Jeden z největších turů světa, jak, hraje klíčovou roli v ekosystémech, ale i v hospodářství a dopravě Tibetu. Jenže kvůli proměnám moderního světa se nestačí adaptovat. Čínští vědci se mu rozhodli pomoci rozsáhlým programem založeným na klonování.
Zatímco v západním světě se vedou dlouhé a hluboké debaty o etice klonování, Čína spouští rozsáhlé klonovací projekty, které si kladou velké cíle. Například zachránit jaky, až tunu vážící obří tury, kteří žijí – ale rychle ubývají – na tibeteských vysokohorských pláních.
Jakové jsou specialisté na vysokohorské prostředí a jeho zvláštnosti: díky tomu se přizpůsobili chladu, zvláštní potravě a dalším unikátním vlastnostem míst až čtyři tisíce metrů nad mořem. Jenže jejich prostředí mizí – oteplování a měnicí se srážkové vzorce ovlivňují vysokohorské ekosystémy, na které jsou jaci úzce adaptovaní. Navíc se stále loví a kromě toho se často kříží s domácími domestikovanými jaky.
Přílišná specializace jaků si vyžádala ještě jednu daň: tito savci se jen velmi pomalu množí, takže se jim nedaří obnovit ztráty způsobené výše popsanými vlivy dostatečně rychle – samice totiž rodí průměrně jen jedno mládě za dva roky. V současné době zbývá jen asi posledních 10 tisíc jaků. U jednoho z poddruhů, zlatého jaka, který je spojený s mnoha lokálními legendami, dokonce žije už jen několik stovek posledních zvířat.
A to vedlo čínské experty k radikálnímu kroku – klonování. První klon jaka se narodil v červenci 2025 a čínská státní média to oslavila jako průlomový úspěch. Tehdy přišlo na svět jedno zvíře. Protože se vyvíjelo bez problémů, letos ho následovalo dalších deset – tři tmavá a sedm světlých. Cílem je do roku 2028 vytvořit stádo více než sta „elitních“ klonů jaků, kteří se budou vyznačovat žádanými vlastnostmi, jako je rychlejší růst a větší velikost.
„Ukazuje to, že se tato technologie posunula od jednorázového úspěchu ke stabilnímu, masovému využití,“ uvedl vedoucí projektu a ředitel Státního centra pro ochranu genetických zdrojů ohrožených druhů volně žijících živočichů Fang Šeng-kuo.
Není risku bez rizika
Stejně jako další projekty spojené s klonováním, i v tomto případě není ani tento bez kontroverze. Zejména pokusy o „oživování“ vyhynulých druhů, jako jsou mamuti, pravlci a další, nemají úplně dobrou pověst – vypadají totiž mnohdy více jako dobře viditelná reklama na jiné komerční aktivity firem, jež je nabízejí.
Etická stránka věci je také u čínských jaků zatím nejasná, přičemž každý takový projekt by měl vykazovat vysokou míru veřejné transparentnosti a odpovědnosti, uvedla pro stanici CNN Lisa Mosesová, veterinářka a bioetička z Harvard Medical School. Problém je, že detailní informace o tomto experimentu neexistují a Čína většinou komunikuje jen skrze nadšené a nekritické komentáře a reportáže ve státních médiích.
Když se CNN pokoušela získat jakékoliv informace od univerzit, jež jsou v projektu zapojené, ale také od úřadů v Tibetské autonomní oblasti, jíž se týká, narazila na hradbu mlčení.
Rizik přitom může být spousta, od zpackaného procesu klonování přes výběr nevhodných zvířat až po etické otázky, zda má člověk na něco takového vůbec právo.
Vyplatí se možná rizika? Podle čínských vědců a jejich vyjádření ano. Věří, že jejich přístup by mohl přinést významný přínos nejen pro záchranu jaků divokých, ale také pro odvětví chovu domácích jaků. Klonování je totiž u těchto zvířat výrazně rychlejší než přirozená reprodukce.
Jak se klonuje jak
Z čínských médií se ví jen to, jak by měl probíhat samotný proces klonování, o tom čínští vědci s médii – na rozdíl od etických otázek – hovoří rádi a často. Základem je výběr těch nejzdravějších, nejlepších zvířat, která jsou současně nejlépe adaptovaná na moderní měnicí se svět.
Vlastnostmi, jež vědci preferují, jsou také vyšší plodnost, lepší odolností vůči chorobám a větší odolnost vůči teplejšímu počasí. Těmto „superexemplářům“ vědci odeberou z těla buňky, z nichž extrahují jádro, jež pak přenesou do vajíčka stejného druhu, z něhož bylo odstraněno jádro. A z něj pak v děloze náhradní jačí matky vyroste klon původního zvířete.

