V nehostinné pustině věčného ledu a sněhu na antarktickém Taylorově ledovci vytéká už více než sto let rudě zbarvený proud vody. Na pozadí oslnivě bílé krajiny působí, jako by ledovec krvácel. Voda přitom zůstává kapalná i při teplotách hluboko pod bodem mrazu. Místo známé jako Blood Falls neboli Krvavé vodopády patří k nejzáhadnějším přírodním úkazům planety. A podle nové studie zveřejněné v časopise Antarctic Science stále vydává další tajemství.
Když místo v roce 1911 objevil australský geolog Griffith Taylor, domníval se, že za rudou barvu mohou řasy. Právě podle tohoto dojmu lokalitu pojmenoval. Pozdější výzkumy ale ukázaly, že se mýlil. Nejde totiž ani o krev, ani o řasy.
Zdroj nezvyklého zbarvení leží hluboko pod severním okrajem Taylorova ledovce. Už nejméně 1,5 milionu let je tam uvězněná mimořádně slaná voda bohatá na železo. Vznikla z dávné mořské vody, kterou od okolního světa odřízl postupující ledovec. Postupem času se její salinita zvyšovala natolik, že dnes připomíná spíše koncentrovaný solný roztok než běžnou vodu. Díky vysokému obsahu soli nezamrzá ani při teplotách, při nichž by obyčejná voda dávno ztuhla.
Jakmile se tento roztok dostane na povrch, přijde do kontaktu s kyslíkem. Železo v něm začne oxidovat podobně jako rez na kovu a voda získá charakteristickou tmavě červenou barvu. Po dlouhá desetiletí však vědci netušili, jak se voda z hloubky několika stovek metrů vůbec dostává na povrch skrz extrémně chladný led.
Průlom přišel až v roce 2017. Tým vedený výzkumníky z University of Alaska Fairbanks pomocí radarového mapování objevil uvnitř ledovce přibližně 300 metrů dlouhou síť skrytých tlakových kanálů, kterými se solný roztok postupně přesouvá vzhůru.
Záhad je kolem vodopádu víc
Objev zároveň vysvětlil další záhadu. Jak může kapalná voda proudit ledem, který je tak chladný? Klíčem je opět vysoký obsah soli, jenž výrazně snižuje bod tuhnutí. A tam, kde voda přece jen začne zamrzat, dochází k překvapivému jevu: při tuhnutí se uvolňuje teplo, které ohřívá okolní led a pomáhá udržovat zbytek kanálu průchodný.
„Může to znít paradoxně, ale když voda zamrzá, uvolňuje teplo, které zahřívá okolní chladnější led,“ vysvětluje glacioložka Erin Pettitová. Podle ní je Taylorův ledovec nejchladnějším známým ledovcem na světě, v němž voda dlouhodobě proudí.
Fascinující víc než samotná chemie je ale to, co se pod ledem skrývá. Stovky metrů pod povrchem, bez přístupu ke slunečnímu světlu, kyslíku i okolnímu světu, přežívá déle než milion let společenství bakterií.
Tyto mikroorganismy nikdy nebyly vystaveny slunečnímu záření. Energii nezískávají fotosyntézou ani dýcháním kyslíku, ale využívají sírany, protože v jejich izolovaném prostředí prakticky neexistuje jiný zdroj energie.
Mikrobioložce Jill Mikuckiové, která dnes působí na University of Tennessee, trvalo několik let, než se jí podařilo získat použitelný vzorek vody. Analýzy nakonec odhalily překvapivě bohatý a aktivní mikrobiální ekosystém ukrytý pod ledem.
Právě proto se Blood Falls staly jedním z nejdůležitějších přírodních „laboratorních modelů“ pro astrobiologii. Vědci se domnívají, že podobné extrémní prostředí – chladné, temné a téměř bez kyslíku – může existovat také na některých ledových měsících Sluneční soustavy. Studium antarktického ledovce tak může napovědět, jak hledat život mimo Zemi.
VIDEO: Jak se láme obří ledovec. Ohromující podívanou zachytili vědci na východě Grónska
Zdroj: Antarctic Science, University of Alaska Fairbanks, Nature, University of Tennessee
