Debata o sjezdu sudetských Němců může být i terapeutická, říká autorka Tučková

Brněnská rodačka Tučková, která vystudovala češtinu a dějiny umění, patří k nejúspěšnějším českým spisovatelkám. Proslavily ji romány Vyhnání Gerty Schnirch, Žítkovské bohyně či Bílá Voda. K napsání románu Vyhnání Gerty Schnirch ji inspirovaly válečné a poválečné osudy brněnských Němců, z nichž část musela absolvovat takzvaný brněnský pochod smrti. Během jedné noci z 30. na 31. května 1945 muselo z města odejít kolem 25.000 Němců, stovky jich strastiplnou cestu nepřežily. Tučková v letech 2015 až 2018 působila jako programová ředitelka festivalu Meeting Brno, jehož součástí je i takzvaná Pouť smíření z Pohořelic do Brna. Iniciativa Meeting Brno také loni pozvala sudetské Němce na sjezd do Brna.

Odpor, jaký konání sjezdu u části české společnosti vyvolal, Tučkovou překvapil. „Sice jsem tušila, že česká společnost se v této otázce rozchází, ale míra nenávisti a nepochopení mě překvapila, protože jsem si myslela, že to povědomí, to srovnání se s poválečnou situací, je v naší společnosti přece jen hlubší,“ řekla. Dojmu, že se česká společnost s tématem poválečného odsunu českých a moravských Němců postupně vyrovnává, nabyla především díky cestám po republice při čtení z knihy Vyhnání Gerty Schnirch. „Ty debaty byly dost často vyhrocené, ale na druhou stranu byly i terapeutické,“ řekla ČTK spisovatelka, která kvůli knize o vyhnání Němců čelila i obviněním, že je „nedostatečná vlastenka“ či že „podvrací český národ“.

„Když jsem se při psaní knihy s touto problematikou seznamovala, tak to téma bylo vnímáno stále velmi černobíle,“ řekla. „Ale během cestování s Gertou Schnirch, během vystupování na univerzitách a středních školách, v knihovnách jsem začala vnímat, že je čim dál tím víc lidí, kteří jsou schopni ty nuance rozlišovat,“ uvedla. Vlna nenávisti a protestů, která se nyní vzedmula, ji proto překvapila. „Situaci pak vyhrotili představitelé státu, kteří by měli naopak klidnit vyhrocenou českou debatu a mít na zřeteli i dobré mezinárodní sousedské vztahy,“ dodala.

Pro část lidí, kteří se staví proti konání sjezdu sudetských Němců, má přitom Tučková pochopení. „V České republice jsou rodiny, které si s sebou nesou velkou zátěž z minulosti – jejich předci byli popraveni, totálně nasazeni nebo během okupace trpěli nějak jinak,“ uvedla. Právě mezi nimi je ale podle ní spousta lidí, kteří byli schopni odpustit a s minulostí se více než 80 let po válce vyrovnat.

Na druhou stranu jsou podle spisovatelky ve společnosti i odpůrci smiřování, kteří se ale tématem česko-německých vztahů odmítají do hloubky zabývat. „Myslím si, že to, čeho se obávají, a to, co jim je tak strašně proti mysli, je už dávno velmi prázdná hrozba, že je to imaginární problém,“ řekla Tučková. Do Česka na sjezd naopak podle ní přijedou krajané, kteří jsou v Evropě nejbližšími partnery, mají k Česku vztah a „ve většině případů žádné revanšistické tendence nemají“.

Tučková přitom věří, že je stále šance, že sjezd sudetských Němců bude nakonec pozitivním impulzem pro rozvoj česko-německých vztahů i české vyrovnání se s vlastní minulostí. „Přijíždí lidé se smírčím naladěním, kteří mají touhu nebo záměr se družit, komunikovat, přátelit, vzájemně se navštívit a nějak posílit – ne budovat, skutečně posílit – ty mosty, které už existují, mosty spolupráce, která ostatně stála za jejich pozváním do Brna,“ řekla. Doufá, že za dva, tři týdny po sjezdu, až se situace uklidní, se zjistí, že „to byla vřava, ale nestalo se nic hrozného a jen se prohloubily vzájemné vazby“.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}