Detektivka ve svatebních šatech. Enola Holmesová popírá svůj literární předobraz – Aktuálně.cz

Film je inspirován ústřední postavou desetidílné knižní řady Enola Holmesová od americké literátky Nancy Springerové. Vynalézavou, výřečnou a svéhlavou mladší sestru Sherlocka Holmese zastihuje na prahu nové životní etapy. 

Enola se má na Maltě provdat za mladého lorda Tewkesburyho, jehož zesnulý otec sloužil v armádě právě v tehdejší britské korunní kolonii. Přestože je už oděna ve svatebních šatech, k oltáři nedorazí, neboť se cestou do katedrály dozví, že byl unesen její bratr Sherlock. Případ následně zkomplikuje i zmizení Enoliny budoucí tchyně. Zapletou se do něj také bojovníci za svobodnou Maltu a odvěký nepřítel rodiny Holmesů. 

Enola se vzdává své svobody?

Stejně jako předchozí snímek Enola Holmesová 2, ani třetí film není adaptací žádné konkrétní knihy. Scenárista Jack Thorne si ze série určené mladým dospělým čtenářům vypůjčuje pouze hlavní postavy a některé motivy, z nichž skládá nový příběh. Únos Sherlocka Holmese volně variuje ústřední téma knížky Případ zlověstných kytic, v níž Enola pátrá po zmizelém Johnu Watsonovi. Samotný případ, jeho kontext i prostředí jsou však zcela odlišné. 

V prvním filmu Enola trefně označila Tewkesburyho za „dobře vypadajícího ťulpase“. Přesto jejich románek nyní směřuje ke svatebnímu obřadu, čímž filmaři podkopávají emancipační rozměr literární hrdinky. Nejde přitom ani tak o konkrétní postavu ženicha. Podstatné je, že Enola v knižní sérii žádný romantický vztah nenavazuje.

Nancy Springerová se v knihách soustředí na dívčinu nezávislost i na odmítání tradiční ženské role, kterou jí přisuzuje viktoriánská společnost. Její sucharský starší bratr Mycroft ji proto plánuje poslat do internátní školy, aby se naučila chovat jako „spořádaná“ mladá dáma a byla náležitě připravena na vstup do manželství.

Motiv svatby se objevuje v knize Případ růžového vějíře. Enola v ní ale naopak pomáhá své přítelkyni uniknout vynucenému sňatku. Odmítá totiž, aby soukromý život a sociální status mladých žen byly určovány tím, za koho se provdají.

V novém filmu se Enola od tohoto přesvědčení odvrací, čímž popírá svůj literární předobraz. Přestože má kvůli svatbě pochyby způsobené tlakem okolí, které jí začíná diktovat, co má říkat a jak se má chovat, nabídku ke sňatku se zástupcem společenské smetánky přijímá. Dostává se kvůli tomu do konfliktu se Sherlockem, který jí připomíná, že se tímto krokem vzdává své svobody, vlastního jména i profese detektiva.

Koloniální hříchy britského impéria

S každým dalším filmem je problematičtější samotné obsazení titulní postavy. Její představitelce Millie Bobby Brownové, která se podílí i na produkci, je dnes dvaadvacet let. V prvním románu Případ pohřešovaného markýze je přitom Enola čtrnáctiletá teenagerka a v zatím poslední knize je pouze o tři roky starší. Je tedy stále dospívající dívkou, nikoli dospělou ženou.

Jenže Millie Bobby Brownová je dospělá žena a její občasné potřeštěné chování vyznívá infantilně. Poněkud únavné je i její opakované prolamování „čtvrté stěny“, kdy se do kamery přímo obrací na diváky. Její Enola však především postrádá kouzlo, které v prvním filmu pramenilo z její holčičí bezprostřednosti i kurážného vzdoru vůči konvencím patriarchální společnosti.

Ve třetím filmu se Enola spíše spoléhá na své fyzické schopnosti než na deduktivní metody. Nadále sice luští hádanky, například vzkaz v Morseově abecedě vytvořený pomocí otisků prstů na zrcadle, často se ale zapojuje do rvaček. Ve svatebních šatech leze s brokovnicí na střechu rozjetého kočáru, jindy skáče po balustrádách v hořícím hotelu. Tvůrci tak pokračují v přetváření Enoly v akčně pojatou hrdinku, podobně jako Guy Ritchie reinterpretuje Sherlocka Holmese.

Zvolené hypermoderní filmové prostředky kontrastují s historickou epochou, v níž se vyprávění odehrává. Tvůrci pracují s rychlým střihem, bleskovými flashbacky, výňatky z předchozích filmů i různými vizuálními efekty a animovanými vsuvkami. Přesto výsledek působí rutinně. Překvapivé je to především vzhledem k tomu, že režiséra prvních dvou filmů Harryho Bradbeera vystřídal Philip Barantini, tvůrce obrazově vytříbeného gastrodramatu Bod varu i oceňované minisérie Adolescent.

Oba dřívější snímky s Enolou obohacovaly komediálně-detektivní zápletku o společenské přesahy. První z nich se odehrával na pozadí boje za volební právo žen, druhý akcentoval téma sociální a třídní nerovnosti. Novinka se dotýká hříchů britské koloniální minulosti. Tento motiv, který se vztahuje i k anglo-afghánské válce, ale slouží spíše jen jako záminka pro zasazení příběhu do vizuálně atraktivních kulis sluncem zalitého středomořského ostrova.

Diverzita navzdory předlohám

Do popředí tentokrát vystupuje především romantická dějová linka, vizuálně umocněná místy až kýčovitými záběry vycházejícího slunce nad mořem nebo snoubenců objímajících se v měsíčním svitu. Hrdinčina předsvatební nervozita i nejistota ohledně budoucnosti se zdá skoro důležitější než otázka, kdo a proč unesl jejího bratra. 

Kromě Sherlocka v podání Henryho Cavilla a lorda Tewkesburyho, jehož opět hraje Louis Partridge, se vrací i Enolina excentrická matinka ztvárněná Helenou Bonham Carterovou. Nechybějí ani známá jména z holmesovského kánonu. Postavy Johna Watsona i profesora Moriartyho jsou však obsazeny v duchu současného důrazu na etnickou i genderovou diverzitu, což je v naprostém rozporu s kulturně-historickým kontextem předloh Arthura Conana Doyla i pastišovou sérií Nancy Springerové. 

Největší slabinou filmu je překombinovaná, ale zároveň nedomyšlená zápletka. Tvůrci sice využívají typickou dvojlomnost Doylových detektivek, v nichž spáchané zločiny mívají kořeny v minulosti a na vzdáleném kontinentu, příběh však postrádá napětí, tajemství i překvapivější rozuzlení. Částečně to souvisí s tím, že identita strůjce všech nekalostí je odhalena už v první polovině filmu. Z vyprávění se však především vytratila jeho někdejší spontánní energie.

Přestože Nancy Springerová už dvacet let rozvíjí nová Enolina dobrodružství, filmová trilogie se vydává vlastní cestou, která se od vyznění literární řady stále více odchyluje. Jako celek má sestupnou tendenci a její potenciál je v této podobě již vyčerpán.