Letošní léto už má za sebou několik momentů, které se budou zapisovat do meteorologických statistik. V Česku v červnu poprvé teplota vystoupala nad 41 stupňů. V Doksanech meteorologové 28. června naměřili 41,9 °C, čímž padl absolutní teplotní rekord České republiky. Jenže právě samotné rekordy podle klimatologa Radima Tolasze z ČHMÚ nejsou tím nejdůležitějším, co letošní léto ukazuje.
Související
„Jednotlivé teplotní rekordy nejsou vůbec důležité. Zásadní je četnost extrémních hodnot a letos vidíme i enormní nárůst délky jejich trvání. To je samozřejmě pro nás nepříjemné, musíme zmírnit naše aktivity a horka se snažit přečkat. Ne všichni však takovou možnost máme. Ani příroda nemá možnost se přizpůsobit tak rychle, jak změny postupují. Krajina vysychá a extrémy narůstají,“ říká Tolasz.
V tom se letošní léto liší od pohledu na jediný horký den. V západní Evropě byly červen a červenec mimořádně teplé, zároveň se výrazně projevoval nedostatek vody. Právě spojení vysokých teplot se suchem začíná být jedním z nejvýraznějších rysů letošního léta.
Když horko potká vyschlou krajinu
Vysoké teploty samy o sobě nejsou jediným problémem. Důležitý je stav krajiny, která v horku přichází o vodu a tím i o část schopnosti přirozeně se ochlazovat. „Vlhkost v krajině se při vysokých teplotách vypařuje a tím krajinu ochlazuje. Pokud je v ekosystémech málo vody, půda je vysušená, snižuje se výpar a dodatečně se tak zvyšuje teplota,“ vysvětluje meteoroložka Dagmar Honsová.
Podle ní přitom letošní situaci nelze oddělit od předchozích měsíců. „A když si uvědomíme, že jsme měli na sníh chudou zimu, málo srážek na jaře, tak i při stejné meteorologické situaci, která by k nám před lety přinesla teploty 30 až 35 °C maximálně, ‚najednou‘ měříme čtyřicítky,“ říká Honsová.
Služba pro klimatické změny programu Copernicus v červnu zaznamenal v rozsáhlých částech západní, střední a východní Evropy sušší než obvyklé podmínky. Nízká půdní vlhkost se spolu s vysokými teplotami promítla do stavu řek a zvýšeného rizika požárů. V některých oblastech byly průtoky výrazně pod dlouhodobým průměrem. Problém tak nekončí u zemědělství. Nízká hladina řek komplikuje lodní dopravu, nedostatek vody může zasáhnout energetiku a vysoké teploty zvyšují nároky na chlazení. Z počasí se tak stává ekonomický problém.
Západ a jih Evropy dostaly větší zásah
Rozsah letošního extrému navíc není v celé Evropě stejný. Zatímco západ a jih kontinentu čelily dlouhým obdobím horka, suchu a požárům, jiné části Evropy měly teploty bližší normálu. „Zatím je brzo hodnotit, ale vypadá to, že situace v západní a jižní Evropě je letos o dost dramatičtější než u nás. Řeší větší problémy v zásobování pitnou vodou a byli postiženi rozsáhlými přírodními požáry,“ říká Honsová.
Copernicus uvádí, že západní Evropa měla v červnu vůbec nejteplejší červen v historii měření. Také červenec byl v této části kontinentu mimořádný. Rozdíly mezi regiony jsou ale natolik velké, že evropský průměr nemusí skutečný rozsah extrému vystihnout. Letošní situace tak ukazuje především to, jak důležitá je kombinace jednotlivých faktorů. Samotná vysoká teplota může být krátkodobou epizodou. Pokud se k ní přidá nedostatek vody a horko trvá delší dobu, důsledky se násobí.
A právě s tím by podle Honsové měla Evropa počítat i do budoucna. „Když se podíváme na existující scénáře změny klimatu, tak nemůžeme v dalších letech očekávat příznivější situaci – letní horké vlny se i u nás stávají novým normálem a nám nezbývá než s tím počítat,“ říká.
Nejde přitom pouze o přípravu na samotné teploty. Honsová upozorňuje na nutnost přizpůsobovat města i budovy. „Ve městech se musíme věnovat budování a dlouhodobé údržbě modrozelené infrastruktury, hledat možnosti ochlazení v bytech, úřadech, školách, a hlavně ve zdravotnických a sociálních zařízeních. Nad tím bychom neměli příliš přemýšlet, ale rychle směřovat k realizaci. Jsou to nezbytná adaptační opatření,“ dodává.
Co ukazuje léto v Česku
Česká republika přitom letošní evropský příběh sleduje zblízka. Rekord 41,9 °C v Doksanech byl jeho nejviditelnějším symbolem, důležitější ale může být vývoj, který k němu vedl. Červen byl u nás třetím nejteplejším červnem od roku 1961. Průměrná teplota dosáhla 19,1 stupně Celsia, tedy 2,6 stupně nad normálem 1991–2020. V Praze-Klementinu byl červen druhým nejteplejším v celé historii měření.
Podle Tolasze bychom se ale při hodnocení českého léta neměli soustředit pouze na maximální teplotu. „U nás musíme sledovat rozložení srážek, trvání horkých vln a změny v proudění. Tam vidíme nejvýznamnější signály měnícího se klimatu u nás ne do budoucna, ale už dnes,“ říká klimatolog. Právě délka horkých epizod je důležitá také pro krajinu. Pokud vysoké teploty přetrvávají, půda ztrácí další vodu a vegetace se dostává pod stále větší tlak. Zároveň ale není možné každý jednotlivý extrém automaticky připsat jednomu jedinému faktoru.
Honsová letošní vývoj zasazuje do mnohem delšího příběhu. „Bohužel to zapadá do dlouhodobého trendu. Bohužel proto, že věda na tento trend upozorňuje už desítky let a zároveň vždy říkáme, že jakékoliv opatření v klimatickém systému se za desítky let začne projevovat. Jsme tedy dnes v době, kdy jsme mohli vidět začátek postupné stabilizace antropogenní změny klimatu. To za nesplněného předpokladu, že by už dávno začaly stagnovat a poté klesat globální emise skleníkových plynů. Nestalo se, i když jsme na to měli desítky let,“ říká.
Srpen může být teplý, podzim se předpovídá hůř
Co ale přijde dál? Právě tady začíná být potřeba rozlišovat mezi předpovědí počasí a sezonním výhledem. Aktuální výhledy dávají pro další týdny zvýšenou pravděpodobnost nadprůměrných teplot. Pro Evropu je přitom teplotní signál výraznější než signál srážkový.
Z modelů tedy lze vyčíst větší pravděpodobnost teplejšího počasí, mnohem hůře se ale určuje, zda bude zároveň sucho, nebo naopak přijde dostatek srážek.
Pro Česko z toho nelze vyvodit, že celý zbytek léta bude horký. Už vůbec ne, že takový bude celý podzim. Tolasz proto zůstává u září a října opatrný. „Můžeme se těšit na babí léto, ale zatím je brzo, abychom uměli udělat podrobnější předpověď,“ říká.
Horké léto neznamená automaticky suchý podzim
Letošní vývoj proto není možné mechanicky přenést do září a října. Horké léto může skončit výrazným ochlazením a vydatnými srážkami, stejně jako může pokračovat teplejší počasí.
„V klimatickém systému však není nic takto jasného a jednoduchého, jednotlivé projevy se vzájemně ovlivňují a projevy kombinují. Méně sněhu v zimě nemusí nutně znamenat suché jaro a horké léto není nějakou ochranou před podzimní povodní,“ upozorňuje Tolasz.
To je důležité i kvůli vodě. Několik deštivých dnů na podzim nemusí automaticky znamenat, že se doplní zásoby podzemní vody, stejně jako současné sucho neznamená, že podzimní srážky budou nutně podprůměrné. Nejistota je u srážek výrazně větší než u teplot.
El Niño se rozjíždí. Pro Česko ale není předpovědí
Do globálního klimatického systému navíc vstupuje El Niño. Podle WMO se v tropickém Pacifiku rychle rozvíjí a během léta a podzimu má dále sílit. Jeho dopady se ale v různých částech světa liší a nelze ho použít jako jednoduché vysvětlení letošního evropského horka ani jako předpověď českého počasí.
Honsová jeho význam vidí spíše ve výhledu na další období. „Aktuální odhady očekávají v Evropě teplejší a srážkově méně vydatnou zimu. Na konkrétní předpověď je však zatím brzo. El Niño se vyvíjí zatím podle předpokladů rychleji a extrémněji než předchozí epizody, takže je i vliv v Evropě očekávatelný,“ říká. Tady je ale podle ní stejně jako u podzimu nutná opatrnost. El Niño ovlivňuje globální cirkulaci, ne počasí v konkrétním českém městě v konkrétní den.
Co si z letošního léta odnést
Je proto příliš brzy říct, jak přesně bude vypadat letošní září nebo říjen. Něco jiného už ale říct lze o samotném létě. Jeho význam nespočívá jen v rekordní teplotě 41,9 °C. Důležitá je délka horkých epizod, rozložení srážek a stav krajiny ve chvíli, kdy vysoké teploty přijdou. „Ano, může, víme to dlouho a věda na to dlouho upozorňuje,“ odpovídá Honsová na otázku, zda se současná kombinace horka a sucha může stát novým normálem.
A podle Tolasze právě letošní vývoj ukazuje, na co bychom se měli dívat dál: ne pouze na jednotlivé rekordy, ale na to, jak často se extrémy vracejí a jak dlouho trvají. Stejně důležité je, kolik vody zůstává v krajině, jak dlouho horko vydrží a jak se jednotlivé extrémy navzájem ovlivňují. A právě to podle Tolasze není otázka vzdálené budoucnosti. Je to změna, kterou už dnes vidíme v datech.
Zdroj: autorský článek, climate.copernicus.eu, public.wmo.int