i kamny, Janin manžel do ní přidal také hudební sestavu. Nechybí ohniště ani prostor pro vaření a pečení. Ranní káva, víkendové obědy, večerní posezení s přáteli nebo obyčejné letní večeře.
Romantika musela stranou
Ani stavba venkovní kuchyně se však neobešla bez úprav. Původně byla zcela otevřená, jenže podzimní listí a zimní sníh ukázaly, že některé romantické představy narážejí na realitu. Po několika letech proto přibyly posuvné prosklené stěny, které prostor chrání před nepřízní počasí a umožňují jeho využití téměř po celý rok. V chladnějších dnech stačí zatopit v kamnech a i krátké zimní posezení má podle majitelky své kouzlo. „Člověk má hned pocit, že je zase někde úplně jinde než doma.“
Přestože zahrada působí velmi promyšleně, její majitelka přiznává, že mnoho věcí vznikalo spíš intuitivně než podle přesného plánu. „Mám ráda výzvy. Když se objeví nějaká možnost, přemýšlím, jak ji poskládat tak, aby všechno fungovalo a zároveň dobře vypadalo.“
Bezúdržbová zahrada neexistuje
S tím souvisí i otázka údržby. Zpočátku hledali především co nejméně náročné řešení. Postupně ale zjistili, že je mnohem víc baví zahradu skutečně žít než jen udržovat. „Bezúdržbová zahrada podle mě neexistuje. Je to takové klišé. Ale práce na zahradě mi nevadí. Beru ji jako relax,“ vysvětluje Jana.
Nejoblíbenější místo přitom majitelka nemá. Zahradu nevnímá jako soubor jednotlivých zákoutí, ale jako celek, který se neustále proměňuje. Každé roční období i každý týden nabízí jinou atmosféru. Přesto existuje okamžik, na který se těší nejvíc. „Když se o víkendu brzy ráno probudím a z okna přes terasu vidím jezírko, je to pokaždé takové pohlazení po duši,“ uzavírá Svobodová.
VIDEO: Na 2130 m² v podhůří Šumavy vznikla zahrada, která propojuje prvorepublikový dům s okolní krajinou
Zdroj: autorský článek
